Domů
V sobotu 5. prosince se v Brně uskutečnil Oktagon 19. Turnaj, který trochu nezvykle nabídl devět vynikajících duelů, zatímco ten desátý a hlavní kvalitou výrazně zaostával, když v něm Karlos Vémola rychle uškrtil Václava Mikuláška. Právě Vémola toho ale pro turnaj udělal mnohem víc, než byla účast v marketingovém taháku. Byl to on, kdo tlačil Javida Basharata, svého kolegu z London Shootfighters, chválil ho v rozhovorech a sliboval skutečnou kvalitu. A nepřeháněl.
Javid Basharat si v brněnském Bobycentru připsal desátou profesionální výhru v řadě. Hořkost porážky v kleci ještě nepoznal. Soupeřem mu byl Ukrajinec Alexander Bezkorovayny, dvaadvacetiletý talent s profesionálním skóre jedenáct výher a jediná porážka. Jejich vzájemný zápas byl jednoznačně na světové úrovni a Javid ho ukončil před koncem druhého kola. Vyčerpaný Bezkorovayny odklepal po krátkém škrcení na zemi.
„Ten zápas se vyvíjel přesně tak, jak jsem si ho naplánoval. Po prvním kole jsem měl jasno, kdo vyhraje. Nadále jsem si držel distanc a věděl jsem, že když budu dělat, co mám, tak to nakonec právě takhle dopadne. Měl jsem dobře připravenou taktiku, které jsem se držel a která vyšla,“ vzpomíná pro Nastartu.cz na svoje desáté vítězství Javid.
[caption id="attachment_10392" align="alignnone" width="696">
Javid po výhře na Oktagonu 19. / Zdroj: OKTAGON MMA[/caption>
Útěk před válkou a roky v uprchlickém táboře
S MMA začal Javid Basharat v sedmnácti letech. Namířil si to tehdy přímo do slavného London Shootfighters. „Lidé, kteří se mnou byli v mých začátcích, jsou se mnou stále. A já jsem jim za to vděčný. Udělali ze mě to, čím jsem dnes,“ říká zápasník, jehož cesta mezi profesionální MMA bojovníky v Londýně nebyla snadná.
Javid se narodil v malé vesnici v Afghánistánu a jeho dětství rozhodně ani vzdáleně nepřipomínalo to, jaké zná většina dětí v Evropě. „Neměli jsme žádnou televizi, videohry nebo počítač. I tak jsme si to ale užívali. Pořád jsme si s bratry hráli někde v okolí. Museli jsme ale dávat pozor, některá místa byla nebezpečná a těm jsme se museli vyhýbat, protože… no, asi je jasné proč.“
Když bylo Javidovi šest let, musel se svojí rodinou opustit rodnou vesnici. Utíkali před válkou. Z malého kluka se stal uprchlík a následující čtyři roky strávil v uprchlickém táboře.
Pak přišlo vysvobození v podobě povolení odcestovat do Anglie. „Bylo to jako sen. Pamatuju si na to, jak jsem poprvé viděl evropské letiště, jak jsem spatřil ty vysoké budovy… Najednou jsem poznal technologie, které jsem v Afghánistánu nikdy neviděl. Byl to úplně jiný svět.“
Boj byl v nás
Bojoval odmalička. Prát se s bratry nebo kamarády byla, jak říká, jedna z mála možností trávení volného času. Doma a pak i v uprchlickém táboře. Neustále soutěžili, kdo je silnější, rychlejší, lepší. "Moc jiných věcí jsme neznali. Rvali jsme se a pořád jsme byli v nějakém průšvihu. Boj byl prostě v nás."
A bojovat musel i po příjezdu do Anglie. „Ze začátku to nebylo lehké. Přijeli jsme do Londýna a neuměli jsme ani slovo anglicky. Těžko jsem si tak hledal ve škole nějaké přátele, a jak si asi umíte představit, hodně jsem se pral. Táta mě tehdy přihlásil na taekwondo, abych se prý trochu zklidnil. To mi ale vyhovovalo, já přece chtěl bojovat,“ vrací se Javid s úsměvem do doby, kdy se poprvé začal seznamovat s bojovými sporty.
