Jan Povýšil: Do bazénu se nevrátím. Možná mě zláká jiný sport

Honzo, jak těžké bylo se rozhodnout, že seknete s plaváním?

Nijak. Už jsem to měl v hlavě docela dlouho a jediná vidina, která mě držela ve vodě, bylo Tokio. A moje snaha dokončit kariéru až tam. Odkladem paralympiády o jeden rok se mi konec zásadně usnadnil. 

Nestálo by za to ještě rok vydržet, podívat se do Tokia a třeba přivést další medaili?

Ne, už ne. Dostal jsem skvělou pracovní nabídku. K tomu mám doma malou dceru a je potřeba taky konečně pořádně živit rodinu, takže bylo jasno.

Co Vám na sportovní konec řekli doma?

Doma mě pochválili. I když tedy nejdřív měli pocit, že díky tomu budu víc s rodinou. Jenže práce v televizi a volný čas skoro nejdou dohromady. Asi největší radost měli moji rodiče. Táta je velký, ale opravdu velký, sportovní fanda a mám pocit, že podobnou kariéru si pro mě dlouho představoval. 

Vaše nová kariéra novináře začíná na CNN Prima News. Je to hodně zavazující?

Je to extrémně zavazující. Když člověku dojde, že je pod stejnou značkou jako Christiane Amanpour, kterou mám jako jeden z novinářských idolů, tak je to totálně zavazující. K tomu je to nový velký televizní projekt na české zpravodajské scéně. A samozřejmě, to že je v české redakci taková spousta skvělých novinářů, Markétou Fialovou s Marií Bastlovou počínaje přes Pavlínu Lioliasovou a x dalších. To je fakt závazek. 

Jaká byla první reakce, když jste se o zájmu televize dozvěděl?

Chvilku jsem si myslel, že je to trochu legranda, protože proč zrovna já? Na druhou stranu, jsem si říkal, proč ne? V USA, Velké Británii a dalších zemích je relativně normální, že se ze sportovců stávají ať už experti, moderátoři nebo sportovní novináři. A navíc díky tomu, že sleduji BBC a anglický Chanell 4, tak jsem vždycky chtěl, aby i v českých televizích byl někdo z paralympioniků na viditelné pozici.

Měl jste trému, než jste se poprvé ukázal divákům v nové roli?

Kupodivu neměl. Nebo minimálně teda ne větší, než před normálním rozhovorem, nebo před stadionem plným lidí. Ale zatím jsem taky dělal maximálně chytráka ve studiu a odpovídal na otázky. Jestli se jednoho dne budu muset sám postavit kameře a prezentovat zprávy, to bude asi trochu horší. 

Nedalo by se nakonec nějak plavání s novinařinou prolnout a dělat obojí?

Nedalo. Obojí je nesmírně časově náročné. A abych dělal obě věci na půl plynu, to neumím. Buďto by převážilo plavání a práce by musela jít stranou, nebo by došlo k opačnému extrému, a stranou by šlo plavání. Jenže pokud chcete uspět i na mezinárodní scéně, tak není možné trénovat dvakrát týdně. Ale životní nutností je dvou až třífázový trénink a další záležitosti okolo. 

Má sportovec výhodu, když jde moderovat sportovní relaci?

Velkou výhodu má v tom, že dělá něco, co ho nesmírně baví. Je daleko jednodušší mluvit, nebo psát o něčem, k čemu máte vytvořený vztah. A já díky tomu, že nejsem jenom sportovec, ale i sportovní fanoušek, mám tu přednost, že mám vztah nejen k jedné sportovní disciplíně, ale ke sportu jako celku. 

Co konkrétně bude Vaší pracovní náplní?

Jsem teď v uvozovkách obyčejný reportér CNN. A učím se sportovní žurnalistiku od základů. Tak, abych si sám uměl udělat kompletní reportáž, napsat, namluvit, nastříhat, případně natočit. Díky tomu, jak skvělé kolegy mám, jsem v ideální pozici na to, se učit. Ať už tu trochu atypickou zpravodajskou mluvu, kdy nade mnou bdí skvělá Markéta Fialová. Nebo jak psát a dělat reportáže zajímavě a zároveň zpravodajsky správně. To se učím od Davida Koláře a Pavla Skořepy. 

Na co se nejvíce v nové práci těšíte?

Na to, že mě konečně bude živit sport tak, jak jsem vždycky chtěl. To si dělám trochu legraci. Ale k novinařině jsem vždycky měl blízko, i díky tomu, že jsem se jednu dobu živil jako fotograf a mezi moje největší oblíbence patří Nachtwey, Kratochvíl a další velcí dokumentární fotografové. 

Jak dlouho myslíte, že se Vám bude po plavání stýskat?

Teď víc řeším, že se mi po bazénu vlastně vůbec nestýská. Když jsem si teď kvůli jedné reportáži vlezl do vody a uplaval jsem si i pár metrů, tak jsem si říkal, že je to moc hezký. Ale že mi to vlastně vůbec nechybí. A skoro se už těším na to, až se mi po bazénu začne stýskat.

Vylučujete úplně možný comeback?

Do bazénu rozhodně. Protože na to, abych se znovu vrátil k dřině, kterou plavání vyžaduje, na to už nemám ani chuť, ani morálku ani sponzory (smích). Ale nikde není řečeno, že se neukážu někde jinde, v jiném sportu, protože ještě v den, kdy vyšlo najevo, že končím, jsem dostal několik nabídek na změnu.

Hodně času trávíte v posilovně. Bylo to pouze kvůli plavání, nebo je v tom něco víc? 

Je v tom moje celoživotní láska ke kulturistice a posilování obecně. Železo je železo a to mi nikdo nevezme. I v době, kdy jsem plaval, jsem neustále poslouchal, že kdybych tak rád jako v posilovně trénoval v bazénu, mohl jsem být ještě lepší.