I dnes je olympijská vítězka v běhu na lyžích z Turína 2006 součástí olympijského týmu a pomáhá pro současné sportovce navrhovat kolekce. Na starosti má střední vrstvu oblečení - mikiny, legíny, teplákové soupravy, čepice a ponožky.
"Baví mě to. Rozšiřuju si obzory, podívám se pod pokličku, jak vzniká oblečení a potkávám se se skvělými lidmi," řekla ČTK Neumannová a jmenovala dvojnásobného olympijského vítěze a nyní sportovního ředitele ČOV Martina Doktora, olympijského medailistu Ondřeje Synka či bývalého skikrosaře Tomáše Krause.
Neumannová se podílela i na vývoji oblíbeného kulicha zvaného Raškovka na počest olympijského vítěze a skokana na lyžích Jiřího Rašky. Čepice se stala symbolem předloňských her v Pchjongčchangu. "Byl to jeden z nejlepších kousků, který se povedl. Mělo to myšlenku a spojitost s historií. Zájem byl nad očekávání, doslova zaplavila Česko a je k vidění dodneška, což je přesně ono," uvedla.
Je ráda, že současní sportovci mají možnost využívat moderní materiály a pohledné střihy. Navíc se zohledňuje klima dějiště daných her. "To v minulosti nikdo nedělal. V Turíně jsme doufali, že nebude větší mráz než minus pět, protože bunda na víc nebyla. Nikoho nezajímalo, že hokejisti jsou v halách a my v horách," podotkla.
Poprvé si vyzvedla věci na soutěže pod pěti kruhy pro Albertville 1992. "Bylo přes obchodní dům Kotva a podařily se dobré overaly a bundy. Na tu dobu to vypadalo docela efektně," vzpomínala dnes sedmačtyřicetiletá Neumannová.
Naopak pro své první olympijské medaile, stříbro a bronz v Naganu, vystoupila na stupně vítězů v nepadnoucím kabátu. "Občas to pokulhávalo, čehož jsou dokladem právě fotky z Nagana. Tam to úplně vyvedené nebylo," pronesla.
Za její éry nebývala pohledná společenská ani sportovní část oblečení, tu tehdy dodávala zahraniční firma. "A to pro několik států, v podobných barvách měli oblečení další postruské státy a sounáležitost s Českem byla minimální," řekla účastnice také her v Salt Lake City 2002, Lillehammeru 1994 a letních v Atlantě 1996.
Mít oblečení spojující sportovce s rodnou zemí je podle Neumannové důležité. "Cítí příslušnost k Česku a k historii, které nás spojují. Když sportovec jede na olympiádu a je pyšný na to, co má na sobě, tak má možná jiné sebevědomí," řekla.
[caption id="attachment_3042" align="alignnone" width="640"> Bavlněné šaty s přiléhavým střihem namísto sukně. (zdroj: ČTK)[/caption>
I proto ji potěšilo, že se jí podařilo pro hry v Tokiu, které jsou kvůli koronaviru přeloženy z letoška na příští rok, prosadit nový prvek. Ženy se obléknou do šatů. "Pro holky budou v horkém prostředí příjemné, když to bude odspodu větrat," uvedla.
Oblečení a vybavení z doby, kdy vítězila a vozila medaile, doma moc nemá. Většinu obnosila a postupně nahradila novými kusy. Část věcí i rozdala. "Jsem na to flink a jednou mě to možná bude mrzet, že jsem si legendární kousky nenechala. Ale když tím člověk žije a nemá odstup, tak si toho tolik neváží," řekla Neumannová.
Jedna slavná věc ale přece jen čeká na své čestné místo. Neumannová má schovanou jednu lyži ze zlatého páru z turínské třicítky volnou technikou. "V garáži a čeká, že ji někde umístím, třeba v penzionu na Šumavě," plánovala. Druhá lyže z tehdejšího závodu, po kterém v cíli objala dceru Lucii, je v norském muzeu firmy Madshus v Biri.