Sport je jistě zdravý, prospěšný, a tak dále. Jenže z odborného lékařského hlediska je zde problematická strana populární mince. Bavíme se o stále častějších sportovních úrazech, které se dějí především těm, kteří se hýbou nepřipraveni. Úrazy vznikají přímo úměrně se zvyšující se incidencí sportování. Téměř každý orgán v těle může být různým způsobem poraněn. Takže variabilita zranění (i když málokdy ohrožujících život) a jejich četnost je někdy srovnávána s dopravními nehodami.
Jak vysvětluje primář oční kliniky FN Motol, MUDr Milan Odehnal, MBA: „Oči mezi ohrožené i poraněné orgány patří a zranění se nevyhýbají ani amatérům ani profesionálům ani individuálním sportovcům nebo kolektivním sportům a ani dospělým či dětem. Americká akademie pro oftamologii se pravidelně zabývá statistikou úrazů oka vzniklých při sportu, tipuje riziková sportovní odvětví, studuje mechanismy úrazů a doporučuje preventivní opatření. Je to důležité, protože obecně incidence sportovních úrazů již převyšuje incidenci domácích nebo dopravních úrazů.“
Něco málo statistiky: Například v USA evidují asi 600 000 sportovních úrazů za rok, z toho připadá na oči 40 000. 30 % z nich tvoří dětské úrazy. Dále je také uváděno, že až v 90% lze preventivním přístupem sportovním úrazům zabránit. Kritéria sportovní činnosti a jejího vlivu na oko jsou různá. Souvisí to také s klasifikací jednotlivých sportovních odvětví.
[caption id="attachment_2758" align="alignnone" width="2560"> Ilustrační foto (zdroj: pexels.com)[/caption>
Dělí se takto:
A. Sporty kontaktní a jiné
a) Kolizní sporty - fotbal, hokej, box
b) Nekontaktní – tenis, plavání
c) Kontaktní - baseball, basketbal, zápas
B. Stupně rizikovosti sportovní činnosti
Sportovní činnost lze rozdělit na sport s rizikem vysokým středním a malým.
a) Vysokou rizikovost poranění oka mají tyto sporty – basketbal, baseball, box, paintball, squash, zápas
b) Střední rizikovost představují – fotbal, golf, badminton, tenis
c) Malé riziko je u cyklistiky, gymnastiky, potápění, lyžování, plavání
Procentuálně má na „svědomí“ nejvíce úrazů oka basketbal následován baseballem. Rizikový je také badminton (úder jak raketou tak míčkem).
[caption id="attachment_2759" align="alignnone" width="2560"> Ilustrační foto (zdroj: pexels.com)[/caption>
C. Zrakově handicapovaní neboli rizikoví sportovci
Zpět k problematice. „Před zahájením sportovní činnosti je důležité vědět v jaké kondici nebo stavu má sportující své oči. Jak ostře vidí, zda nemá vážnější oční onemocnění ať již vrozené, z dětství ,nebo získané. atd. Mezi rizikové osoby pro sport patří lidé s tupozrakostí (trvale snížení vidění jednoho oka od dětství většinou s vazbou na šilhání nebo dioptrickou vadu), lidé po těžkém úrazu oka (s trvalými následky), nebo i po jeho vynětí z různých důvodů (úraz, nádor), lidé vysoce krátkozrací s problematickou odolností sítnice k námaze nebo nárazům (sítnice je náchylná k odchlípení)," říká odborník. "Riziko ohrožuje i osoby mající oční vadu, která jim výrazně omezuje orientaci v prostoru a přesnost prostorového vidění (např. šeroslepost, některé vrozené vady oka, glaukom (omezení zorného pole), degenerativní onemocnění oka) atd. Všichni tito sporotvci, s výše uvedenou diagnózou, musí být během sportovních výkonů opatrní, protože poranění dobře vidoucího, vedoucího a někdy vlastně pouze jednoho oka, může být fatální,“ dodává.
