Domů
Když zaútočí Tadej Pogačar sto kilometrů před cílem, je to působivé.
Ale vypovídá to jen a jen o mimořádné výkonnosti. Je to matematika – víc wattů zkrátka poráží míň wattů.
Vincenzo Nibali vyhrál v roce 2014 Tour de France a hned dvakrát vyhrál Giro d'Italia, a to v letech 2013 a 2016. Může se tak chlubit tím, že je posledním Italem, který italský třítýdenní etapák vyhrál.
Objevil se teď na něm jako jeden z ambasadorů a při té příležitosti zavzpomínal na 'staré dobré časy', kdy cyklistika byla cyklistikou...
Nibalimu totiž chybí mezi závodníky výbušnost, která byla vlastní právě jemu. Mluví o nekompromisním útočném stylu, který v posledních sezonách ustoupil vykalkulovaným atakům podle cyklocomputerů.
„Cyklistika se změnila. Teď je všechno jen o wattech a datech. Dřív jsme museli daleko víc číst průběh závodu. Pogačarovy útoky jsou působivé, ale za mých časů se velmi cenila i inteligence na kole. Netvrdím, že to bylo tehdy lepší, nebo horší, jen to zkrátka bylo jiné,“ popsal čtyřicetiletý Nibali hlavní rozdíly mezi jeho a současnou generací.
„Mně osobně se víc líbila strategie, byla to hra se soupeři. V závodě byl prostor pro improvizaci. Dnes je to ale všechno přesně měřené,“ lituje.
I tak si úvod Gira v Albánii užíval a dokonce představil své favority. Primož Roglič podle něj nabízí zkušenosti a ambice, Juan Ayuso zase mládí a skvělou výkonnost. A pak je tu Giulio Ciccone, který by se jednou mohl stát Nibaliho nástupcem na postu italského vítěze.
Změna závodního pojetí ale není podle Nibaliho to jediné, co je během pár let jinak. Cyklistika je podle něj mnohem atraktivnější, a to i díky sponzorům. Jezdci vydělávají slušné peníze a těží z toho i fanoušci. „Cyklistika je sportem kategorie A,“ oceňuje Nibali.
Zdroj:
