Domů
Útočí, baví, vyhrává.
Vyhrál Tour de France, mistrovství světa i mistrovství Evropy. A to jde jen o výčet těch nejdůležitějších akcí roku.
O to zvláštněji působí jeho nejnovější vyjádření, v němž bez obalu přiznává, že cesta k hlavnímu cíli sezony byla všechno, jen ne hladká. Tadej Pogačar popsal pro Tuttobici období, kdy mu chyběla forma, bojoval se zdravím a musel se smířit s porážkou, která ho extrémně bolela.
„Moje příprava měla své výkyvy. Týden před návratem k závodění v Kanadě mi nebylo dobře a na časovku v Kigali jsem nebyl v nejlepší formě,“ připomněl Pogačar období po Tour a před světovým šampionátem.
Právě individuální časovka na mistrovství světa se stala momentem, kdy byl jasně konfrontován s realitou. Dominoval Remco Evenepoel a Pogačar zůstal zcela bez šance. Většího ponížení se mu v sezoně nedostalo.
„Vůbec jsem nebyl spokojený,“ přiznal teď bez vytáček. Zároveň ale dodal, že porážku nevnímal jako konečnou. „Věděl jsem, že v silničním závodě budu bojovat o obhajobu titulu.“
S postupem let se prý mění jeho pohled na celou sezonu i na cenu, kterou za úspěchy platí. Přestože je považován za univerzála schopného vyhrávat prakticky kdekoliv, zdůrazňuje extrémní náročnost Grand Tours.
„Není to jednoduché. Kromě 21 etap jsou tu také všechny ty přesuny a mnoho dní strávených mimo domov. Je toho opravdu hodně,“ říká. Nejde jen o fyzickou zátěž, ale i o psychiku – o dlouhé týdny soustředění, tlak očekávání a minimum prostoru na regeneraci.
Podle Pogačara je reálnější úspěšně absolvovat všech pět Monumentů v jedné sezoně než spojit Giro, Tour a Vueltu. Přesto si definitivně nezavírá žádné dveře. „Nikdy neříkej nikdy. Možná se jednou pokusím jet všechny tři Grand Tours v jednom roce. Uvidíme, co přinese budoucnost.“
Zdroj:
