Domů
„Bez soutěží nejsou peníze od sponzorů, ale já stále potřebuju vydělávat, abych podpořil nejbližší doma ve Venezuele, kde je velmi špatná ekonomická situace,“ líčil Limardo, který se do Polska, země se silnou šermířskou tradici, přestěhoval před 20 lety.
Dvojnásobný stříbrný medailista z mistrovství světa každý den po tréninku nasedne na kolo, nahodí přes záda zelený termobatoh a rozveze průměrně 12 objednávek. „I tak mě občas někdo zastaví a požádá o fotku,“ přiznal Limardo. V dnešní době je ale těžší olympijského hrdinu poznat – ulice brázdí v roušce.
[embed>https://twitter.com/rubenoszki/status/1325836065144500227[/embed>
„Normálně bychom teď s ostatními šermíři rozebírali, co se stalo v Tokiu, ale pandemie vše změnila,“ napsal Limardo, který ukončil 44 let dlouhé čekání Venezuelanů na zlato z olympiády.
Limardo v tom není sám
Město Lodž se proslavilo hlavně kinematografií, ale málo obyvatel ví, že v jejich městě žije asi dvacet venezuelských šermířů. „A všichni rozvážíme jídlo,“ prozradil Limardo, který dokonce v Polsku založil Nadaci venezuelských šermířů.
[caption id="attachment_9017" align="alignnone" width="696">
Ruben Limardo je olympijský vítěz a dvojnásobný vicemistr světa / Foto: ESTEBAN ROJAS[/caption>
V jihoamerické zemi nepanuje pouze strach z pandemie, ale také velká politická nestabilita, hyperinflace a emigrace milionů lidí. „Věřím, že situace u nás se co nejdříve zlepší,“ dodal olympijský vítěz.
V pětatřiceti letech má stále motivaci pokračovat v náročném tréninku. Sportovat v kombinaci s prací pro rozvážkovou službu je vyčerpávající. „Já nechci přestat sportovat. Pořád mám sen,“ uvedl Limardo. A ten sen je jasný – místo jídla v krabičce přivést domů zlatou placku z Tokia.
