Matouši, jak zvládáte karanténu? Jako herec i jako promotér musíte být asi dost nervózní.
S karanténou teď už nemám ani tak problém kvůli své práci. Začínám z ní být nervozní jako člověk. Mám strach o svojí mámu, která už je v tzv. rizikové skupině. Nějak už to asi celé vnímám víc, než je zdrávo. Jako herce a promotéra se mě to samozřejmě týká také, jelikož vše je v současné době pozastaveno a dle všech indicií se mé obory dostanou na řadu až jako jedny z posledních. Ale to ve srovnání s tím, jak vir ohrožuje lidi na životech, není až tak podstatné. Nicméně to, že jsem zavřený doma, je pro mě nové a jako člověk, který nikdy nevydrží deset minut na jednom místě, jsem z toho trochu rozhozený.
Je v současné situaci ohroženo konání prosincového Galavečera profesionálního boxu a K1, který každoročně pořádáte v Lucerně?
Konání této akce je ohroženo v podstatě každý rok. Jelikož jsme zavislí na partnerech, kteří nám pomáhají a díky nimž jsme schopni udržet kvalitu tohoto tradičního Galavečera, tak první část roku, kdy uzavíráme dohody je pro nás zásadní. Nechci se dostat do situace, že třeba ještě v listopadu nebudeme mít večer pokrytý, abychom se pak dostali do problémů jako jedna nejmenovaná organizace, které platební neschopnost zlomila vaz.
Nicméně letos je situace obzvlášt komplikovaná, jelikož ani naši tradiční partneři v současné chvíli nevědí, jak na tom za pár týdnů budou. Zatím sice vše jede jak má, ale třeba investice do bigboardů, billboardů, které máme každý rok, jsme teď raději pozastavili. Naši partneři se k nám sice staví skvěle a ujištují nás, že se nic nemění, ale nyní opravdu nejde odhadnout, jaká bude jejich ekonomická situace třeba v září. Navíc většiny našich zásadních partnerů se vládní opatření dotkla, takže opravdu nevím, jaký postoj zaujmou po prázdninách.
[caption id="attachment_520" align="aligncenter" width="534"> Matouš má k bojovým sportům velmi pozitivní vztah (zdroj: FB M.Rajmonta)[/caption>
Kolik času standardně potřebujete na uspořádání tak velké akce?
Rok je v podstatě tak akorát. Samotná produkce není až tak komplikovaná, ale té akci samotné předchází především marketingová spolupráce s firmami. To znamenám, že v první části roku se věnujeme zajištování partnerů a podle toho pak víme, co si na akci jako takové můžeme dovolit.Především, koho si můžeme dovolit oslovit, aby v Lucerně bojoval. Samozřejmě, že ten hlavní blázinec je až listopad, prosinec, nicméně v té době už musí být akce alespoň z 80% pokrytá partnery. Naše agentura během roku realizuje i mnoho jiných eventů, takže se naše činnost rozděluje do celého roku.
Může se v domácích podmínkách boxer dostatečně připravit na zápas? Přeci jen, bez sparingu to asi nebude ono.
Tohle je teď hrozně těžké zodpovědět, protože takový stav, jako je nyní, ještě nikdo nikdy nezažil. Sleduji samozřejmě všechny naše zápasníky a vidím, že neskutečně dřou. Dokonce, ač nerad, musím přiznat, že mě to i baví. Vidět videa, jak Mach Muradov zvedá klády v lese, nebo Karlose, jak na dvorku maká s pneumatikou od traktoru, je prostě jako když se na Sibiři Rocky chystal na Draga. Kluci jsou strašný frajeři. Videa kdy vidím, jak si sami sestrojili různé pomůcky na stromech a podobně jsou neskutečný. Neumím ale odhadnout, co to může udělat s jejich psychikou. Přeci jen si něčemu věnoval obrovské usilí mnoho let, na úkor normálního zaměstnání, a pak se stane, že dřeš a vlastně pořádně nevíš proč. Navíc hodně kluků si třeba vydělává peníze na svoji přípravu jako ochranka v klubech a ty jim teď také zavřeli. Takže i ekonomická stránka je v současnosti velký problém. Musím říct, že kdo tohle ustojí, tak je fakt frajer. Mě by z toho hráblo.
Šéf UFC přemýšlel o tom, že by chystané zápasy proběhly na utajeném místě a diváci je sledovali pouze přes internet. Myslíte, že je to správný přístup?