Mezi nejčastější mechanismy úrazu patří zhmoždění oka a jeho okolí tupým úderem. Většinou se toto poranění koncentruje do okolí očnice, ale vlastní oko může být také zasaženo a zhmožděno. Mezi mechanismy patří např. úder míčem (fotbal) nebo míčkem (tenis), košíkem (badminton), náraz do spoluhráče, úder rukou nebo nohou, úder hokejkou, baseballovou pálkou a další. Jak vysvětluje Odehnal: „Nacházíme většinou prokrvácení podkoží v okolí víček, tržné ranky víček, poškrábání rohovky nebo drobné cizí tělísko na rohovce atd. Vlastní oko může být zhmožděno a krevní výron může zasáhnout nitro oka. Při velkém úderu (box, hokej, pád z kajaku na skálu, squash) jsme svědky i zlomenin kostěné části očnice. Po odborné péči dochází u většiny těchto afekcí ke zhojení, ale komplikace mohou vyskytnout.“
[caption id="attachment_2760" align="alignnone" width="1280"> Ilustrační foto (zdroj: pixabay.com)[/caption>
„Vzácnější typ úrazu je pronikající poranění oka. Je způsobeno většinou prudce letícím předmětem kdy sportovec již nezareaguje uhnutím obličeje a hlavy a ani nepomůže reflexní sevření oka. Při tomto úrazu je oko v podstatě proraženo nebo roztrženo. Může se jednat např. o úder špičky hokejky, lyžařskou hůlkou, výstřel v rámci paintballu, šíp u lukostřelby, zaseklý háček u rybaření a podobně. Ale při sportu jsou to relativně vzácné oční úrazy (ovšem ty nejvážnější)," dodává odborník.
Kdy je dobré navštívit lékaře? Jakmile se vám po sportovní aktivitě děje cokoliv z níže uvedeného, neváhejte ani minutu a vydejte se k lékaři.
- ztráta vidění
- světloplachost
- dvojité vidění
- blesky před očima
- červené oko
- bolest oka
- narůstající otok víček nebo déle trvající krvácení
Milujete sport, ale nechcete se ohrozit na zdraví? Základem oční prevence, hlavně u kontaktních a kolizních sportů, je nošení ochranných brýlí. Ty by měly výrazně zredukovat výše zmíněná rizika při sportování u dospělých i u dětí. Odehnal dodává: „Ochranné brýle jsou optimální, pokud jsou jejich skla vyrobeny s polykarbonátu. To je v současnosti nejlepší materiál chránící tak jemný orgán jako je oko. Takto komponovaná brýlová skla nemusí být dioptrická, sluneční nebo zatmavená, ale musí v obrubách dobře sedět za ušima a na čele a chránit oko jak zepředu tak z boku. Ve speciálních obchodech jistě poradí jaký druh brýlí (obroučky i skla) jsou pro ten či jiný sport ideální. Sportovec může nosit i kontaktní čočky nebo dioptrické brýle, ale ty sami o sobě neposkytují téměř žádnou ochranu proti mechanickému poškození a jsou někdy při sportu i kontraproduktivní.“
[caption id="attachment_2762" align="alignnone" width="1280"> Ilustrační foto (zdroj: pixabay.com)[/caption>
Po ochranných brýlích přichází na řadu doplňující věci jako je ochranná helma (cyklistika, baseball), různé vyztužené speciální přilby (motocykl, auto, horolezectví, hokej, paintball) čepice, obličejové štíty. U většiny sportů tyto propriety nejsou vždy potřebné (atletika, běh, turistika), ale sportující jedinec musí i sám selským rozumem vyhodnotit riziko, jakou činnost hodlá vykonávat. A následně se podle toho chránit.
Milan Odehnal shrnuje: „Nutno konstatovat, že oko je přírodou důmyslně chráněno před jakýmkoliv poškozením. Fysiologická ochrana začíná v okolí oka jeho uložením v hloubi očnice, ochrana kostěnou částí nosu a kostmi očnice, víčky i obočím a řasami, ale i obrannými, reflexními mechanismy. Nicméně k poraněním oka při sportu dochází a vždy docházet bude. Hezký zážitek individuální nebo kolektivní sportovní činnosti může být pak překažen i dlouhodobou léčbou. Proto se preventivní opatření při rizikových sportech vyplatí, zvláště v situacích kdy provozujeme sport s prokazatelně vyšším rizikem poranění očí.“