Domů
Nehrající kapitán československého výběru Antonín Bolardt se v prosinci 1980 mohl opřít hlavně o skvělé výkony teprve dvacetiletého Ivana Lendla a Tomáše Šmída. Československo se do finále Davis Cupu probojovalo po pěti letech a chtělo napravit své tehdejší zaváhání ve Švédsku. Proti Itálii nastoupil tým před vyprodaným hledištěm pražské Sportovní haly ve složení: Ivan Lendl, Tomáš Šmíd, Jan Kodeš a Pavel Složil.
Hrdinou prvního dne se stal jednoznačně Tomáš Šmíd. Dokázal proti Panattovi otočit skóre a v pěti setech zvítězit. Nerozhodilo ho ani nesportovní chování italských fanoušků, kvůli kterým musel být zápas na půl hodiny přerušen. Tíha okamžiku pak padla na Ivana Lendla. Šestý hráč světového žebříčku sice prohrál první set, pak už si ale se svým soupeřem hladce poradil a potvrdil, že se mu v týmové soutěži daří. Za celý rok v ní totiž ani jednou neprohrál.
„Jsem rád, že jsem svým dílem přispěl k vítězství. Důležitý byl můj úvodní zápas s Panattou. I za nepříznivého stavu 0:2 jsem věřil ve svůj úspěch. Bylo to jedno z nejtěžších utkání v mé dosavadní tenisové kariéře, a jak se později ukázalo, byl to odrazový můstek k zisku cenné trofeje," řekl tehdy pro Rudé právo Tomáš Šmíd
V sobotní čtyřhře sice Panatta s Barazzuttim získali první i třetí set. Působili na hřišti sehraněji a dařila se jim tvrdá hra na síti. Češi ale ukázali bojovného ducha. Jejich tlak a agresivní hra se stupňovaly a po tříhodinové bitvě se Lendl se Šmídem radovali. A to nejen ze zisku cenného bodu, ale i z celkového vítězství v nejslavnější týmové soutěži.
„Jsem šťastný, že po sedmnácti letech účinkování v Davisově poháru jsem se dočkal vítězství. Lendl i Šmíd podali výborné výkony, strhující byl závěr čtyřhry, v němž se všichni čtyři tenisté na kurtě doslova překonávali," komentoval to tehdy pro denní tisk Jan Kodeš.
V neděli už bylo rozhodnuto, dohrávaly se závěrečné dvouhry pouze na dva sety, ale fanoušci si do Sportovní haly v Praze cestu stejně našli. Chtěli vidět, jak českoslovenští reprezentanti oslaví historický triumf. Atmosféra byla podobná té, kterou zažívali čeští tenisté v O2 Aréně v roce 2012. Lidé je doprovázeli tleskáním a bojovnými pokřiky.
Ivan Lendl tehdy přesně vystihl, jak krásné i náročné bylo hrát Davis Cup před domácím publikem: „Podařilo se nám to, o co se v ČSSR již dlouho snažíme. Mám radost, že jsme předvedli našemu náročnému sportovnímu divákovi dobrý tenis. Před vlastním publikem je to totiž daleko těžší než kdekoliv jinde."
Na další titul si hráči i fanoušci museli počkat právě až do roku 2012, kdy Češi v čele s Tomášem Berdychem a Radkem Štěpánkem opět v Praze slavili. O rok později vítězství v Srbsku obhájili.
