Domů
Pane docente, zdá se, že se život vrací do normálu a pandemie jsme se zbavili. Jak se na současnou situaci díváte Vy?
Racionální postup jsme na Vědecké radě navrhovali s předními vědci 25.února. Tedy dlouho dopředu. To jsme věděli, že to není konec světa a že je málo respirátorů a musíme pořešit pár technických věcí. Já jsem se spolu s klíčovými vědci a lékaři (rektor Zima, prof. Pirk, prof. Kolář atd.) přestal covidu definitivně bát jako nějaké naprosto mimořádné medicínské události před Velikonoci, kdy už jsme s tím měli osobní zkušenost. Řešil jsem, aby všichni měli zásoby materiálu, což mají. Upravili jsme plány a teď chystám českou stomatologii a i kolegy v rámci EU na hlubokou krizi, aby ji zvládli. Měli jsme nejvíce otevřených praxí v západním světě. Zatím, díky tomu, jak jsme se k tomu postavili, fungujeme. Samozřejmě, podpora od státu není jako na Západě, ale to nikdy nebyla a ani jsem s tím nepočítal.
Po celou dobu koronavirové krize jste se vyjadřoval k aktuálnímu dění. S jakou odezvou jste se setkal?
Myslím, že díky „jestřábům“ jako jsem byl já se Česko nakonec otevřelo spíše dříve a více, než mnohé jiné země. I tak to bylo o dva měsíce později, než bylo nutné. A to stálo peníze, za které mohly stát modernější nemocnice nebo více dálnic, chytřejší školy…
Rozvolňování vládních opatření zatím funguje podle plánu. Co by se muselo stát, aby se znovu začalo zakazovat?
Může se stát cokoli, přesné parametry má v ruce uzavřená skupina lidí, myslím, že tam vůbec nejsou kliničtí lékaři. Ale nevím, jména lidí, kteří to řídí jsou neveřejná, možná tajná. Jsem docela insider, ale vůbec nevím, krom prof. Prymuly a prof. Duška za kým eventuálně jít. Ale je naděje, že se virus masivně nevrátí. Navíc si to už Česko prostě nemůže znovu dovolit. Co jsme mohli dát do boje s covidem, jsme vyčerpali. Teď se snažme žít a vydělávat. Může také na podzim spadnou meteorit. Nejde žít pořád ve strachu a jako zbabělci. Každopádně. Zdravotnictví je na novou vlnu respiračních onemocnění připravené.
Sportovní fanoušek je stále nespokojený s tím, co mu je povoleno. Například pořád se nesmí chodit na fotbal tak, aby byly stadiony zaplněné. Má tento zákaz ještě nějaký smysl?
Je to na organizaci a dobré vůli. Prázdné stadiony jsou absurdní vyhazování peněz oknem, aby někdo „neriskoval svoje místo na úřadě“. Mohla tam být menší kapacita a třeba i ty roušky. Ale je to i v USA. Vidím závodní okruh pro sto tisíc lidí a nikoho tam nepustí. Jistě by tam mohlo být třeba 30000 nějak bezpečně. Asi si někdo myslí, že za odměnu nám nějaká jiná civilizace dá peníze a vše snadno obnovíme. Až už nebudou na světě nikdy infekční choroby.
Nejsme místy spíše obětí vlastního strachu, než možné nákazy covid-19?
Jsme jednoznačně obětí strachu. Jednak řada lidí zemřela na zanedbání péče v době covid, pak stoupla spotřeba alkoholu a podle všeho i zneužívání léků. Krize přinese infarkty a sebevraždy. Lidí, které fakt zabila virová pneumonie z plného zdraví, bylo i v New Yorku velmi málo.
Pokud byste byl v pozici, že můžete rozhodnout o současných opatřeních, jaká byste zachoval, a která byste zrušil?
Já jsem navrhoval mnohem větší tým lidí na nastavování opatření, aby se otevřelo vše rychle ale bezpečně. Zůstalo to v rukách malé skupinky. Pak se dělaly chyby a lidé se v tom ztráceli. Chtělo to dát dohromady mozkovou kapacitu republiky, jako, když z IT dělají hackathlon. Kdyby se ekonomika vypnula na dva týdny a pak rychle obnovila s tím, že bude vyšší tlak na hygienu a pár režimových opatření. Jinými slovy, kdybychom postupovali podle zákona a epidemických plánů, bylo by to dnes úplně jinak. Já jsem bojoval a něco ubojoval. Chtěl jsem dokonale precifikovat bezpečnostní pravidla, na což jsou stomatologové a jejich Komora fakt experti. Opatření naší komory převzala velká část Evropy. A mně přidělili v souvislosti s tím funkci v rámci evropské stomatologie. Tak jsem docela zabaven, mým cílem je zdravotnictví v Evropě dramaticky proměnit. Aby to šlo vše více automaticky.
