"Ještě jsem letos nevyhrál, ale tvrdě jsem trénoval, navzdory těžkým časům, jimiž jsem procházel. . Žlutý trikot už je jen třešnička na dortu," řekl se slzami v očích Alaphilippe. Emotivní byly i momenty bezprostředně po závodu, kdy seděl opřený o bariéru a dojatý v slzách vzpomínal na svého otce, který ještě před rokem žasl nad výkony svého potomka.
https://twitter.com/alafpolak1/status/1300151099874316289
Většina sportovních médií psala o déjà vu. Všestranný jezdec měl minulý rok jako z pohádky. Triumf v klasice Milan – San Remo, pak přišla snová Tour. Po dlouhé době se Francouzi mohli radovat z bojovného výkonu.
https://twitter.com/MaillotArcoiris/status/1300160545526603778
I když se očekávalo, že ve vysokých alpských dojezdech bude Alaphilippe ztrácet, tak i přesto dokázal neustále oddalovat útoky na dres pro nejlepšího jezdce celkového pořadí. Ten obhajoval 14 dní. Možná se mu stejný úspěch podaří i letos a možná také Francouz pomýšlí na víc. Možná by se ve žlutém dresu mohl prohánět i na Champs-Élysées.
Letos chtěl jezdec týmu Deceuninck quick-step triumf na Milan – San Remo zopakovat, jenže v cílové rovince byl po 294 kilometrech rychlejší mladík Wout van Aert. O to větší motivaci měl v restartované sezóně uspět co nejdřív na nejslavnější cyklistické akci.
„Vyhrát na Tour je vždycky něco speciálního. Ale letos je to ještě emotivnější. Od začátku sezony jsem nevyhrál jediný závod, i přesto, že jsem pořád pokračoval, i přes obtížné okamžiky, v tvrdé práci a přípravě,“ přemítal francouzský hrdina, který v závěrečném spurtu vybojoval vítězství nad mladým Švýcarem Markem Hirschim.
https://twitter.com/LeTour/status/1300131958274568194
Rodák ze Saint-Amand-Montrond si zase získal nejen domácí fanoušky, ale také všechny cyklistické příznivce. A kdyby pro tátu dovezl žlutý dres až do Paříže, byl by to sportovní příběh roku.