Belgický univerzál Wout van Aert nevěnoval zimu odpočinku, ale cyklokrosu. Ke konci ledna ujel svému rivalovi Mathieumu van der Poelovi a potřetí vyhrál Světový pohár. Po úspěšném odskočení k cyklokrosu ho ale napomenul jeho šéf ze stáje Jumbo Visma Marc Lamberts, že jestli nezhubne dvě kila, tak pro něj nemusí být sezona na silnici tak podařená jako loni.
Výzva přísné diety před a během sezony potkává většinu cyklistů. Profesionální závodník je před sezonou svojí hmotností posedlý stejně jako kulturista, který má před soutěží. Nejvíce přísní jsou na sebe vrchaři a závodníci, kteří útočí na celkové pořadí v etapácích. Typický vrchař je tak moc hubený, až si člověk říká, jestli je to ještě zdravé.
Ještě v roce 2007 vážil Chris Froome přes 75 kilo. Na výšku 186 centimetrů vcelku dobrá váha. Na budoucího vítěze čtyř ročníků Tour de France ovšem ne. Froome musel proti své „nadváze“ razantně zakročit. Sám Froome vyvrátil mylnou představu, že profesionál po několikahodinovém tréninku může sníst vše, co chce.
„Dávám si pozor na svoji stravu. Ráno můžu jenom jednu misku s ovesnou kaší a omeletu ze dvou vajec. Zakazuji si přidávat nebo si dávat něco jiného. Jen když mě ten den čeká velký závod, tak omeletu dělám ze tří vajec,“ popsal Chris Froome v autobiografii The Climb.
Nové stravovací návyky, které Froomovi mimochodem poradila jeho žena Michelle, zabraly. Brit odstranil sacharidy, které nahradil větší porcí bílkovin a v roce 2013 měl už jen 66 kilo. Tehdy byla jeho hmotnost podle mnoha expertů nejzásadnější faktor, proč nakonec ovládl celou Tour de France. „Vždycky měl nohy jako neúnavný motor. Jen prostě potřeboval zhubnout,“ podotkl Richard Moore z Univerzity v Kapském městě, kde Froome nějaký čas žil a studoval.
Čtyřnásobný vítěz Staré dámy je na sebe přísný od přírody, ale v týmech musí stravu závodníků pečlivě sledovat různí odborníci. Třeba dietologové a nutriční poradci z Deceuninck Quick-Step vymysleli metodu, která má jezdcům pomoci co nejrychleji zhubnout. Po téměř dvou set kilometrovém tréninku čeká na cyklisty večeře bez sacharidů. Tělo pak v noci hledá chybějící energii a tu čerpá z přebytečných tuků.
„Je to nepříjemné, ale hubnete tak snáz. Jenže u mě ta večeře bez sacharidů po těžkém tréninku nefungovala. Hrozně špatně se mi pak spalo. Zjistil jsem, že bez cukrů neusnu,“ přiznal pro Idnes.cz Petr Vakoč, který za belgickou stáj závodil.
Ale ne všichni cyklisté se nezdravým věcem vyhýbají. Třeba trojnásobný mistr světa Peter Sagan plnil novinové titulky poté, co ho novináři viděli, jak snědl pytlík gumových medvídků. Vítěz 30 etap na Tour, Mark Cavendish, neměl ve 20 letech problém sníst na posezení třeba i dva velké pytlíky brambůrek. A to už v té době byl mistrem světa v dráhové disciplíně madison.