Domů
Lidé umírají a bojují s následky koronaviru, lékaři a sestry jsou unavení a přetížení. Podnikatelé krachují a zaměstnanci přicházejí o práci, stále více lidí se pohybuje v roztáčející se dluhové pasti. Tohle a další věci na nás teď bezprostředně dopadají. Zatímco se je ale snažíme řešit, tak nám statisíce dětí už zatraceně dlouho sedí vedle v pokojíčku. Pár hodin v týdnu, v lepších případech za den, věnují výuce. Distančně, s notebookem nebo telefonem. Zbytek času pak tráví většinou právě s těmito přístroji, sledují filmy, hrají hry. Některé si možná čtou, což je fajn. Ale rozhodně se nehýbou.
Především ve městech takto tráví dlouhé dny a týdny mnoho dětí. Venku se udělalo hnusně a někoho na ministerstvu zdravotnictví napadlo, že by se měly v městské zástavbě nosit roušky i venku. Navíc na vesnici možná ještě pustíte sedmileté nebo osmileté dítě s kamarády ven, ve městě či na sídlišti je to ale nepředstavitelné i za normálního stavu. Normálně se ale děti hýbou ve škole na hodinách tělocviku, chodí na kroužky, hrají fotbal nebo skáčou panáka v rámci školní družiny. To všechno je zrušené, vypnuté. Děti sedí doma, často tloustnou, ochabuje jim svalstvo, nebudují si imunitu.
Problém je v tom, že děti nemají žádné lobbisty. Nestojí za nimi velké organizace bojující o peníze. Kdo tedy hájí jejich zájmy? Že na negativní dopady minimálního pohybu dětí teď upozorňuje Český olympijský výbor, je dobře. I když to mohl udělat dřív. Ale co třeba Milan Hnilička a jeho Národní sportovní agentura? Ano, teď jsme slyšeli, že v neděli se bude projednávat tzv. PES pro sport, kde se o sportování dětí bude mluvit. A snad i řešit. Je to ale snad poprvé, co něco takového od NSA zaznívá.
Poslední tisková zpráva na webových stránkách agentury je tři týdny stará. A vítězoslavně se v ní oznamuje, že se profesionální sportovci vracejí do práce. No, tady bude možná problém. Samozřejmě, je důležité, aby se hrála fotbalová nebo hokejová liga, aby se mohlo konat mistrovství Evropy v judu nebo galavečer MMA, aby mohli hrát profesionální volejbalisté, florbalisté, házenkáři… Ale co to znamená pro děti? Že se mohou kromě filmů dívat v pokojíčku i na sport?
Právě pohyb a budování imunity jsou v dnešní době (nejen) pro děti naprosto klíčové. Zatím ale jdeme zcela proti tomuto nezpochybnitelnému faktu a děti připravujeme o základní návyky, o lásku k pohybu, o kondici. Jaký smysl má zrušení tělocviku ve školách, kde spolu děti stejně trávily a snad zase budou trávit celý den ve třídě? Fajn, mohou se upravit činnosti v hodině tak, aby se třeba cvičilo bezkontaktně, ale proč se rovnou škrtne celý tělocvik?
Doufejme, že v neděli už vláda přihlédne k tomu, jak velké následky může mít další omezování sportu a pohybu dětí. Následky, které možná nemusíme pocítit teď, ale dřív nebo později si svoji daň vyberou.
