Pro každého kluka, který se rozhodne věnovat profesionálně fotbalu, je představa o tom, jak nastupuje za národní tým, tou nejpříjemnější. Stejně to bylo i u všech hráčů, které na zápas Ligy národů povolal Jaroslav Šilhavý. V současnosti by ovšem měl každý z repre party zvážit, zda je nyní skutečně národní tým prioritou.
Obzvlášť v momentě, kdy se u jednoho z členů širšího realizačního týmu prokázala nákaza covid-19. Hrozba se tak totiž stala reálnější, než se mnohým mohlo zprvu zdát. Po prvních zprávách o tom, že jsou fotbalisté v naprostém nebezpečí přišly další, méně radostné. Do karantény museli Souček se Schickem, shodou okolností hráči, jejichž cena se za poslední dobu vyšplhala k astronomickým výškám.
Je to tak, kromě zdraví hráčů nyní hraje roli i jejich důležitost pro klub, za který nastupují a také jejich budoucí kariéra. Pokud má Schick přestupovat z AS Řím do Bayeru Leverkusen, určitě by potřeboval do přípravy naskočit hned, jak to bude možné. Karanténa, nebo dokonce nákaza, může velmi ovlivnit jeho pozici v bundesligovém týmu. Místo na hřišti totiž nedostane za to, že v minulé sezoně nastřílel deset gólů, ale především proto, že trenéra přesvědčí výkony v tréninku.
Dalším problémem, tentokrát skutečně "drahým", by mohlo být nakažení hráčů, kteří nastupují v týmech, účastnících se evropských pohárů. Slávisté by tak mohli přijít až o šest hráčů základní sestavy, Sparta by musela oželet třeba kapitána, největší talent, nebo zkušeného stopera. Takové zásahy do týmu se v Lize mistrů ani Evropské lize neodpouští a bývají potrestány.
Bylo by tedy rozumné, kdyby si před časem pánové ve vedení reprezentačního týmu položili otázku, zda je nutné za každou cenu odehrát zápasy proti Slovensku a Skotsku. Stejně tak by UEFA měla zvážit, jak bezpečné je nyní pořádat turnaj typu Ligy národů. Sotva však naše malá země dokáže prosadit jakékoliv změny. Je zřejmé, že Unie evropských fotbalových asociací poslouchá převážně velké "hráče". A těmi české týmy zatím skutečně nejsou.