Má dnes ještě rouška nějaký význam?
Jako každý rok, kdykoli mám rýmu a i alergii, tak ji nosím do tramvaje, úřadů, protože nechci nikoho nakazit ani znechutit. Ale covid se nepřenese dechem, když se lidé potkají na ulici a i pan prof. Prymula řekl, že to nemá smysl ani v restauracích. Tedy řekl to až teď, před tím se bránil. Respirátory, nikoli roušky, měly dostat rizikové skupiny. Je jich cca 1%, dal bych to třeba 7%, ať je to bezpečné a pak za nimi můžete pustit i návštěvy. Senioři totiž velmi trpí izolací. Tak to mělo být. Ale kolik nemocných seniorů dostalo respirátor od státu? A kolik velmi mladých lidí v něm běhalo po parcích?
Jsme národem rekreačních sportovců, obzvlášť v létě nás to táhne k vodě, na kolo, běhat. Máme se ještě ohlížet na možná rizika?
Máte sportovat, posilovat imunitu, zdravě jíst a chodit na slunce. Zbytečně lidi nelíbat, neobjímat, držet lehký odstup. Mýt si ruce. Když se necítím, zůstat doma. Je to „raketová věda“? Já zažil respiračních epidemií už zhruba padesát. Pravidla se nemění ani pro veřejnost, ani pro medicínu. Letos na jaře ani epidemie, fakticky vzato, nebyla.
Máme se obávat druhé vlny pandemie, nebo pro naši psychiku bude lepší, když nad tím raději nebudeme vůbec přemýšlet?
Na to nemá nikdo odpověď. Normální je tedy připravit medicínu na tuto alternativu a to už se stalo. A dál to neřešit. Krize je do značné míře o psychice. Strach nás ožebračuje. Kdo z politiků sází na strach, zapomíná, jak to obvykle dopadá. Třeba Německo 1933. To pak přijdou „jiné kádry“.
Jak podle Vás zvládla Česká republika celou krizovou situaci?
Podcenili jsme přípravy, ale to i jiné země (nikoli všechny). Super zareagoval krizový systém, když byl aktivován. Kdybychom od toho šli po Velikonocích, bylo by to skoro na jedna minus. Pak ale zvítězil strach. Leč, ve většině zemí je to horší. Tedy, v rámci naprosté katastrofy západního světa jsme zafungovali docela dobře. Česká stomatologie je hodnocena prostě jako nejlepší. Nula obětí, zachovaný provoz. Ideál.
Na co si musíme dát do budoucna pozor, abychom se vyhnuli věcem, které jsme tentokrát nezvládli?
Státy jsou řízeny médii a přes sociální sítě. V obrovské konkurenci zpráv, vítězí ty nejdramatičtější. To je recept na zánik naší civilizace, ale nemám řešení. Kontrola, jako v Číně mi neimponuje. Ale mladí už tolik nejsou na „sítích“, snad z toho vyrosteme. Po covidu jsme řešili, že letos Česko uschne. To se taky nestalo. Málem jsme už ale začali betonovat i v přírodních rezervacích. Je to pořád dokola. Výkřik, panika, unáhlené rozhodnutí. Třeba takový všelék na oteplení země, řepka na polích…
Myslíte si, že by dobrá fyzická kondice může sloužit jako jakási prevence před novým typem koronaviru?
Naprosto. Nikdo ze sportovců, kteří se nakazili, pokud vím, neměl těžký průběh. Záleží i kolik viru „přijmete“, tedy největší nebezpečí všem hrozí doma od příbuzných. Velká dávka za dlouhý čas, kdy se se obvykle vůbec nechráníme.
Jak se Vy sám udržujete v kondici?
Méně, než bych chtěl, ale na Jizerskou padesátku to pořád stačí. Na půlmaratóny už nemám v pořádku kolena, ale snažím se aspoň nachodit aspoň 3500 kilometrů za rok.