Dana White je podle mě prostě blázen. Ale ten správný blázen. Díky tomu, jaký je, dokázal s UFC, co dokázal. Samozřejmě do jeho ekonomiky nevidím, takže nemůžu posoudit, jestli byl jeho přístup logický, nebo ne. Nicméně ta myšlenka se mi v podstatě líbila, ale to říkám dnes a vzhledem k tomu co se každý den ve spojení s korona virem objevuje, tak nevím co bych tvrdil za týden. Ale jak říkám, Dana White je blázen, který něco dokázal, a to mu nejde upřít.
Jaký typ lidí se nyní věnuje boxu. Jde o nějaké bitkaře, nebo jsou to primárně sportovci?
Tohle se asi nedá úplně definovat. Podívejte se třeba na Mikea Tysona a Anthonyho Joshuu. Tyson byl dítě ulice, do každého zápasu vlítnul na 150% a Joshua je vzor typického poctivého sportovce. A na oba je dobré se dívat. U nás je to často tak, že se boxu začínají věnovat původní bitkaři, kterým pak dojde, že to je především skvělý sport. Ve výsledku jsou to pak ti, co uklidňují ostatní při různých incidentech. Za prvé jsou k tomu vedeni trenéry a za druhé je třeba si uvědomit, že následky možného ublížení, pokud se věnujete bojovým sportům, nejsou úplně zanedbatelné. Znám mnoho špičkových bojovníků, kteří v životě nezažili bitku na ulici, ale je fakt, že znám i ty opačné.
[caption id="attachment_516" align="aligncenter" width="534"> Moderování KO magazínu je pro Matouše jako ušité. Tentokrát měl jako hosta Jakuba Štáfka (zdroj: FB M.Rajmonta)[/caption>
Do světa bojových sportů jste šancí na galavečeru v Lucerně pomohl vstoupit Jakubu Štáfkovi. Následuje jeho kroky nějaký další herec, nebo zpěvák?
Bojovým sportům se věnuje mnoho herců, zpěváků a dalších umělců, ale málo kdo z nich je takový blázen jako Štáfek (smích). On do tohoto sportu vstoupil sice jako herec, ale na úkor treninků upozadil svou práci, protože prostě
chtěl být skutečný bojovník. Já už na tohle téma mluvil několikrát. Kuba je typ, který když něco chce, tak to nebude dělat napůl, což v případě bojových sportů asi ani jinak nejde. Jeho trenérem MMA je André Reinders a ten mi sám říkal, jak mile ho překvapil Kubův přístup k tréninku. Prý hned od začátku bylo vidět, že to myslí vážně, a to pro něj jako kouče bylo podstatné. Navíc se musel srovnat s tím, že lidé na něj prostě budou koukat jinak. Nicméně, já úplný zastánce takzvaných „celebrity fightů“ nejsem, ale respektuji je.
Jak se díváte na omladinu v ringu a oktagonu?
Omladina v ringu je super, ale má to trochu težší. Většinou jsou to špičkoví bojovníci, kteří ještě nestihli ukázat svou vlastní story, která prodává. Takový ten osudový příběh pro lidi, jaký má třeba Connor Mc Gregor, který se z chudého chlapce stal světovou hvězdou. Přitom však nezapomněl, odkud pochází. Když jsou mladíci sebevědomí, tak dostanou za uši, co si o sobě myslí a když jsou skromní, tak zase musí poslouchat, že jsou neprůbojní a mediálně nezajímaví.
Je to strašně složité. Většinou se dočtete o každém zápasníkovi, že je to bývalý vyhazovač, bývalý hokejista, policista a tak. Co se dočtete o mladých? Říkám to trochu zklamaně především jako promotér Galavečera, který potřebuje příběhy pro PR. Na druhou stranu je super, že mladí fighteři jsou a jejich zápasy jsou častokrát téměř neskutečné.
Je důležité, aby rodiče vedli své děti ke sportování?
Z mého pohledu určitě ano. Vychovává je to k disciplíně a respektu, to je přece super. Samozřejmě je skvělé, když se sportu sami rodiče věnují, protože děti se v nich potom vidí. Rodičovský vzor dělá strašně moc. Přeci jenom, fotřík, který bude s lahváčem a ovladačem v ruce říkat svému synovi "makej" moc respektu budit nebude. Strašně moc záleží na tom, jak rodiče své potomky vedou. Kolikrát jsem to viděl na hokeji u dětí. Nejvíc vždycky řvali ti rodiče, kteří nic nedokázali a bývalí špičkový plejeři stáli u mantinelu a jen tiše pozorovali.
