Jiří, jak si podle Vás vede české strongmanství? Někteří Vaši kolegové si stěžují na nezájem sponzorů a médií?
Já myslím, že strongman jako sport si vede lépe a lépe. O světové úrovni nemá smysl debatovat, myslím si, že obry, jako je Eddie Hall nebo Hafþór Júlíus Björnsson, už zná celý svět. Strongman sport v ČR je ale také čím dál populárnější. Když si vzpomenu, kolik lidí ten sport dělalo před pěti lety, a kolik dnes, je to úplně někde jinde. A klidně a rád pyšně prohlásím, že je to z části tím, že se o to konečně někdo snaží, včetně mě. Ono totiž nelze očekávat, že v nějakém sportu lidé nejsou, a najednou v něm budou. Musí se jim to ukázat, pobavit je tím, dát jim varianty, nakopnout je. Byl jsem vůbec první u nás, kdo začal na větší úrovni pořádat závody pro začátečníky, aby si to takzvaně osahali. Před námi (TEAM TKADLČÍK) se někteří strongmani a pořadatelé vysmívali tomu, že by měli strongmana dělat kluci, kteří mají 70 kilo. Padaly věty jako: ,,Tohle je k ničemu, ztráta času, dělat to takhle lehký…“. Nedávno jsem s týmem úspěšně zorganizoval a odrozhodcoval závod, kam se přihlásilo 150 začátečníků. Největší Strongman závody u nás, co do počtu startů.
A o tom to je, ukázat "strongmanství" lidem. Až v tom sportu bude víc lidí, víc schopných lidí, talentů, dříčů, sport bude víc vidět, pak přijde více sponzorů a peněz. Dokud se někteří strongmani budou bát, vzít mezi sebe někoho nového, aby náhodou nebyli poraženi, můžou si dál akorát stěžovat, ale nic se nezmění.
Jak to vůbec mezi našinci funguje? Jsou strongmani mezi sebou kamarádi, nebo jde spíše o rivalitu a nesnášenlivost?
To samozřejmě nelze globalizovat. Jako všude ve světě a ve sportu, i tady se najdou pohodáři, flegmatici, podrazáci, od všeho něco. Já ty negativní kluky nesleduju, nejezdím na jejich závody a zkrátka si tím nekazím auru. Obecně k nesnášenlivosti bych řekl asi to, že je potřeba si uvědomit, že většina lidí už na vás má udělaný obrázek ještě před tím, než vás doopravdy pozná. Lidé rádi soudí na základě toho, co se domnívají, nebo co slyšeli. To mnohdy vůbec nesedí s realitou, ale vyvracet to, nemá smysl.
[caption id="attachment_5079" align="alignnone" width="2000"> Oslava vítězství patří mezi Jiřího nejčastější gesta.(zdroj: FB J. Tkadlčíka)[/caption>
Jaký máte názor na strongmanské akce u nás? Nebylo by dobré udělat jen jednu velkou a v Praze?
Ale proč? Vůbec ne! Jen ať je těch akcí víc, já to mám hrozně rád! Kdybych mohl a kdyby to bylo všude fajn, tak bych snad nedělal nic jinýho, než jezdil po těch akcích. Sám mám rád i organizování závodů, letos dost trpím tím, že moc akcí nebylo a nebude, ale těším se na 2021, kdy snad zase bude vše jako dřív a roztočí se tohle kolo závodů a akcí. Jenom tak se může podařit ten sport opravdu prosadit.
[caption id="attachment_5074" align="alignnone" width="736"> Jiří o strongmanských akcích jenom nemluví, sám je také pořádá.[/caption>
Kdy jste se rozhodl, že budete “silnej kluk”?
V 15 letech jsem začal cvičit v posilovně. Byl jsem hubenej, 65 kilo, fakt nitka. Že mám celkem sílu se ukázalo brzy, přidal jsem jeden trénink týdně oproti silnějším a větším klukům-sparringům, a zakrátko jsem už dával stejné váhy jako oni, to mě překvapilo.
Kolem osmnácti už jsem si říkal: "Dobře, Jirko, vypadáš fajn, máš žílu přes bicák, břišáky, ale jako co? Dobře vypadá kde kdo, co od toho chceš?" Pamatuju si, že jsem tenkrát koukal na EuroSport a běžel tam záznam z nějakého závodu strongmanů v Německu, jeden chlap tlustší než druhej, a já si říkal: "No to je hroznej sport, tohle nikdy nebudu dělat! No, a o pár let později… (smích)
Kolik člověk musí zvednout, aby si mohl říkat strongman?
Pokud můžu jít trochu do hloubky, podle mě tu máme hodně strongmanů tělem, ale málo duší. Pro mě to není jenom sport, je to filozofie. Silnej chlap by měl bejt silnej ve všech směrech. Je to dobrý, když utáhneš kamion, ale když pak fňukáš kvůli každý blbosti, to není moc strong. Takže strongman je pro mě o tom, umět nastavit hlavu, umět se porvat se vším, co život přinese, nepos*at se z ničeho a nikoho, být věrnej svým hodnotám, dávat jen to slovo, který platí.
No a co se týče čísel, čím víc, tím líp (smích).
[caption id="attachment_5078" align="alignnone" width="720"> Mrtvý tah je Jirkovou oblíbenou disciplínou. (zdroj: FB J. Tkadlčíka)[/caption>
Jaká je Vaše nejoblíbenější disciplína?
Deadlift. Mrtvý tah je pro mě královská disciplína, co prověří celý tělo. Sám se jí věnuju fakt poctivě těch 15 let, co cvičím, a rád bych jednou dal ke 450 kilogramům. Zatím mi chybí 44 kilo, tak uvidíme.
