Ivan Hlinka byl už od šesti let spjat s litvínovským hokejovým klubem, kde nejprve hrál v mládežnickém týmu a v šestnácti letech postoupil mezi dospělé hráče. O čtyři roky později se stal kapitánem a současně začal hrát za reprezentaci, kde byl rovněž několikrát zvolen kapitánem.
Uspěl hned na dvou olympiádách. V Sapporu v roce 1972 získal československý tým bronzovou medaili, o čtyři roky později v Innsbrucku stříbro. Mistrem světa se stal Hlinka dokonce třikrát. Na domácí půdě v Praze v roce 1972, v Katovicích v roce 1976 a ve Vídni v roce 1977.
V letech 1981-1985 hrál Hlinka nejprve v NHL za tým Vancouver Canucks a poté se přesunul do švýcarského Zugu. Další dva roky působil opět v Litvínově, kde v roce 1987 ukončil sportovní kariéru a pokračoval jako trenér.
Úspěšný byl také v roli reprezentačního kouče. Cenný kov si československý a později český tým pod jeho vedením odvážel z olympiády i mistrovství světa hned několikrát. Už v roce 1992 vybojoval československý tým bronzovou medaili na olympiádě v Albertville i mistrovství světa na domácí půdě. Stejný úspěch se – tentokrát již čistě českému týmu – podařilo zopakovat o rok později na MS v Německu a ještě jednou v roce 1997 na MS ve Finsku. V roce 1999 si Češi odváželi z Norska titul mistrů světa.
Největší úspěch je však Hlinkovi připisován za vedení týmu na legendární olympiádě v Naganu v roce 1998, kdy se Čechům podařilo získat historicky první zlatou olympijskou medaili v ledním hokeji. Od Turnaje století uběhlo už více než 20 let, přesto český příběh znají i ti, kdo tenkrát ještě nebyli na světě.
V roce 2000 opustil Hlinka reprezentaci, jednu sezonu působil v NHL v týmu Pittsburgh Penguins a následně trénoval jednu sezonu v ruském Omsku. Po reprezentační přestávce se v roce 2004 k národnímu týmu vrátil a chystal se na Světový pohár, který se měl konat na přelomu srpna a září.
Další úspěch už si jako oblíbený trenér hokejové reprezentace nepřipsal. Jeho život vyhasl pár hodin po střetu s protijedoucím vozidlem nedaleko Karlových Varů 16. srpna 2004. Bezprostředně po nehodě se záchranáři ještě komunikoval, ale v nemocnici podlehl vnitřním zraněním. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech v Praze.
Na jeho počest měli čeští hráči během Světového poháru na dresech Hlinkovo číslo 21 a ještě tentýž rok po něm byl pojmenován litvínovský zimní stadion. Pocty se ale Hlinkovi dostalo už za jeho života. V roce 1978 byl vyhlášen nejlepším československým hráčem v anketě Zlatá hokejka, rok po triumfu v Naganu mu prezident Václav Havel udělil medaili Za Zásluhy a v roce 2002 ho Mezinárodní federace ledního hokeje uvedla do Síně slávy.
Nevídané gesto fair play? Nejprve musíte být člověkem, pak teprve závodníkem
Právě tímto pravidlem se řídí litevský biatlonista Vytautas Strolia. V sobotním závodě s hromadným startem v italské Anterselvě...
Srbsko vrátilo úder. Djokovič bez Australian Open, Australané bez lithia
Jak moc promluví deportace Novaka Djokoviče do vztahů Srbska a Austrálie? Srbská vláda odebrala těžařské společnosti Rio Tinto...