Nikito, patříš mezi pamětníky začátků amerického fotbalu u nás. Jak na ně vzpomínáš?
Vzpomínám na ně moc rád. První trénink, první trénink s výstrojí. Hrubší podání fotbalu – zápasy bez výzbroje. První zápas s výstrojí ve Voticích. Super parta lidí. Moc krásné období, ze kterého mám spoustu kamarádů.
Kde vznikla myšlenka, že by se měla v České republice rozjet liga?
Jak přibývaly týmy, tak se začalo uvažovat o lize. Kde přesně, to už bohužel nevím.
S tvým jménem je spojen klub Prague Panthers. Co se ti vybaví, když se mluví o Panterech?
Panteři jsou moje srdeční záležitost. Prožil jsem tam spoustu krásných fotbalových zážitků. Vždy jim budu fandit.
[caption id="attachment_4874" align="aligncenter" width="696"> Prague Panthers zůstanou v Nikitově srdci navždy. (zdroj: FB N. Maximova)[/caption>
Potkali jsme se v době, kdy jsi trénoval B-tým Panterů. Dovedl jsi hodně hráčů do základu áčka?
Hodně hráčů se probojovalo do A týmu a někteří začali hrát i v jiných týmech, např. Prague Mustang. Jestli se nepletu, za Pantery hraje ještě jeden hráč, Karel Augusta Smíšek a hraje velice dobře. Potkat bych ho na hřišti nechtěl (smích).
Kromě mužského fotbalu tě zajímala i ženská verze. Založil jsi Prague Harpies, které jsi i trénoval. Jak se holky popraly s drsnou hrou?
Samozřejmě je to trochu jiné, trochu jemnější, ale o drsné zákroky není nouze. Spoustu holek se ve fotbalu našlo a makají na 100 procent. To je pak vidět na hřišti.
Sleduješ i současný tým Harpyjí? Jak se ti pozdává?
Jistě. Po menším nedostatku hráček se tento rok povedl nábor a holek už je dost. Letos si na ně ostatní týmy budou muset dávat bacha. Samozřejmě jim držím palce celou dobu.
[caption id="attachment_4879" align="aligncenter" width="696"> Nikita s Harpyjemi. (zdroj: FB N. Maximova)[/caption>
Před lety se všechno pokazilo a tebe potkala těžká nemoc. Jak ses s touto situací pral, určitě to byl nejtěžší zápas tvého života?
Ve čtvrtek, před sobotním zápasem v Brně, jsem se dozvěděl, že mám leukémii. Tehdy začal úplně jiný zápas, než na jaké jsem byl zvyklý. Byl to největší zápas, jaký asi může být. Velice mi pomáhala podpora od spoluhráčů z Panterů. A po třech letech jsem naštěstí tento zápas vyhrál.
Projekt "Poteče krev" vznikl v době, kdy jsi kvůli nemoci potřeboval časté transfuze? O co se konkrétně jedná a kdo se může přidat?
Vznikl mnohem později. Měl jsem ho dlouho v hlavě. Protože mám krev 0, tak často nebyla. Mnohokrát jsem čekal na transfuzi až do odpoledne, kdy nějaký hodný člověk přijde z práce a daruje krev. Nic moc čekání. Jelikož jsem sám daroval krev pouze jednou, a to na vojně, abych se ulil, přišlo mi dost trapné, že jsem nebyl v mládí tak uvědomělý a nechodil jsem darovat. Pak jsem konečně našel sponzora Dušana Kyselu, který zaštiťuje tuto akci od jejího začátku. Kromě Dušana se později přidali i další. Včetně mě to byli také Martin Bauer z Bikeatletic, ČAAF, Radek Malát, Honza Mojžíš, Czech Lineman a Pražské Harpyje. Ty mi s projektem velice pomáhají, konkrétně Soňa Dereniková, Kateřina Nekorancová, Kateřina Lišáková, Tereza Hanusová, Simona Poláková, Tereza Jedličková, Petra Sýkorová a Alžběta Knyřová. Aby to bylo úplné, tak také velké díky patří dvěma grafikům, kteří nám bez honoráře pomáhají. Jsou to Richard Kašlík a Filip Krejčí. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl.
O co v akci "Poteče krev" jde?
Hráči, fanoušci, kamarádi, i rodinní příslušníci můžou darovat krev, plazmu či se zapsat do registru dárců kostní dřeně. Za každé darování dostanou body, které se zapíšou do tabulky a na konci roku se určí pořadí a rozdají se ceny. A že je o co hrát! První cena pro tento rok byla nákup vybavení za 22 tisíc korun a celodenní kemp pod vedením Czech Lineman. Více se dozvíte na facebookové stránce Poteče krev.
[caption id="attachment_4873" align="aligncenter" width="696"> Jako trenér umí být Nikita drsňák i kamarád. (zdroj: FB N. Maximova)[/caption>
Jak moc zasahuje americký fotbal do tvého současného života?
Do života mi zasahuje hodně. I když momentálně nikoho netrénuji. Stále sleduji své oblíbené týmy, jak u nás, tak i ve Státech. Také pomáhám nováčkům v rozjezdu. Fotbal mě neskutečně baví, takže fanouškem budu až do smrti.
Je něco, čeho jsi chtěl ve sportu dokázat a nepovedlo se to?
Splnilo se mi prakticky vše, co jsem od fotbalu chtěl, ale vždy existuje další level, který chceš překonat.
Doporučil bys mladým lidem, aby se přihlásili na nábor některého z týmů amerického fotbalu?
Rozhodně. Je to super sport a dělají ho bezva lidi. Dnes je možnost se dostat jako hráč do zahraničí. Navíc máme u nás výborné trenéry. Můžou hrát dokonce i děti, a to bezkontaktní verzi amerického fotbalu.
[caption id="attachment_4872" align="aligncenter" width="696"> Takhle je Nikitovi nejlépe, ve výstroji. (zdroj: FB N. Maximova)[/caption>
Co má mít člověk, který by se chtěl stát úspěšným fotbalistou? Jde o rychlost, sílu, výdrž, chuť vítězit…?
U tohoto sportu je vynikající, že je to vlastně jedno. Nezáleží na tom, jestli jsi velký, malý, tlustý, hubený nebo neumíš chytat míč. Pro každého se místo najde. Měl jsem v náboru kluka, kterého z jiného týmu vyhodili, že prý je malý. Nakonec se probojoval do panterského A týmu a pěkně jim to vrátil. Tento sport je doopravdy pro každého.
Kdybys mohl poradit sportovcům jednu věc, která by to byla?
Bavte se sportem – je to super.