Jak se shodoval již Sokratés se svými žáky, mnoho lidí je příliš hodných na to, aby si uměli v životě prosadit svou. Nechávají se manipulovat davem. Společenskými požadavky, očekáváním rodiny. A přitom je tak jednoduché vzepřít se tomu, co je vám nalinkováno a zkusit žít po svém. Jenže je to, jak tvrdil antický myslitel, nepohodlné. V dnešní době jeho slova platí do posledního písmene stejně, jako před staletími, kdy je vyřkl.
Lidé jsou totiž stále stejně ohební a nejčastěji se snaží vyjít s každým. Mají pocit, že přesně to zvýší jejich oblíbenost, dokáže je to přenést k vyšším výkonům, možná prémiím v zaměstnání. Jak si ale takové chování obhájí člověk sám před sebou? Paralela se sportem je tu stejná, jako ve všech ostatních aspektech lidského života.
Hrajete fotbal proto, že to baví vaše kolegy ze zaměstnání, přitom vás by víc těšil badminton? Tvrdíte své dceři, že nejlepší bude, když se začne věnovat tenisu, i když ona by nejraději skákala na trampolínách? Uvědomte si, že všichni, kdo kladou na jiné požadavky, tedy v určitých situacích i vy, se dostávají do role toho, kdo nepomáhá tomu druhému ke štěstí. Naopak. A můžete se ocitnout v situaci, kdy se vás okolí zbaví. Třeba jen proto, že existuje úměra mezi tím, že když vám něco nepomáhá být lepším člověkem, je dobré se toho zbavit.
Tedy i dobře míněných rad. Chce se vám pořád dokola poslouchat, že jen ten, kdo bude skvělým týmovým hráčem každý čtvrtek při sportovním turnaji je hodný povýšení? Asi ne, že? Stejně tak děti nechtějí být vydírány tím, že jim rodiče budou tvrdit, že se stanou více milovanými, když vyhrají nějaký mač. Jakékoliv podmiňování ve sportu i v životě vede jen k tomu, že toho, ke komu jsou směřovány dostatečně znechutí. A dovedou k myšlence, že ani vaše rady, ani činnost samotná, mu nejen že nenapomáhá k lepšímu životu, ale ani k zábavnější variantě téhož.
Proto se odborníci shodují na tom, že při volnočasových činnostech by si lidé všichni měli stát za svým a dělat výhradně to, co je těší. I když se budou částečně vymezovat z kolektivu, časem se třeba misky pomyslných vah přesunou ve váš prospěch. Výsledek? Zjistíte, že právě a jen to, co vás těší, vás může zároveň činit lepším.
Odborníci z webmd.com vypracovali test a zjišťovali, kolik lidí se věnuje tomu, co je netěší a proč. Zjistili, že téměř polovina lidí má nějakou zájmovou aktivitu, která je nenaplňuje a praktikují ji jen proto, že se to od nich očekává. Další část respondentů uvedla, že má pocit, že se jejich blízcí zahazují nesmyslnými aktivitami, které jim k ničemu nejsou.
Není ale na místě podobné uvažování nechat na každém jedinci? Aby si sám určil, co je pro něj dobré a co ne? Tím dobrým a přínosným se obklopil a to špatné omezil na minimum?
Přesně tak by totiž poznávání světa mělo probíhat i v jedenadvacátém století. Při všech omezeních, která jsou k dispozici. Protože faktem je, že lidé nejvíc na smrtelné posteli litují toho, co v životě nestihli zkusit. Třeba proto, že se snažili naplnit očekávání někoho jiného.