Nejen, že jsou teď lidé již delší dobu zavření doma a pracují z domova, ale samozřejmě jsou i ve stresu, pokud o práci přišli nebo si myslí, že o ni teprve přijdou. Rodičům školáků ani nepomáhá, že své děti mají po celou dobu doma, a kromě dalších povinností se každé dopoledne musí ještě věnovat jejich výuce. Média každý den chrlí zvyšující se čísla nakažených nebo počtu úmrtí. I to pro naši duševní hygienu není zrovna dobré. A jaký pohled na to mají psychologové a psychiatři?
Paranoia a schizofrenie
Kromě čísel na hygienickou stanici, či k praktickým lékařům, již existuje samozřejmě mnoho kontaktů, kam se nyní můžete obrátit, když cítíte úzkost, vztek či frustraci z nynější situace. Mnoho krajů či měst také na svých stránkách zveřejnilo několik základních rad a doporučení od psychologů. „Hlavním zdrojem úzkosti jsou naše myšlenky. Ty je třeba zastavit. Použijte k tomu svých pět smyslů, zastavte se a jednoduše si zkuste říct nahlas nebo v duchu, co právě teď vidíte, slyšíte, hmatáte kolem sebe, cítíte a jakou chuť vnímáte v ústech. (Jde o konkrétní jednoduché věci, např. vidím stůl, slyším tikat hodiny atd.). Dostanete se tak do přítomnosti, dál od myšlenek a úzkosti. Zkuste použít kdykoli, když se vaše myšlenky na budoucnost začnou vymykat kontrole,“ je jedním z doporučení na stránkách města Nový Jičín.
Pokud cítíte úzkost právě z izolace, vězte, že nejste sami. „My totiž víme, že když lidi izolujeme od sebe a nemůžou pořád komunikovat, jsou v nějaké samotce, tak po nějakém čase začínají být paranoidní, rozjíždí se jim schizofrenie. A opravdu někteří lidé už povídají, že mají takové divné představy, jak je ti druzí lidé nemají rádi a jak proti nim kují pikle,“ řekl pro Český Rozhlas psycholog Jeroným Klimeš.
Jak ale s takovou úzkostí bojovat? „Bojovat s úzkostí se nedá, úzkost se nedá zaplašit. Úzkost se dá „vypnout“ tak, že se člověk zaměří na racionální problematiku. Nesmyslné a kontraproduktivní je chlácholení typu „neboj se”. Je potřeba zapnout přední mozkovou kůru, aby se energie překulila z emočního mozku sem,“ říká psychiatr Radkin Honzák v rozhovoru pro Novinky.cz. Zároveň si Honzák nemyslí, že by se v souvislosti s koronavirem měl zvýšit počet návštěvníků psychiatrie.
„Ponorka“
Pokud máte vícečlennou domácnost, se kterou jste najednou zavřeni doma celý den, může nastat takzvaná „ponorka“. Člověk, kterého jinak máte rádi, vás najednou může naštvat každou maličkostí. „V první řadě je důležité stanovovat si vůči sobě i druhým realistické požadavky. Hlavně nehodnotit, nekritizovat, nenapravovat, nepolepšovat, nemanipulovat,“ radí psychiatr Honzák a dodává v rozhovoru pro Deník.cz: „Co lze jednoznačně doporučit: uvědomit si, že náprava blízkých je nemožná a pokusy o ni vedou do konfliktů. Velmi užitečné je naučit se souhlasit s nesouhlasem; ano, vidíš to jinak. Jak nabádal před svatbou otec Kohn syna: Až se budeš chtít hádat, tak si rozmysli, jestli chceš mít pravdu, nebo klid.“
Jak vše vysvětlit dětem?
Určitě mladší i starší školáci měli ze začátku radost z uzavření škol, automaticky najednou měli extra prázdniny. Ale i jim časem došlo, že možnost nevídat své kamarády, jim nevyhovuje a zapojit se do online výuky není tak jednoduché, jak se zdálo. Ti starší, technologicky zdatnější, mohou stále komunikovat se svými přáteli přes sociální sítě, ale většina základoškoláků tuto možnost třeba ještě nemá.
Dětská psycholožka Zuzana Masopustová rodičům doporučuje o tom s dětmi hlavně mluvit, protože i ony vnímají změnu atmosféry, naše reakce a strach. „Zejména předškoláci a mladší školáci mají někdy tendence k obrovským strachům vznikajícím z nedorozumění, nedostatku zkušeností a informací. Například prosté sdělení, že na něco bude dohlížet policie nebo že v nějaké situaci bude vypomáhat armáda, může být pro malé dítě asociováno s představami vězení, a třeba uvěznění rodičů, nebo války. Je důležité dětem vysvětlit, že je epidemie nemoci, o které toho zatím moc nevíme. Víme ale, že se jí říká koronavirus a že je to nemoc, která tady u nás nikdy dříve nebyla. To jméno nemoci mi přijde dobré dodat, aby si dítě do budoucna nespojilo každou nemoc s obdobným rizikem a neočekávalo obdobná opatření,“ říká v rozhovoru pro magazín vysokých škol Universitas.