V sedmnácti už věděl, čím chce být. Nejlepším MMA zápasníkem na planetě. A protože ti nejlepší z nejlepších zápasí v UFC, hledal v Londýně klub, který měl v této prestižní lize nejvíc bojovníků. Proto také nakonec zaklepal na dveře London Shootfighters. Dnes je z něj profesionální zápasník a MMA ho živí. Ve stejném klubu je navíc i jeho bratr Farid, který je se čtyřmi profesionálními výhrami také neporažený.
[caption id="attachment_10388" align="alignnone" width="819">
Lidé z London Shootfighters jsou s Javidem od začátku kariéry. Stejně jako jeho bratr (vlevo) / Zdroj: Archiv J. Basharata[/caption>
V tělocvičně Javid tráví každý den spoustu hodin. Pro svůj sen dělá maximum a podstupuje tvrdý trénink. Svědčí o tom i jeho odpověď na otázku, jestli byl pro něj jeho zápas na Oktagonu 19 nejtěžší v dosavadní kariéře: „V tomhle jsou pro mě všechny zápasy stejné. Každý zápas je ten nejtěžší až do chvíle, kdy přijde další zápas. Na rovinu, pro mě je samotný zápas tou nejlehčí částí v tom, co dělám. Když zápasím, už si to užívám. Nejtěžší je totiž příprava. Každý kemp je hrozný, brutální. Během něj se toho o sobě ale také nejvíc naučím. A když tuhle tvrdou přípravu absolvuju, zápas je pak mnohem lehčí.“
Oktagon 19 jako "služebka"
Jeho pověstnou píli a cílevědomost ostatně vyzdvihoval před i po turnaji Oktagon 19 právě Karlos Vémola. Společně strávili během tréninku v Londýně hodně času, a když Javid o českém veteránovi UFC mluví, je z něj cítit velký respekt a úcta.
„I když jsme v úplně jiné váze, tak jsme spolu také trénovali, protože si máme vzájemně co dát. Karel je skvělý, je úžasné ho mít u sebe. A když jsem přiletěl do České republiky, staral se o mě tak, že jsem se tu cítil jako doma. Nechal mě bydlet u sebe, kde jsem si hrál s jeho lvem. Já, kterému se přezdívá sněžný leopard, jsem si hrál se lvem,“ směje se Javid, kterému se v Čechách hodně líbilo. „Lidé tam byli hrozně fajn, Oktagon jako organizace byla skvělá. Mrzelo mě jen, že jsem vaši zem nemohl víc poznat, skoro nic jsem z ní neviděl. Po příletu jsem musel do karantény, pak zápas a zase cesta do Anglie. Přiletěl jsem, udělal svoji práci a zase odletěl. Byla to vlastně taková služební cesta. Rád bych se ale do České republiky jednou vrátil a poznal ji i jako turista.“
Jestli se Javidovi podaří si prohlédnout i jiné krásy České republiky, než jsou sportovní hala a zoologická zahrádka Karlose Vémoly, těžko říct. V Oktagonu by se ale ještě představit mohl, promotéry svým výkonem zaujal. Mluvilo se navíc o možném zápasu s Filipem Mackem. „Určitě, je mi to jedno. Budu zápasit s kýmkoliv, koho mi Oktagon nabídne. To je to, co dělám, připravím se na každého. Nemám v tomto sportu žádné přátele, a ani si je neplánuju dělat. Tedy s výjimkou kluků z London Shootfighters. Jinak se ale v kleci postavím proti komukoliv,“ komentuje svoje možnosti Javid. Hned ale připomíná svůj hlavní cíl, tedy dostat se do UFC. „Čekáme na telefonát. A cítím, že to přijde brzy.“
