Pane Svěcený, jak jste prožíval poslední týdny, kdy nás všechny koronavirus odřízl od normálního života?
Samozřejmě podobně jako ostatní lidi trávím většinu času doma. Užíváme si to, že jsme jako rodina hodně spolu. Na druhou stranu musím říct, že nemám míň práce než v běžném režimu. Jen je trochu jiná. Velký zápřah to byl především v prvních dvou týdnech nouzového stavu. Jsem zodpovědný za chod fotbalové redakce O2 TV, takže jsme s kolegy dávali dohromady nápady a následně tvořili dramaturgii vysílání na duben a květen.
Jak vás napadlo, že využijete k „práci“ Instagram?
Vyplynulo to ze situace, kdy k divákům nemůžete tolik promlouvat z televizní obrazovky. Sociální sítě ještě více ožily. Každý, kdo chtěl něco sdělit nebo vytroubit do světa, tak to udělal. Včetně mě. Je to dobrá možnost komunikovat s fanoušky. A zároveň propagovat to, co pro ně chystáme v televizi.
Jako moderátor pořadu Tiki Taka jste se určitě těšil na dramatický konec fotbalové ligy. Místo toho přišlo pozastavení soutěže. Jak by se podle Vás nyní mělo postupovat, dohrát nebo anulovat?
Určitě je třeba vyvinout maximální úsilí soutěž dohrát. Abychom měli mistra, abychom věděli, kdo nás bude v příští sezóně reprezentovat v Evropě a abychom fanouškům vrátili jejich hru. Jejich radost. Starostí už měli, a ještě mít budou dost. Navíc je fotbal obrovským byznysem a pokud by byl výpadek delší, mohlo by to mít pro mnoho klubů i hráčů fatální ekonomické dopady. Doufejme, že to začne na začátku června a pak už nepřijde žádná velká komplikace.
Jak dlouho bude trvat, než se vše vrátí do starých kolejí?
To podle mě netuší nikdo. Jen doufám, že ti, co mají naše životy a osudy v hrsti, dělají opravdu to, co mají. Doufám, že nebudeme žít dlouhodobě ve strachu a také za zavřenými hranicemi. Z ekonomického hlediska nás čekají asi krušné časy. Na druhou stranu tuhle krizi nezpůsobila ekonomika samotná, špatné hospodaření nebo krach bank, ale virus. Ekonomika světová i naše byla velmi zdravá, produktivní, a tak si myslím, že návrat do normálu by nemusel trvat tak dlouho, jako při hluboké ekonomické krizi.
Těšíte se, až opět usednete do studia a budete komentovat fotbalové dění?
To si pište. Už mi to chybí. I když do studia teď usedám s velkými legendami fotbalu při moderování pořadu Liga mistrů Exclusive, který vysíláme každé úterý i středu večer.
Kdy si myslíte, že by se mohla Tiki Taka vrátit na obrazovky?
Tiki Taka se vrátí, až se začne hrát FORTUNA:LIGA. Doufejme, že na začátku června. Do té doby pouštíme divákům každý všední večer reprízy talkshow od prvních dílů. Mám radost, že sledovanost je vysoká. Je vidět, že fanoušci mají ten pořad rádi a baví se. Máme celkem 103 dílů, tak doufám, že je všechny nevyčerpáme a že budeme moct rozjet nové premiéry.
Když srovnáte práci komentátora a moderátora, která Vás baví víc?
Dříve jsem více komentoval, a nejen fotbal. Byl jsem 7x na olympijských hrách, jezdil jsem na šampionáty v lyžování nebo v kanoistice. A samozřejmě na všechny velké fotbalové akce. V posledních letech více moderuju. Nejen v televizi, ale i na různých sportovních nebo společenských akcích. Baví mě kontakt s publikem, baví mě improvizace. Neumím říct, jestli radši komentuju nebo moderuju. Je to fifty fifty.
[caption id="attachment_586" align="aligncenter" width="534"> Svěcený moderuje celou škálu akcí (zdroj: archiv P.Svěceného)[/caption>
Znáte dobře fotbalové zákulisí. Jedná se nyní o celosvětovou tragédii pro fotbalové kluby?
Tohle není tragédie. Je to komplikace a velká. Tragédie je, když někdo zemře. Tahle krize zcela jistě způsobí mnoha subjektům problémy. Ale myslím si, že v řádu měsíců se to prostředí může velmi dobře zotavit. Ztráty budou. Já doufám, že ne nijak fatální. Je potřeba co nejrychleji se vrátit do normálního života. Začít normálně pracovat. A zase žít.
Týmy s menšími příjmy prý mohou mít existenční problémy, jak by se jim dalo pomoci?
Zcela jistě vzniknou různé fondy solidarity, do nichž budou přispívat ti bohatší na pomoc těm chudším. Mluví se o různých nápadech, jako je například rozšíření a uzavření ligy, aby nikdo nesestupoval a aby kluby měly jistotu. To si určitě dovedu představit na nějaké přechodné období. Ale třeba to nebude nutné. Spíš se bojím dlouhodobějšího režimu zápasů bez diváků. Protože fotbal by měl mít diváckou kulisu, bouřlivou atmosféru. Bez diváků je to určitě lepší než nic. Ale stále bych hledal co nejrychlejší možnost, jak vrátit diváky na tribuny. Třeba i omezený počet v nějakých předepsaných rozestupech na tribunách.
Nemůže na druhou stranu nedostatek financí paradoxně fotbalu prospět? V poslední době se totiž hodně diskutuje o astronomických sumách, za něž hráči přestupují a o jejich přemrštěných smlouvách.
Přestupní částky přemrštěné zcela jistě jsou. Na druhou stranu to prostředí je tržní a existují mechanismy jako je třeba „finanční fair play“, které hlídají, aby někdo nehospodařil mimo pravidla. Tvrdě to ještě před „korona-krizí“ pocítil Manchester City, který pravidla dlouhodobě porušoval a byl vyloučen z dalších ročníků Ligy mistrů. Uvidíme, jak dopadne odvolání. Tahle krize zcela jistě přestupový trh zklidní, utlumí, „znormalizuje“. Jestli je to dobře nebo ne, to neumím posoudit.
Velký rozruch vzbudil případ Martina Haška, který odmítl pokračovat ve Spartě a vytrucoval si ukončení smlouvy. Půjde o převrat ve vztahu hráče a klubu, z nějž mohou profitovat i další fotbalisté?
Do toho problému nevidím. Samozřejmě jsem něco slyšel z obou stran. Případ se taky může táhnout roky, stejně jako případ Pavla Buchy a Slavie. Mezitím už Bucha zářil v Mladé Boleslavi, teď září v Plzni. Je škoda, že „kauza Hašek“ dospěla až do téhle patové situace, totální nekomunikace dvou stran. Ale posoudit, kdo má pravdu, to neumím. Myslím, že fotbalisté i zástupci klubů budou teď ještě víc dbát na každý detail ve smlouvě. Což může prospět. Vztah mezi hráčem a klubem by nikdy neměl být nakloněn na jednu stranu.
Jako komentátor jste musel se sportovci jednat s odstupem. Nyní už to vypadá, že mezi nimi máte kamarády. Je to tak a kdo patří mezi Vaše přátele?
Do Československé televize jsem nastupoval v roce 1990, takže slavím 30 let. Je jasné, že jsem za tu dobu poznal spoustu hráčů i trenérů. S mnohými jsem spolupracoval těsněji. Například s Milanem Barošem jsem psal knihu. Bylo období, kdy jsem měl velmi blízko k Pavlu Nedvědovi. S Martinem Doktorem nebo Alešem Valentou jsem prožil jejich olympijské triumfy. Třeba s Alešem jsme večer před jeho zlatým závodem v Salt Lake City byli hrát tenis. Mám kamarády mezi lyžaři, tenisty, vodáky. Většinu mého profesního života sice vyplňuje fotbal, ale zároveň se pohybuji v prostředí olympijského sportu, moderuji v olympijských parcích, uvádím různá vyhlášení a musím říct, že únik od fotbalu do jiných odvětví mě velmi obohacuje.
Jste fanouškem některého z ligových klubů? Kdo Vás baví v zahraničí?
Mám výhodu, že je mi opravdu jedno, jestli ligu vyhraje Sparta, Slavia, Plzeň nebo někdo úplně jiný. Nemusím nic tajit, zakrývat. Můžu prostě říct, co si myslím, na adresu jakéhokoliv klubu. Kdybych měl vybrat kluby ze zahraničí, které se mi dlouhodobě líbí, tak je to Neapol díky Maradonovi, dále pak Real Madrid a Liverpool. Všechny ty „malinké náklonnosti“ mám od 80.let, tedy od doby, kdy jsem začal naplno vnímat fotbal.
Máte nějaký pracovní sen?
