Domů
Legendární Čáslavská se ke gymnastice dostala až téměř v patnácti letech. Průpravu ale měla z krasobruslení a baletu a do roka začala sbírat medaile a ocenění. Už za tři roky startovala na olympiádě v Římě (1960), kde v individuálních disciplínách skončila šestá a osmá a s družstvem vybojovala dokonce stříbro.
O čtyři roky později na olympiádě v Tokiu doslova zazářila, když vyhrála ve třech individuálních disciplínách a s družstvem obhájila stříbro. Ještě větší žně se z pohledu oblíbené československé reprezentantky konaly v roce 1968 na olympiádě v Mexico City, kde soupeřkám nedala šanci dokonce čtyřikrát a k tomu přidala další dvě stříbra z individuální i týmové soutěže.
Kromě svého výkonu se v Mexiku proslavila také vzdorujícím gestem, kdy na stupních vítězů po boku sovětské závodnice mlčky odvrátila zrak od sovětské vlajky. Jasný vzkaz na protest proti okupačním vojskům pochopil celý svět a pro Čáslavskou znamenal nucený konec sportovní kariéry. Signatářku petice Dva tisíce slov, byť opěvovanou sportovkyni, by normalizační režim nejraději vymazal z historie, ale v srdcích Čechoslováků zůstala navždy.
Po revoluci se stala poradkyní prezidenta Václava Havla. U sportu zůstala v rámci předsednictví Českého olympijského výboru a rovněž byla členkou Mezinárodního olympijského výboru.
Rodinná tragédie
Během olympiády v Mexiku se provdala za atleta Josefa Odložila, s nímž měla dceru Radku a syna Martina. Manželství se ale v 80. letech rozpadlo a následně mělo nečekanou dohru, když po střetu otce a syna Odložil v roce 1993 zemřel.
Čáslavská rodinnou tragédii nesla velmi těžce a na dlouhá léta se stáhla do ústraní. Až v roce 2007 se začala vracet do veřejného života a pomáhat mladým sportovcům. Od roku 2015 bojovala s rakovinou slinivky, na kterou 30. srpna 2016 nakonec zemřela.
Kromě nejcennějších kovů z olympiád získala řadu mistrovských titulů a čestných ocenění a několikrát zvítězila v anketě Sportovec roku. Po triumfu v Mexiku byla v roce 1968 vyhlášena nejlepší sportovkyní světa. V roce 2012 o ní vznikl dokument s názvem Věra 68 v režii Olgy Sommerové.
Zdroj: Wikipedie, Olympijskytym.cz
