Domů
Přibývá spíše vad vrozených nebo získaných?
Počet dětí s vrozenou srdeční vadou je přibližně stejný v průběhu posledních let. Čím dál tím více vrozených srdečních vad je diagnostikováno prenatálně, v České republice se ženy často rozhodnou na základě stanovené diagnózy těhotenství přerušit – zkrátka a jednoduše řečeno, chtějí zcela zdravé dítě. Což je podle mého soudu zcela chybná interpretace výsledku prenatálního screeningu, do které se promítá současný trend touhy po dokonalosti ve všech ohledech.
Za dobu mé praxe přibývá spíš počet získaných srdečních vad. Ty způsobují například obezita, přílišné zatížení srdce při sportu a další faktory. Zde bych považoval za důležité nemocem srdce předcházet, což lze. A ne řešit následky v důsledku nezdravého způsobu života. A ano, i jednostranné přetěžování organismu při výkonnostním sportu považuji za nezdravý způsob života.
Lze říci, co nejčastěji způsobuje vady vrozené?
Je to poměrně snadno vyjmenovatelné: vliv zevního prostředí, genetika, ve více než 90% případů je etiologie vrozené srdeční vady neznámá. Lékaři si často myslí, že vědí vše, přesto je příroda vždy dokáže překvapit. Proto je na místě pokora, občas selský rozum.
Co se týká vad získaných, jak moc se jejich výskyt zvýšil, u jakých věkových kategorií, jaké typy vad to jsou a samozřejmě - čím jsou převážně způsobeny? Jde o jiný životní styl, málo pohybu, nezdravá strava? Jak moc souvisejí s tím, že děti rychleji rostou a často trpí nadváhou?
K tomu, abych mohl odpovědět zcela přesně, chybí nějaká dlouhodobá studie na již zajímavém vzorku obyvatel. Ale všichni víme, jak moc se do všech našich životů vkrádá stres – a to i do dětských. Také přemíra konzumace nezdravých jídel, Češi jsou borci na příčkách nárůstu obezity v rámci světové populace. Zkrátka nejedí zdravě a nevěnují pozornost tomu, co jejich organismus opravdu potřebuje pro správný vývoj. Smutné je, že na to nehledí ani u svých dětí. Jak říká klasik: „Tělo sice musí do hrobu zhuntované, proč jej ale ničit nastupující generaci? Ta si na vlastní metody sebezničení přijde sama.“ Navíc se dnešní lidé, až na výjimky, nehýbou, ale o sportu umí hodiny vyprávět.
Je třeba nevěřit fotografiím ze sociálních sítí. Pak by všichni obyvatelé tohoto státu běhali, byli na pláži, nebo jejich děti dostávaly červený diplom. Není tomu tak. Hýbe se zhruba 10% obyvatel, navíc mladší generace, což je zoufale málo. Ale pozor, rád bych podotkl, že za nemoci srdce u mladších pacientů, dětí, můžou mnohdy přehnané ambice rodičů. Nedávno jsem vyšetřoval tenistku, která ve svých jedenácti letech trénuje 6-8 hodin denně. A to, z medicínského pohledu, považuji za alarmující. Obecně jakoukoliv jednostrannou zátěž, navíc v situaci, kdy mnoho trenérů nevěnuje dostatek času kompenzačnímu cvičení a podobně. Děti jsou pak přetažené, jejich organismy vyčerpané, a to je ke vzniku civilizačních chorob, onemocnění srdce, jen krůček. Takže pokud je možno doporučit, nechte dítě, ať se hýbe, ale s mírou a s radostí. Ne s vidinou medaile, získané na olympiádě.
Jaké potíže u dětí řešíte nejčastěji?
Paradoxně ani ne tak nemoci samotné, jako to, že chybí odborníci na tuto problematiku. Je zoufalý nedostatek dětských kardiologů, existuje dokonce krajské město, kde v současnosti nepůsobí ani jeden atestovaný dětský kardiolog. A to se nebavíme o státech subsaharské Afriky, ale o České republice. Výše uvedené pak vede k dlouhým čekacím lhůtám, i několik měsíců. Což může samozřejmě být fatální.
Proto se u nás v Kardiosportu snažíme být rychlí, pacientům vyjdeme vstříc a věnujeme se jim klidně ve večerních hodinách. Také se velmi často pozastavuji nad tím, že rodiče nezajímá zdravotní stav dětí, že vlastně jen potřebují razítko pro ten který výkonnostní nebo organizovaný sport. Zkrátka chtějí mít doma malého Jágra. A tečka. Za mne tedy vnímám jako velkou chybu, že obecně jsou pacienti zvyklí platit za razítko, ne za informaci o zdravotním stavu, což je velká chyba, která se může vymstít. Ne dnes, ale za pár let (viz kolapsy fotbalistů v nejvyšších evropských soutěžích, u kterých se během testů neobjevila srdeční vada – protože testy třeba nebyly důkladné, protože šlo zkrátka a jen o razítko).
Pozitivní trend je, že u nás v ordinaci poslední dobou přibývá dětí - sportovců, které přicházejí ke screeningovému vyšetření, většinu na doporučení jejich pediatra, čím dál více, ale také na přání rodičů.
Možná hloupá otázka, ale narazila jsem na tu problematiku v rozhovoru s jedním neonatologem - zajímáte se u vašich dětských pacientů o to (je-li vůbec běžné to evidovat), jak byly děti počaty? Myslím s ohledem třeba na zvyšující se počet umělých oplodnění.
Ano, existuje několik studií, nejznámější je asi australská, že u dětí z umělého oplodnění se vyskytuje zhruba 2-3 krát více vrozených srdečních vad. Naše zkušenosti z Dětského kardiocentra to potvrzují. Není to ale tak jednoduché, ženy, které jsou nuceny podstoupit umělé oplodnění, nejsou „průměr populace“ – jsou často starší, nemocné. Příroda někdy ví, proč se konkrétnímu páru nedaří zplodit potomka přirozenou cestou. Faktem ale také je, že na rizika spojená s tím, že děti se rodí z umělého oplodnění i starším rodičům, vedla k tomu, že screening prevence náhlé srdeční smrti u dětí nařizuje vyhláška. Konečně. To je velký posun vpřed.
MUDr. Jiří Hostaša (45) absolvoval 2.LFUK v roce 1999. Pro dětskou kardiologii se rozhodl v roce 1997, kdy absolvoval čtyřměsíční stáž na Klinice dětské kardiologie v Helsinkách. Se svými kolegy z pražské nemocnice v Motole se zúčastnil mnoha zahraničních misí programu Medevac. Nejraději vzpomíná na práci v Kambodži a Jordánsku. Po svém více než dvacetiletém působení v Dětském kardiocentru FN Motol v roce 2016 založil v Praze centrum Kardiosport. Ordinaci, která se kromě celého spektra dětské kardiologie věnuje kardiologické péči o sportovce. Se svou partnerkou Alenou má sedmiletého syna. Rád cestuje, pěstuje víno.
