Domů
Na papíře to zní báječně.
„Dohoda předpokládá posílení spolupráce mezi oběma zeměmi v oblasti rozvoje ledního hokeje a mezinárodních vztahů. V rámci dlouhodobého partnerství se plánuje realizace programů zaměřených na podporu ledního hokeje na Blízkém východě, výměna zkušeností a metod pro trénink hráčů, trenérů a rozhodčích, stejně jako pořádání společných akcí a turnajů,“ stojí v oficiálním prohlášení Ruské hokejové federace.
Vladislav Treťjak byl při červnovém podpisu dohody plný optimismu. Očekává se, že ruský svaz pomůže Íránu postavit základy, které prý jednoho dne možná vygenerují i prvního íránského hráče v NHL.
Na sociálních sítích jeho optimismus nesdílejí a reakce jsou veskrze humorné.
„Rusko už fakt nemá s kým hrát, tak sahá po Íránu. Ještě Venezuela a Severní Korea a máme novou hokejovou osu zla,“ vzkazují fanoušci a reagují tak na aktuální situaci, kdy se Rusko kvůli vyloučení z mezinárodní scény opakovaně utkává pouze s Běloruskem a Kazachstánem.
Padají i návrhy na další hokejová partnerství. Treťjak by prý mohl podepsat memorandum například s Afghánistánem nebo podobnými hokejovými velmocemi, jako jsou Belize nebo Srí Lanka.
Pokud by došlo na společnou soutěž, mohla by nést stejnou zkratku jako zámořská NHL. Jen místo National Hockey League by v případě spolupráce Ruska a Íránu šlo o Nuclear Hockey League...
Ti racionálněji uvažující vidí ve spolupráci příležitost pro ruské hokejisty, kteří mohou změnit sportovní občanství a pomoci Íránu prodrat se relativně rychle do vyšších pater šampionátu IIHF.
Že ale může dávat takové spojenectví smysl, prý ukazuje příklad Miky Zibanejada z New York Rangers. Jeho maminka je sice Finka a Mika se narodil ve švédském Huddinge, jeho otec však pochází z Íránu.
Zdroj:
https://www.facebook.com/photo?fbid=741752318214672&set=a.198103385912904
