Domů
Tři „sestry“ československého předválečného šachu – Nelly Fišerová, Věra Menčíková, Blažena Janečková. Právě poslední jmenovaná by dnes oslavila 110 let a jako jediná se dožila konce druhé světové války.
Blažena Janečková se ve hře králů zlepšovala, učila se jednotlivé strategie, za několik let se stala jednou z nejlepších šachistkou Československa. Ve 26 letech sypala varianty hry z rukávu a zvítězila na šachovém přeboru Prahy. Na Mistrovství Československa žen v šachu o dva roky později skončila na druhém místě a roku 1940 československý titul získala.
Právě tato šachistka měla ojedinělou možnost zahrát si roku 1939 v Buenos Aires s Věrou Menčíkovou, která už reprezentovala Anglii, na mistrovství světa. Jako jedna z 20 hráček z 18 zemí. Skončila v polovině pole na děleném devátém místě, když získala 9 bodů z 19 utkání. Sedmý titul mistryně světa v řadě získala tehdy šachistka Menčíková, která je považována za první šachistku historie, která se úspěšně účastnila i mužských mistrovských soutěží.
Blaženu ale po návratu z Argentiny nečekala zářná budoucnost. Byla komunistkou a velmi brzy se zapojila do odbojové skupiny české inteligence, kterou založil Julius Fučík. A právě tato činnost se jí stala osudnou. V roce 1941 zatklo Janečkovou gestapo, zcela zlikvidovalo její byt a vyházeli veškeré písemnosti. V koncentračním táboře byla čtyři roky, až do konce války. Právě hrůzy válečného konfliktu se podepsaly na jejím zdraví. Měla problémy se srdcem a se soutěžní šachovou kariérou se musela rozloučit.
Blažena Janečková se přestěhovala do Jižní Ameriky, kde v Riu de Janeiro pracovala téměř 20 let na obchodním zastupitelství. Bývalá šachistka zemřela v roce 1961, šest týdnů po návratu zpět do Československa, v pouhých padesáti letech.