Celý život pracuju na tom, abych si sny plnil. V pěti letech jsem snil o tom, že budu sportovní komentátor. A v šestnácti jsem se objevil v Československé televizi, přestože jsem ještě mutoval. V devatenácti jsem moderoval hlavní sportovní zprávy na ČT1, v jednadvaceti komentoval finále Ligy mistrů a ve dvaadvaceti jel na olympiádu.
Teď je mým splněným snem Tiki Taka a práce v úzkém tvůrčím týmu pod vedením rejžy Vojty Nouzáka. Mám rád srdcaře a on je. Stejně jako já. Mít fotbalovou talkshow, jejíž formát tu nikdy nebyl, to je prostě výzva. Už jsme načali čtvrtý rok a s kolegy jsme si říkali, že dalších šestnáct let bychom to klidně rádi dělali. Ještě nekončím a mám i další nápady, tak uvidíme.
Kterého sportovce byste rád vyzpovídal, ale ještě jste neměl to štěstí?
Určitě třeba Tigera Woodse. Cristiana Ronalda. Nebo zmiňovaného Diega Maradonu.
Je podle Vás důležitá osvěta a měl by se brát velký zřetel na sportování dětí?
Rozhodně ano. My jsme to měli jinak než současné děti. Já byl rodiči vyloženě veden ke sportu. Chodil jsem na základní sportovní školu, závodně dělal atletiku, tenis i baseball. Ale s kamarády jsme se věnovali i dalším sportům, hráli fotbal, basket i hokej. Prostě se sportovalo každý den a bez sportu jsem si život nedokázal představit. Dnes je to složitější. Pořád si ale myslím, že kdo děti vede sportovním směrem, má velkou naději, že děti se v životě prosadí. A vůbec nemusí jít o dráhu profesionálního sportovce. Sportovní duch v těle je přidaná hodnota, která každému pomůže. Nejde jen o zdravý životní styl, ale i o zvládání různých složitých situací v životě i práci, o umění prohrávat, o schopnost se nevzdat. Prostě ti, co v mládí žijí sportem, pak v dospělosti přemýšlejí jinak a chovají se v určitých situacích rozdílně než ti sportem nepolíbení. Proto je sport velmi prospěšný.
Dělají v tomto ohledu kluby, FAČR, ale i vláda dost?
Nedělají. Sport je tady roky opomíjen. Teď se prý blýská na lepší časy, neustále slyšíme, kolik miliard putuje do sportu. Já jsem rodič tří sportujících dětí a z těch miliard nevidím nic. Že by vám někdo reálně přispěl na sportování vašeho dítěte, to fakt ne. Možná jdou ty peníze na různé marketingové akce, ale jestli jdou opravdu do reálného sportu, o tom velmi pochybuji. Třeba se to zlepší. Každopádně bych u nás uvítal propojení sportu a škol, tak jak to bylo dřív za nás a tak, jak to mají v Americe. Škola ve spolupráci se sportovními kluby by měla nabízet dětem kromě tělocviku i vrcholový sport. Závodit za školu. Nechápu, že tady na to ještě nikdo nepřišel. Ve Spojených státech tohle funguje až po univerzity. Tady škola nabídne dvě hodiny tělocviku a hotovo.
Zkusil jste si i roli tiskového mluvčího ČMFS, byla to přínosná zkušenost?
Byla to prostě zkušenost. Bohužel hned první den nástupu na Strahov jsem zjistil, že jsem udělal chybu. Lákalo mě být součástí revoluce ve fotbale, a tak jsem přijal nabídku Ivana Haška a Jindry Rajchla. Nebyl jsem jen mluvčí, ale ředitel komunikace svazu. Bohužel velmi rychle jsem pochopil, že to prostředí není pro mě. A půl roku po mně odcházel i Ivan. Revoluce se nekonala.
V muzikálu Rocky jste si střihl roli komentátora. Čeká Vás nějaká podobná příležitost v divadle, nebo filmu?
Tak to nevím. Byla to krásná zkušenost. Na Rockym se sešla bezvadná parta a moc nás to bavilo. Bohužel to skončilo špatně vinou toho, že producentem byl vyhlášený podvodník, který mnoha lidem dodnes dluží desítky tisíc korun. I tohle byla zkušenost, ale já se snažím pamatovat jen to dobré. Úžasnou scénu, skvělou partu a standing ovation zaplněného Kongresového centra. Určitě by se mi nějaká podobná zkušenost líbila.