A super yoke mám rád – to je to nošení jařma na zádech. To umí taky pozlobit a odhalí to každou slabinu, kterou člověk má.
Máte nějaký strongmanský vzor?
Jon Pall Sigmarsson byl a bude mým vzorem asi navždycky, bohužel, ruku si s ním nikdy nepodám. Ale bylo fajn potkat se s člověkem, který ho znal, měl jsem tu čest se s ním vidět na Islandu. Vyprávěl mi skvělou historku, jak byl dítě, a Jon Pall měl někde exhibici a chtěl, aby na něj, a nebo na kapotu auta, teď nevím, nasedaly děti, a že utáhne auto na popruzích i s dětmi na sobě. On byl jedno z těch dětí a tahle vzpomínka v něm vyvolala chuť ten sport dělat. A zůstal u toho dodnes. Já se v Jonovi trochu vidím, tohle je totiž i moje vize..
S kým ze světových strongmanů byste se chtěl setkat a popovídat si s ním?
V podstatě s většinou vzorů jsem se potkal, Eddie Hall nám vloni pískal Mistrovství Evropy, které jsem vyhrál. To bylo moc fajn, protože jsem dostal i pozvání na trénink. Brian Shaw nám zas nakukoval ,,pod ruce“ na Arnold Classic v Austrálii a dost fandil, z toho jsem měl taky radost, a třeba můj další oblíbený Derek Poundstone nám zase pískal v USA na závodech. V tomhle je super vyjet někam dál ven, ideálně pokud člověk vyhrává nebo je srandista. Není vůbec nereálné se s nimi vidět a pobavit.
[caption id="attachment_5081" align="alignnone" width="2048"> Eddie Hall je největší světovou hvězdou mezi strongmany. (zdroj: FB J. Tkadlčíka)[/caption>
Je důležité, aby strongman využíval sociální sítě? Máte Vy osobně pocit, že by Vám nějak pomohly?
Myslím, že sociální sítě mě stvořily. V tom smyslu, že se mohu živit profi sportem. Bez dobré práce se sociálními sítěmi bych byl osobní trenér, což je super a dělám to doteď, ale neměl bych sponzory, nebyl bych známý, nebyl bych vidět, neměl bych smlouvy. Je to určitě velmi důležité a co je na tom nejdůležitější, je autenticita. Už se mi mockrát stalo, že za mnou přišel fanoušek, dali jsme se do řeči, protože já rád pokecám fakt s každým. Já moc ticho být neumím a on po chvilce říká: "Já myslel, že budeš úplně jinej, ale ty seš fakt v pohodě i v reálu." To se vždycky směju.
Díky účinkování v reklamě na Tigera jste se setkal s Josefem Dostálem a Attilou Véghem, jak na Vás zapůsobili?
Tiger je vynikající spolupráce, mám strašně rád celý tým, hodně mi pomohli a budu vždycky vděčnej, že si mě vybrali. Pepík i Attilka jsou velcí pohodáři, Pepa má snad čtyři metry a neskutečnou sílu v pažích, Atilla je kapitola sama o sobě, šampion. A oba berou na můj sprostej humor, takže není co řešit (smích).
[caption id="attachment_5083" align="alignnone" width="2048"> Jiří Tkadlčík je strongmen telěm i duší. (zdroj: FB J. Tkadlčíka)[/caption>
Musíte se v rámci tréninku nějak omezovat v jídle?
Musím toho sežrat co nejvíc tak, abych to uregeneroval a nechyběla mi energie. A to z kuřete na vodě a rýže nezvládnu, takže vůbec. Vybírám jen kvalitní potraviny, necpu se mekáčem a dávám bacha na hladinu cukru kvůli cukrovce.
Jaký je Váš názor na nutnost dopingu? Skutečně se bez něj nedá mezi profesionály uspět?
Neřekl bych, že nedá. Hranice si každý určuje sám, ale osobně se mi velmi líbí formulace ,,mezi profesionály“, protože tak to přesně je. Opravdu zlomek lidí je na takové úrovni, aby měli vyčerpán veškerý naturální potenciál, mířili někam vysoko, a toto pro ně byl jakýsi poslední stupínek k tomu, začít makat ještě tvrději a více. Bohužel, v České republice jde trend naopak, a mnohdy je doping první fází pro běžného dospívajícího cvičence, který ještě ani nevkročil do gymu. Lidé mají pocit, že si to tím usnadní. Je to ale přesně naopak.
[caption id="attachment_5077" align="alignnone" width="2048"> Strongman posiluje různými způsoby. (zdroj: FB J. Tkadlčíka)[/caption>
Věnujete se i přednáškám a vzdělávacím seminářům. Na co konkrétně se zaměřujete?
Témat je nespočet, záleží na publiku. Dělám semináře o silové přípravě, strongman sportu, základních cvicích. To vše pro běžné cvičence i pokročilé, kdy jsou součástí i praktické ukázky a trénink, zároveň ale přednáším i o hlavě, motivaci, úspěchu, buď samostatně pro firmy, nebo i s Honzou Muhlfeitem pro širší veřejnost. To je moc fajn, hrozně mě tohle baví a dává mi to smysl. Jo a nesmím zapomenout na přednášky pro základní a střední školy. Hlavně základky jsou vždycky sranda, tam se snažím motivovat dospívající nějakým životním příběhem, mám k tomu i exhibice třeba, a nejvíc to vždycky žerou prvňáci (smích).
Na svém webu nabízíte společný trénink s Vámi. Už se našel někdo, kdo by se přiblížil tomu, co zvedáte Vy?
Našel. A je to můj sparring (úsměv). Těším se, až mě jednou porazí, pak si řeknu: "Tohle se ti, Jirko, fakt povedlo, něco jsi dokázal".