Tomuto „uměleckému zločinu století“ předcházelo několik dalších kousků, když například v roce 1971 přešel mezi věžemi Notre Dame. Mimo jiné to byl také první z nelegálních počinů Philippa Petita. Se zákony si Francouz prostě nelámal hlavu, jak sám řekl, ilegalita mu vlastně vyhovovala. Navíc pro jeho kousky, které z něj udělaly celosvětovou hvězdu, prostě zákony nemohly mít pochopení.
Mrakodrapy v New Yorku mu prý učarovaly hned, jak se v tisku dočetl, že se staví. Už tehdy, ve svých osmnácti letech, se rozhodl, že je jednou zdolá. Nepředstavujte si to ale tak, že Petit přišel 7. srpna 1974 k Dvojčatům, nechal se svést do výšky 417 metrů nad zemí, nějak bez problémů natáhl mezi obě věže lano a prošel se po něm. K tomuto odvážnému, chtělo by se říct až šílenému kousku, vedlo dlouhých osm měsíců pečlivých příprav. Pečlivě utajovaných, v mnoha směrech téměř špionážních příprav. Philippe Petit si budovy fotil z helikoptéry, prozkoumával bezpečnostní opatření, mnohokrát se dovnitř dostal na falešnou průkazku, v převleku za dělníka nebo prostě v davu byznysmenů. Až pak přišel osudný den.
https://www.youtube.com/watch?v=uwbil5puqng
V noci z 6. na 7. srpna 1974 skupinka jeho spolupracovníků vnikla do jedné z budov, pronesla do ní veškeré potřebné vybavení a pomocí luku, šípu a lan napnula mezi mrakodrapy 43 metrů dlouhé a 200 kilogramů vážící lano. Scéna pro jedinečnou a dech beroucí show byla připravena!
Philippe Petit vstoupil na lano ve čtvrt na osm ráno a strávil na něm 45 minut. Tam a zpátky přešel osmkrát, na laně nejen chodil, ale také ležel, seděl, mával rozrůstajícímu se davu užaslých lidí na zemi. A také policii, která na místo dorazila. Té se v podstatě vysmíval, když místo toho, aby uposlechl jejích výzev a na jednom konci z lana konečně sestoupil, obrátil se a mašíroval si to v té neskutečné výšce zase zpět. Nakonec ale pod tíhou výhružek, že ho sundá policejné vrtulník, přece jen svoje představení ukončil. Policisté se mu za toto chování pomstili, vrhli se na něj, spoutali ho a odvedli do vazby, kde strávil několik hodin.
Radost a pocit euforie ale odvážnému Francouzovi ani toto zatčení nemohlo zkazit. Jak později vyprávěl, hned po propuštění si užil sexu s jednou ze svých fanynek. Ovládl navíc titulní strany novin a ze svojí popularity mohl rázem vytěžit miliony dolarů. On ale svoje kousky nedělal pro peníze. Všechny reklamní a další nabídky odmítl. Co byste také jiného čekali od člověka, který na otázku, proč to celé udělal, odpověděl v tomto smyslu: „O nic mi nešlo. O nic jsem neusiloval. Na otázku proč jednoduše nemám odpověď. O to je celý ten kousek krásnější.“
https://www.youtube.com/watch?v=Cz6oddi0mts
Dlouhá desetiletí Petit odmítal také veškeré nabídky na film, který by zdokumentoval jeho „představení“ ze 7. srpna 1974. Nakonec ale takový film vznikl. A byl velmi úspěšný, v roce 2008 vyhrál Oscara za nejlepší dokument. Jmenuje se Man on Wire a rozhodně stojí za to.