Hayesová je jednou z nejúspěšnějších trenérek ve Women Super League. Tu s Chelsea od roku 2011 vyhrála hned třikrát. Ještě do minulého týdne její svěřenkyně držely šňůru 33 zápasů bez porážky, což je mimochodem rekord nejvyšší ženské soutěže v Anglii. Před Chelsea dělala asistentku v ženském Arsenalu a koučovala také Chicago Red Stars.
Začalo se o ní spekulovat jako o možné trenérce mužského týmu AFC Wimbledon, klubu z třetí nejvyšší soutěže. Wimbledon se nachází na chvostu tabulky a spasitelku prý údajně viděli ve zkušené Angličance.
„Nemám zájem, V Chelsea mám ještě hodně práce,“ reagovala Hayesová. Následně se vyjádřila i k tomu, že někteří kritici považují přechod z ženského do mužského fotbalu za krok o několik úrovní výš. Podle ní jsou fotbalová pravidla nebo strategie stejné pro obě pohlaví.
„Je to stejné jako v běžném životě. Když máte děti ve škole, nehledíte na to, jestli je učí muž nebo žena. Nebo když potřebujete ošetřit, také nekoukáte, jestli vám pomůže lékař nebo lékařka. Proč bychom my ženy neměly mít stejné příležitosti jako muži?“ ptá se čtyřiačtyřicetiletá trenérka.
Hlasy, které volají po zrovnoprávnění podmínek v anglickém fotbale, sílí. Můžou se Angličani inspirovat v jiných evropských ligách?
Úspěšných kouček v mužské kabině jako šafránu
Historicky první trenérkou v mužském fotbalovém týmu byla Carolina Morace, která v roce 1999 převzala otěže nad týmem Viterbese ze třetí italské ligy. Její příklad se ovšem nedá zdaleka považovat za zdárný. Kvůli neshodám s prezidentem klubu odstoupila už po dvou zápasech. Od té doby Moraceová na mužský fotbal zanevřela a trénovala už pouze ženské týmy včetně reprezentace Italek v letech 2000 až 2005.
Ženskou revoluci na lavičce zažili v roce 2014 ve francouzském Clermont Foot 63. Tým hrající druhou nejvyšší soutěž angažoval Portugalku Helenu Costovou po konci sezony v květnu 2014. Jenže se opakovala podobná písnička jako v případě Italky Moraceové.
„Totální amaterismus a ani špetka respektu!“ směřovala kritiku na vedení klubu portugalská trenérka, která za francouzský celek neodtrénovala ani jeden soutěžní zápas, protože rezignovala už v červenci. „Pro každého trenéra by byl takový přístup neakceptovatelný,“ rozčilovala se Costová, která před tím trénovala ženský nároďák Kataru nebo Íránu.
„Znáte ženy… dokážou nás oblbnout, abychom věřili určitým věcem,“ reagoval tehdy prezident klubu Claude Michy. Ať už to bylo jakkoliv, prezident Michy na ženy nezanevřel a překvapivě sáhnul po další trenérce.
Klub ze středohoří si jako nástupkyni Costové vybral Corinne Diacre, která předtím dělala asistentku v ženském nároďáku Francie. Její angažmá bylo o poznání lepší. V klubu strávila tři sezony, během nichž se Clermont Foot dvakrát umístil na 12. místě a jednou na sedmém. Úspěchy v mužské kabině jí vynesly nabídku na hlavní trenérku ženské reprezentace, kterou přijala a vykonává ji dodnes.
První koučku mezi muži měli už také třeba ve Skotsku nebo Norsku.