Proč jste si vybral právě CrossFit?
Hrozně se mi na tom líbila ta různorodost. Je tam síla, gymnastika, vytrvalost a je to dobré i pro životní styl. Můžu běhat, můžu plavat a v tom je to kouzlo. V té různorodosti.
Co se přesně stalo, že jste ukončil kariéru dráhového cyklisty?
V roce 2012 jsem se rozsekal na závodech v Brně. Ve sprintu jsem lehnul a stal se mi velmi vážný úraz. Byla tam i šance se dostat zpět, ale finanční situace a nějaká budoucnost v tomhle už pro mě nebyla přijatelná. Takže jsem si dodělal právničinu, no a pak skončil u CrossFitu.
[caption id="attachment_6034" align="alignnone" width="788"> Martin jako dráhový cyklista Dukly Brno. (zdroj: archiv M. Feiferlíka)[/caption>
Co po takovém úrazu běhá člověku hlavou?
Prvního půl roku jsem byl hodně skeptický k nějakému návratu ke sportu. Byl jsem hodně zlomený a nevěděl jsem, co bude dál. Mám nastavenou hlavu tak, že když do něčeho jdu, tak přes to nejede vlak, takže po úraze jsem byl hodně demotivovaný. K životu, ke všemu. Až po půl roce jsem se trochu srovnal a přemýšlel, jakým způsobem to povedu.
Máte velmi široké zaměření, co se týká sportovních aktivit. I jako trenér. Lze vůbec nějaký sport na té nejvyšší úrovni dělat nějak šetrně ke zdraví?
Ne! Upřímně, na rovinu říkám, že to je nereálné. Pokud máte cíl vyhrát olympiádu, nebo mistra světa a jít za hranice možností, tak říkám, že to nejde.
Kde jsou ony limity?
Pokud chce být člověk šampionem, tak k tomu vede dlouhá cesta. Je potřeba hromada štěstí, v této době i hodně peněz a musí jít za hranice. Hodně daleko.
[caption id="attachment_6035" align="alignnone" width="1080"> V CrossFitu si častokrát sáhnete na dno. (zdroj: archiv M. Feiferlíka)[/caption>
Zrovna o CrossFitu se mluví jako o velmi nebezpečném sportu…
Obnáší to více aspektů. Je tam gymnastika, plavání a hlavně vzpírání, které je divácky atraktivní. Všichni nejsou vzpěrači a hraje tam roli technika. Laicky řečeno, pokud neumí vzpírat a naloží si váhu, tak to má velký vliv na možné zranění. Hlavně, většina lidí chce všechno hned teď a musí počítat s tím, že tam ty úrazy jsou. Na úkor rychlosti a techniky to hrnou do extrémů.
Bez extrémů to nejde?
Jde. CrossFit je životní styl pro spoustu lidí, už i včetně nějakých celebrit. Je to zábavná metoda, jak všestranně sportovat. Hodně se přitom spaluje a člověk dobře vypadá. Všechno je to vždy o lidech. Je to celosvětová značka, takže kamkoliv přijdete, jsou tam CrossFitové boxy a přijdete si na své.
[caption id="attachment_6039" align="alignnone" width="2048"> Martin je sportovcem, který dokázal následky těžkého zranění a vrátit se zpět na vrchol. (foto: Pavel Hofman)[/caption>
Když se podívám na vaše tréninky, tak je to pro mě dost strašidelná záležitost. Jak moc musím makat, abych se dostal alespoň na nějakou úroveň?
Já začínám cítit nějaké výsledky až po čtyřech letech intenzivní každodenní práce. Přitom obětuji úplně vše. Můj trénink je pět až šest hodin denně. Mám ze života naučeno jít do všeho na maximum. Mám to samozřejmě různě poskládané, ale nějaké tipy tréninků můžou pro normálního člověka vypadat šíleně. Ale je i potřeba umět si sáhnout na dno, a to je to, co vás posouvá dál. Je to tak, že si častokrát hrábnu na dno tak, že tu zvracím a zregenerovat to není sranda.
[caption id="attachment_6036" align="alignnone" width="1080"> Martin v prostorách, kde zanedlouho bude nový plzeňský GetUp gym, zaměřený na CrossFit. (zdroj: archiv M. Feiferlíka)[/caption>
Provozujete i skupinové GetUp kondiční tréninky, stavíte tu nové fitko a věnujete se i mentálnímu koučinku profesionálních sportovců. Ve světě velmi využívaná metoda, která je u nás dá se říci trochu opomíjená?
Stále to tu chybí. Až pan Marian Jelínek tomu tady začal dávat tu myšlenku a podporu. Mně osobně to velmi pomohlo v kariéře dráhového cyklisty. Spousty sportovců trénuje kondici, ale netrénují hlavu. Hodně jedinců se neumí mentálně připravit na závod. Už jenom třeba myšlenka “co kdyby” a strach vás posouvají zpět. Dá se s tím skvěle pracovat a mě to neskutečně posunulo.
Takže když mám natrénováno a cítím se skvěle, tak to nestačí?
Ne. Vidím okolo sebe spousty lidí, co mají neskutečně natrénováno, přijde soutěž a jsou poloviční. Je to hrozně znát. Začnete pochybovat o sobě, začnete do hlavy dávat různé jiné myšlenky, než je soustředění na výkon. Připravená hlava je to, co z vás dělá šampiona a tady to hrozně chybí ve všech sportech.
[caption id="attachment_6037" align="alignnone" width="2048"> Činky ke CrossFitu neodmyslitelně patří. (foto: Pavel Hofman)[/caption>
Pořádáte 26. - 27. září velké mezinárodní závody a viděl jsem tam i kategorii “Teen”. Je tomu tak, že CrossFit jde dělat už od dětství?
Ano, máme tam kategorii pro děti. V Čechách je to poprvé a je o to obrovský zájem. Rodičům se tento sport líbí, díky právě všestrannosti. Když k nám dítě přivedou v pěti, nebo šesti letech, tak mu do dvanácti uděláme všeobecnou přípravu na potřebný základ, a pak se může rozhodovat, kam třeba dál.
Věnujete se i přípravě profesionálních sportovců z různých odvětví. Co si pod tím můžeme představit, mimo jejich klasického tréninku na stadionu, nebo na ledě?
Když vezmu příklad, tak teď pracuji s Terezou Schejbalovou, což je tyčkařka. Sejdeme se s trenéry a reprezentačním koučem a řešíme, co je třeba z jejich strany. Já dodávám do tréninku specifické prvky na získání síly, rychlosti z nějakého dlouhodobého procesu a fungování. U hokejistů je tam třeba tréninková metodika hodně zastaralá, tak až po roce začínáme vnímat nějaké výsledky a zpracováváme to různých programů. Pro Českou republiku je CrossFit hlavně o získávání nových informací a tréninkových metod.