Domů
Je to podivné, ale každopádně hodně emotivní prohlášení.
Až do letošního Gira se toho o Isaacovi zase tolik nevědělo. Talent, který před rokem podepsal smlouvu se stájí UAE Emirates, nebyl příliš známý ani v rodném Mexiku.
To až dvacet jedna etap vedoucích z albánského Durres do Říma představilo jedenadvacetiletého cyklistu. Po 3444 kilometrech to vyšlo na celkové druhé místo s tím, že růžový dres ztratil až v předposlední den závodu. Vyhrál bílý dres pro nejlepšího mladíka, byl pátý v bodovací soutěži a devátý v horské klasifikaci. K tomu vyhraná etapa do Bormia, čtyřikrát druhé a jednou třetí místo.
To je už dost důvodů, aby se svět naučil Del Torovo jméno.
A platí to i o Mexiku, kde slaví báječný úspěch i představitelé tamní cyklistiky. Jako by byl Isaac Del Toro jejich dílo.
Jenomže není.
Alespoň tedy podle Isaacova otce Joseho.
Toho Isaacova adorace pobouřila natolik, že poskytl svou vlastní verzi, v níž šokuje i zdravotními problémy svého syna, se kterými nikdo nepomohl.
Isaac podle něj trpěl osteoporózou – tedy chronickým onemocněním řídnutí kostí, které vedlo ke zvýšenému riziku zlomenin. Mluví také o nespecifikovaných nádorech a díře v Isaacově čelisti. To všechno se prý dělo kvůli přehnanému tréninku.
„Potřeboval léky, doplňky – věci, které byly velmi drahé. Tělo špičkového sportovce přece nefunguje jen na fazolích. Museli jsme utratit spoustu peněz za lékaře, léky, doplňky, laboratorní testy… Isaac vždy snil o tom, že bude reprezentovat svou vlajku, a já jsem taky hrdý. Ale bolí, když tohle slyším. Je to pobuřující, neuvěřitelné...,“ reaguje na současné chvalozpěvy.
V Mexiku se teď mluví o tom, že se investují miliony dolarů do rozvoje cyklistických talentů. Jose Del Toro však tvrdí, že finanční zátěž leží jen na rodině.
„Neznám jediného cyklistu, kterému by zaplatili cestu, startovné nebo dokonce jídlo. Tolik jsem se trápil se svými dětmi a nikdy jsem nedostal ani trochu pomoci. Připadal jsem si, jako bych žebral o almužnu,“ vypráví o svých zkušenostech s mexickou cyklistikou.
A přidává i konkrétní a značně absurdní zážitek z roku 2022, kdy se v americkém Arkansasu konal světový šampionát v cyklokrosu. Isaac ještě s parťákem Carlosem Garciou jeli na vlastních kolech, která dokonce i mechanikům připadala směšná a snažili se jim na místě sehnat cyklokrosové speciály. To ale nebylo to nejhorší.
„Muselo být kolem sedmé nebo osmé večer, když mi Isaac zavolal a řekl: 'Tati, máme hrozný hlad a žízeň. Můžeš nám něco přinést?' Byl jsem v šoku... Proboha, jak je to možné? Večer před mistrovstvím světa!“ připomíná, že mexičtí reprezentanti nedostali na šampionátu najíst ani napít.
„Říkají, že mu zajistili dres. Ale ani to není pravda. Platil jsem za něj já, a nedovolili by mu závodit, kdybych to neudělal. Nakonec musel stejně závodit ve vypůjčeném dresu, protože ten, co poslali, byl ženský,“ vypráví.
Jose Del Toro prý neposkytl své vzpomínky mexickým médiím z důvodu, že by si naivně myslel, že to něco změní. Přiznává, že promluvil z čisté frustrace. Vadí mu, kolik mladých Mexičanů svou možnou kariéru vzdalo právě kvůli šíleným podmínkám a vadí mu, že Isaacův příběh je teď dávaný do souvislosti s oficiální státní podporou.
Dá se to pochopit.
Zdroj:
