Domů
„Byl to malý krůček pro olympiádu, ale velký skok pro Eddieho Orla,“ komentoval dnes sedmapadesátiletý Brit svoje účinkování v Calgary v roce 1988, které bylo ve své době považováno za jednu z nejbizarnějších událostí, jaké se kdy na olympiádě odehrály.
Vyprávělo se o něm, že se bojí výšek. Stejně tak, že se na hraně můstku neodráží, ale můstek prakticky sjíždí. Povídalo se toho o něm hodně. Nic z toho nebyla pravda, ale sloužilo to ke zvýraznění Eddieho příběhu. Jako by nestačila realita sama o sobě.
Eddie Edwards absolvoval v přípravě na Calgary až šedesát skoků denně. Bez zkušeností, bez zázemí, bez vybavení. Ostatně, kolik britských skokanů na lyžích vyjmenujete? Stal se prvním skokanem z Ostrovů od roku 1928, který se postavil světové elitě přímo na Hrách. V letech 1988-2001 byl držitelem britského rekordu, což nebylo vzhledem k souvislostem zase tak obtížné, to už je zajímavější, že ve svém top období, to znamená v sezonách 1987-89 startoval ve Světovém poháru. Ano, startoval, to je nejvýstižnější charakteristika. A to všechno jen proto, že se v roce 1984 nedostal do olympijského sjezdařského výběru, tušil, že mezi britskými skokany taková konkurence nebude...
V Calgary se kvalifikoval na můstky K70 a K90, v obou případech skončil poslední. Na tom nižším mu naměřili dvakrát rovných 61 metrů, na tom vyšším 71 a 67 metrů. Beznadějně zaostával i za těmi předposledními, ale propastný rozdíl ukazují výkony mladičkého vítěze Mattiho Nykänena – na sedmdesátce to bylo dvakrát 89,5 metru, na devadesátce 118,5 a 107 metru.
I tak se stal z Eddieho Edwardse fenomén.
„Baron Coubertin, otec moderní olympiády, ji viděl jako příležitost uznat a odměnit odvahu a odhodlání, ne vítězství. Pro mě to byly nejlepší dny celého mého života,“ popsal Eddie ve své knize Eddie the Eagle: My Story.
Bylo to i tak velké vítězství velkého snílka. Ale bylo jediné. Paradoxně ho zradila jím milovaná olympiáda. Právě kvůli jeho účasti v Calgary bylo přijato pravidlo, které mělo Eddiemu a spol. účast na Hrách jednou provždy znemožnit. Součástí kvalifikace se totiž stala podmínka absolvování vrcholných mezinárodních akcích s umístěním buď mezi první padesátkou, nebo mezi 30 % nejlepších – to podle počtu účastníků soutěže.
Právě proto se už víckrát Orel Edwards nad olympijské můstky nevznesl. Pokoušel se ještě dostat na olympiádu v Albertville, v Lillehammeru a v Naganu, ale Calgary zůstalo jeho jediným zápisem. Co na tom. Nykänen to do Hollywoodu nedotáhl, zato studio 20th Century Fox natočilo v roce 2016 film s názvem Eddie the Eagle...
