V příběhu, který Martin Hašek prezentoval pro vybraná média, zaznělo několik argumentů, které ho přesvědčily o tom, že jeho angažmá ve Spartě nebylo dobrým rozhodnutím. Mimo jiné to byl hráčův pocit, že je v klubu brán jako hadr na podlahu, s nímž se vlastně až tak moc nepočítá, ale přesto není zájem ho uvolnit do jiného mančaftu.
K tomuto dojmu přišel Hašek podle svých slov i po několika jednáních se sportovním ředitelem Tomášem Rosickým, který měl synovi bývalého hráče a trenéra Letenských slíbit hned několik věcí. Kromě bezproblémového odchodu do zahraničí, který Hašek preferoval, se bývalý vynikající hráč účastnil i nyní často zmiňované kauzy "kopačky".
Jak vypráví čtyřiadvacetiletý fotbalista, bývalý místopředseda představenstva Sparty Aleš Kotalík hráči potvrdil, že mu zařídil výrobu kopaček na míru, jelikož standardní model Haškovi nevyhovoval. Jak ovšem záložník posléze zjistil, Kotalík nic takového neměl v plánu zrealizovat a jen si vymyslel historku o tom, jak už jsou kopačky "ve výrobě".
Den poté, co se Haškova zpověď objevila na veřejnosti, začala se některá média zabývat právě touto částí fotbalistova příběhu. Obzvlášť Deník Sport, vlastněný majitelem Sparty Danielem Křetínským, si dal velkou práci s tím, aby se k Haškovým kopačkám vyjádřilo co nejvíce lidí. Přidaly se i statusy některých bývalých spoluhráčů reprezentanta do 21 let a bylo hotovo. NIKDO na světě, kromě Neymara, prý nemá kopačky na míru a Hašek si vymýšlí.
Zde je vidět, že buď došlo k absolutnímu nepochopení toho, co hráč říká, nebo se naschvál vytrhl z kontextu jeden moment, o němž mluví, a na něm se někdo pokouší udělat z Haška lháře a "blázna", který si o sobě hodně myslí.
Přitom primárně nejde o to, že by fotbalista nedokázal nastoupit v nevyhovujících kopačkách, kdyby mu to klub nařídil a akceptoval, že v nich nepodá stoprocentní výkon. Jde o to, že hráč dostal slib od dvou nejmocnějších funkcionářů v klubu (vyjma majitele), který zřejmě ani nehodlali dodržet. Takových slibů pak podle svých slov dostal ještě mnoho a dopadly vždy stejně.
Kopačky jsou jen součástí příběhu o důvěře, která byla zklamána. Nejde tedy o boty, ale o princip. Pochopitelně se nedá Haškovo jednání označit za standardní, stejně tak není obvyklé jednání klubu. Tato kauza zkrátka ukázala na věci, o nichž se normálně veřejně nemluví. Může třeba hráč ovlivňovat svou kariéru v momentě, kdy se cítí v klubu nešťastně? A může si vůbec dovolit být nešťastný? Záleží na tom někomu, kromě jeho samotného a třeba jeho rodiny? Neměl by zasáhnout hráčův agent?
Odpovědi na tyto otázky se patrně nedozvíme, ale bylo by férové vůči Haškovi, aby se jeho verze sporu nezlehčovala a nevytrhával se z kontextu jen jeden moment. Stejně je třeba naslouchat i Spartě. Ve výsledku je totiž hráčův konec na Letné ke škodě oběma stranám. Klub přišel o fotbalistu, kterého mohl dobře prodat ven, hráč zase nyní musí shánět nové angažmá.