Jen těžko byste v českém fotbale hledali většího srdcaře. Vlastně asi nejen ve fotbale. A když říkáme srdcaře, myslíme tím naštěstí jeho absolutní odevzdání se hře. Protože kdyby se mělo jednat byť jen o menší srdeční slabost, Petr Rada by už nejspíš dávno nebyl mezi živými.
Zdá se ale, že jablonecký trenér má ve svých 62 letech srdce jako zvon. Ostatně ani koronavirus se u něj dlouho neohřál. Při prohře Jablonce s Brnem, kterou zkušený trenér sledoval jen v televizi, si koviďák nejspíš vyslechl svoje, zalitoval, že kdy vytáhl svůj genom z netopýra a se vzpomínkou na klidné wuchanské tržiště spáchal rituální sebevraždu.
Uzdravený Petr Rada tak mohl v pátek svým typickým entuziasmem dovést Jablonecké k cennému vítězství 3:1 nad rivalem z Liberce. A čo si, Kefalín, predstavujete pod takovým slovom entuziasmus? Jednoduše řečeno schopnost seřvat hráče na tři doby tak, že nejsou uražení, ukřivdění a otrávení, ale správně motivovaní, vyhecovaní a ochotní odevzdat na hřišti maximum.
Alespoň tak to působí pohledem zvenku, v kabině Jablonce jsme samozřejmě nebyli. A nasadit odposlechy se zdá nemožné. Starému praktikovi Radovi do šaten neproklouzne ani mobil. A jsme přesvědčeni, že jedinou technikou v kabinách jsou rušičky signálu, které tam Miroslav “007“ Pelta nainstaloval, když v roce 2017 zjistil, kudy běžel zajíc v bytě na Senovážném náměstí.
Svět fotbalu je holt se světem špionáže úzce propojen, agenty se to v něm jenom hemží. Jenže, řečeno s klasikem: Není agent jako agent! Ty Koněve…
Nevíme přesně, kdy a od koho se Roman Berbr dozvěděl o možnosti udělat ve fotbale kariéru jako agent. Je ale jasné, že ho tato představa nadchla a od té doby si za svým snem šel doslova hlava nehlava. Povedlo se. A že si Berbr trochu spletl význam pojmu agent a svou kariéru vybudoval jiným způsobem, než je starost o hráčské kariéry? Nebuďme tak přísní. Jak říká pan premiér: Kdož jsi bez viny, hoď vázacím aktem.
S napětím očekáváme, jak se prostředí českého fotbalu promění poté, co jeho šedá eminence odešla na nucený odpočinek tam, kam i Velký Čáp musel. Nejsme si upřímně zcela jistí, že k očistě tuzemských fotbalových hřišť a především temných zákoutí funkcionářských kanceláří bude stačit takzvaná F-evoluce. Ne, že by všechny ty myšlenky, jak se musí začít na všech úrovních včetně okresů, jak je to teď na každém, kdo miluje fotbal, nebyly krásné. Ale jsou chvíle, kdy nestačí nasadit alegorické vozy a zahájit masivní letákovou kampaň.
Hérakles měl na vyčištění Augiášova chléva čas do večera. To je přibližně o jeden den víc, než má český fotbal. A i kdyby tehdy takové možnosti měl, těžko by slavil úspěch s tím, že by založil starořeckou stránku www.cistychlev.gr a vyzval všechny, kdo se o chlév starají, aby se zamysleli a začali u sebe. A ještě by navrch dodal, že v chlévě můžou klidně zůstat i ta největší prasata, která v něm roky dělala bordel, protože nechce nikoho vyhazovat.
Je to podobné, jako kdyby Petr Rada přišel před zápasem proti Liberci do kabiny, poprosil by svoje svěřence, aby mu věnovali chvilku pozornosti, že je nechce zdržovat, ale čeká je zápas, a kdyby se jim náhodou chtělo, tak by bylo fajn, kdyby trochu běhali, občas absolvovali nějaký ten osobní souboj a pokud by se naskytla příležitost, nebylo by špatné vstřelit branku. „Ale samozřejmě je to na každém z vás, nikoho nenutím, jen říkám, že by to bylo hezké,“ zakončil by klidnou promluvu, během které by na zdi promítal pěknou grafickou prezentaci zakončenou poděkováním za pozornost.
Petr Rada místo toho přijel pár dnů před zápasem ve tři hodiny ráno na stadion a až do desíti hodin čekal, než začne trénink. Pak vletěl do kabiny a vyburcoval svoje mužstvo tak, že následně teprve podruhé v historii zvítězilo v Liberci. Inu, kdo chce jiným svítit, musí sám zářit. A kdo chce revoluci, musí sám na barikádu, ne založit think tank.