Někteří atleti ztrácejí kontrolu sami nad sebou v okamžiku, kdy jejich někdo z jejich týmu udělá chybu. Kdokoliv. Fotbalisté se vztekají, když zkazí přihrávku, nebo netrefí bránu ve stoprocentní šanci. Baletky dokola opakují ten samý krok, když se jim nedaří, mění se v ohnivé saně. Tenisté hází míčky po rozhodčích, mlátí raketou o zem. Florbalisté umí mrsknout hokejkou přes celé hřiště… Variant je nespočet, jedno však mají společné. Emoce neudržené na uzdě. A to, že spolu s tím, že sportujete, je třeba jako fakt přijmout i to, že během sportovního výkonu se zkrátka chybuje. Navíc i chyba je tím motivátorem, který nás posouvá vpřed.
To potvrzuje i kouč PhDr. Milan Šmíd: „Když už chybu během výkonu uděláte, je důležité mít zafixováno, jak se k ní postavíte, jaká bude vaše reakce. A zachovat klid. Potřebujete více akceptovat fakt, že se tak stalo, povzbudit se do dalších aktivit a soustředit se na další hru, závod. V nich se totiž předchozí chyba rozhodně nepočítá.“
Prvním krokem ke zlepšení se v tomto ohledu je identifikace toho, co způsobilo ztrátu emoční kontroly nad sebou samým. Například, atlet, který vstupuje na tartan s přehnaným očekáváním, které neodpovídá jeho přípravě a ani výsledkům, bude snadno frustrován, když nevyhraje. Proto je dobré mít po ruce kouče, který s ním bude dlouhodobě pracovat a naučí ho přijímat výhry, prohry, správně nastavit očekávání, která jsou právě v jeho případě realistická. S jakými aspekty je tedy důležité pracovat?
Perfekcionismus – Pokud jste přehnaně přesvědčeni o tom, jak skvělí jste a jinou než zlatou medaili, či první příčku neberete, koledujete si o průšvih. Sportovci přesvědčení, že jen zlato je tím, co z nich dělá sportovce jsou většinou snadno unavitelní, zranitelní i vyloučení.
Co si myslí jiní to by mělo být sportovcům úplně jedno. Nejsou a neměli by být na závodě kvůli jiným, ale především kvůli sobě. Jakmile začnete vlastní motivaci slučovat s tím, jak vás vidí ostatní, nedosáhnete cíle, o který vám jde. Ztratíte soustředěnost i šanci na skvělý výkon.
Pozor si dejte i na nervózní očekávání. Bojíte se vyhrát, ale i prohrát. V každém ohledu totiž víte, že se zalíbíte jedné části tribuny, druhá vás bude nenávidět. To vás znervózní tak, že výkonu, pro který jste přišli a na jaký jste byli připraveni, nedosáhnete ani omylem. Koncentrujte se na sebe a svůj výkon. Nic jiného není v daný moment důležité.
Nemějte ani strach ze selhání. Ten je založený na tom, že očekáváte výhru, ona se však nedostaví. Možná. Respektive, v okamžiku, kdy se o ni budete bát, nepřijde určitě. Je jedno, jestli důvodem hrůzy z prohry je vnitřní špatná motivace, nebo nedospělé okolí. V každém případě prohra v takovém případě vede k frustraci a výbuchům vzteku.
Přehnaně se nesoustřeďte na chyby. Od toho je dobré se oprostit. Protože, jen díky vyrovnané mysli je dobré předejít záchvatům vzteku a zkratkovitému jednání. Případné chyby analyzujte později, během závodu se soustřeďte na něj samotný.
Pokud chcete vítězit a oprostit se od "blikanců", soustřeďte se na rozpoznání příčin, přeskupení důvodů vašeho zájmu a znovu zaměření na cíl.
Tato technika během několika sekund zajistí, že i v okamžiku, kdy během sportovního výkonu uděláte chybu, nepropadnete záchvatu vzteku, ale jen přesměrujete své vnímání situace jiným směrem. Lepším a bez zbytečných záchvatů, které vám na popularitě nepřidají.