[caption id="attachment_518" align="aligncenter" width="534"> Rajmont se nebojí navléct rukavice a ukázat, že také umí boxovat. (zdroj: FB M.Rajmonta)[/caption>
V kolika letech se pozná, zda má dítě předpoklady, stát se boxerem?
Tady je především hrozně důležité, aby to děti bavilo. Znám mnoho trenérů, kteří se věnují hlavně dětem a ty je milují. Ale také jsem se setkal (i v jiných sportech) s trenéry, kterým spolupráce s dětmi byla vysloveně na obtíž. To je to nehorší, co se může stát. Na trénink se děti potřebují těšit, potřebují o něm doma vyprávět. Já mám tři děti, které jsem dal na box velmi brzo a dva z nich to začalo bavit až o mnoho let později. Nejsem asi schopen říct, kdy přesně je ideální dát děti na bojové sporty, ale určitě si myslím, že by se tam měly těšit.
Měli by se děti věnovat bojovým sportům? Nevzbudí to v nich často zmiňovanou agresivitu?
Já asi znám jen ty, kterým to prospělo. Setkal jsem s mnoha vynikajícími bojovníky dětského věku a všichni to byli strašně slušní a pokorní kluci. Jako dítě jsem hrál fotbal a zpětně si uvědomuji, že jsem se tam vlastně mohl chovat jako kretén. Záleželo hlavně na tom kolik dáš golů a nebo jich chytíš (já byl gólman), v bojových sportech se jako kretén chovat nemůžeš, protože by to bolelo. Jsi tam sám za sebe. Já myslím, že všichni bojovníci v sobě mají obrovskou pokoru. I když to tak mnohokrát nevypadá, tak jsem přesvědčen, že uvnitř to mají. Podívejte se třeba na takového Connora, který mnoho let vystupoval jako největší machírek a v posledním zápase to byl úplně jiný člověk. Byl to zápasník s pokorou a tu v sobě prostě podle mě měl i předtím, jen se obaloval takovou maskou, budoval si sebevědomí. Kdysi jsem měl jako hosta v KO magazínu Karlose Vémolu a ten byl 99% rozhovoru super drsnej, ale když jsme se dostali nějak záhadně, na téma sbírání a lovení motýlů, úplně se změnil. Mluvil jak nadšený dítě a bylo super vidět i jeho druhou tvář. Ale abych se vrátil k otázce, tak bojové sporty podle mě určitě agresivitu usměrnují.
Jak dostat děti od mobilů, počítačů a herních konzolí na sportoviště?
Vzory. Za mého mladí, jsme jako děti začali všichni boxovat, protože jsme viděli bud Pěsti ve tmě, Bruce Lee, nebo Van Damma. Když jsem hrál tenis, tak jsem se snažil tvářit jako Ivan Lendl a když jsem hrál fotbal, tak jsem potřeboval mít vlasy jako Mario Kempes. Pokud děti na Facebooku, nebo kdekoliv jinde vidí, jak jejich starší vzory dřou, tak věřím, že to není špatně. Horší jsou ty hry samotné, kde děti získají pocit, že stačí být fiktivní postavou. To už je špatně.
[caption id="attachment_517" align="aligncenter" width="534"> Nouzový stav probudil v Matoušovi umělecké sklony, které podědil po mamince. (zdroj: FB M.Rajmonta)[/caption>
V posledních týdnech jste se začal věnovat malování. Budete v tom pokračovat i po skončení karantény, nebo od toho rychle utečete?
Malování se věnuju, protože jsem na to nikdy neměl čas. Za malíře se samozřejmě nepovažuji, ale baví mě to a neskutečně jsem si u toho odpočinul. Ale odpočívat vlastně úplně nechci, protože potřebuji fungovat akčně, na druhou stranu nechci dělat ostudu malířům, protože to prostě jen zkouším. Jedná se tedy jen o chvilkové sebeuspokojení. Ty chvilky, kdy si sám rozmažu svůj obrázek blbě položenou rukou asi do budoucna zažívat nechci.