Domů
Byl to právě Alexander Choupenitch, díky jehož pomoci a přístupu se z Marka Totuška stal jeden z nejlepších českých šermířů, který se možná – stejně jako jeho vzor – bude v budoucnu rvát na olympiádě o cenné kovy.
Se Sašou jsme se poprvé potkali na dětském soustředění v Bystřici nad Pernštejnem, kde jsem se narodil a začínal s šermem. Bylo mi deset let a moje máma najednou ukázala na Sašu a řekla mi, ať se s ním jdu vyfotit. Nechápal jsem proč, ale prý že to je novopečený mistr Evropy. Já tehdy popravdě ani netušil, co to znamená, být mistr Evropy. Ale i tak jsem šel. Vznikla z toho jedna z mých nejoblíbenějších fotek, bohužel na ní mám takový výraz, jaký mám.
O pár let později se Saša ozval mým rodičům, jestli bych neměl zájem s ním jet na soustředění do Švédska. Viděl mě na několika soustředěních a turnajích, rozpoznal ve mně talent a chtěl mi pomoct. Když zavolal našim, že by mě s sebou vzal na kemp do Švédska, byla to ta chvíle, které se říká „Game Changer“. V té době už to byl můj největší idol. A když vám váš největší idol nabídne, jestli s ním nechcete jet trénovat do zahraničí, je to nádherný pocit. Probudil tím ve mně nadšení a lásku pro šerm, naprosto mě to motivovalo.
O rok později Saša uspořádal první letní šermířský kemp v Brně, kterého se zúčastnilo jenom pár dětí. A já tam zase byl. Dneska už je to mezinárodní akce, která je pravidelně zakončena velkou šermířskou exhibicí. Na tu se ostatně na konci srpna můžete přijít podívat na Jakubské náměstí v Brně.
Jak roky šly, tak se ze Saši stával můj kamarád a později i tréninkový kolega. To je pro kluka, který k němu celý živost vzhlíží, něco neskutečného. Do dneška mám doma u rodičů v pokoji vyvěšený jeho plakát s podpisem.
Čím dál tím častěji jsme spolu jezdili do zahraničí, a když Saša začal v roce 2017 trénovat v Londýně, bral mě s sebou i tam. Dal mi možnost trénovat pod stejným trenérem jako on. Poprvé, když jsem tam přijel, neuměl jsem ani slovo anglicky. Saša za mě musel všechno domluvit, jinak bych se tam asi ani nenajedl. Taky si pamatuju, že mi tehdy v Londýně poprvé řekl o jeho malém snu, kterým bylo vydání vlastní písničky. Přiznám se, že zprvu jsem si myslel, že si dělá srandu. No a o rok později vyšel jeho první sigle „Víme oba“. Tady jsem asi poprvé naplno pochopil, že když Saša něco chce, tak si zatím pevně jde, dokud se to nestane. A dokud to navíc není naprosto precizní.
Když jsme trénovali v Londýně, šla Sašova kariéra obrovsky nahoru. Vyhrál mistrovství Evropy do 23 let a dokázal vybojovat bronz na evropském šampionátu mužů.
O tři roky později se Saša rozhodl ke změně, přesunul se do Itálie, kde trénuje s trenérem Stefanem Cerionim. A pod jeho vedením získal pro český šerm po 113 letech medaili na olympijských hrách.
To už je ale současnost, cesta k bronzu z Tokia byla dost dlouhá a náročná. Už třeba tím, že se olympiáda o rok posunula. Na první pohled to mohlo vypadat jako velká komplikace a v mnoha směrech i byla. Ale to je právě Sašovo kouzlo, že tuhle komplikaci dokázal obrátit ve svůj prospěch a ten rok odkladu ho nejen nepoškodil, ale ještě mu díky maximální koncentraci na trénink pomohl.
V momentě, kdy u nás vypukla pandemie covid-19, jsme byli se Sašou a naším fyzioterapeutem na soustředění v Los Angeles, kde jsme se připravovali na turnaj a pandemii jsme v tu dobu vůbec nevěnovali pozornost. Soustředili jsme se na závody. Když byl pak den před startem turnaj kvůli pandemii zrušen, museli jsme se vrátit zpět do České republiky. Nikdo z nás v tu chvíli netušil, že sezóna se na celý rok zastaví a první závody se budou konat až po 13 měsících.
Po návratu do Čech mi Saša hned druhý den volal z prázdné haly, že už je zpátky na planši a maká. To vše ještě s vidinou, že závody znovu začnou za dva měsíce a my se musíme pořádně připravit. No, protáhlo se to.
Osobně můžu potvrdit, že se Saša ani v nejtěžších lockdownech nezastavil ani na chvíli. Neustále makal. Bylo to období, které nás hodně sblížilo. Když jsme nemohli trénovat bok po boku, tak jsme si aspoň zavolali a řekli si, co budeme ten den dělat. Když se opatření trochu uvolnila, Saša hned přijel do tělocvičny a trénovali jsme spolu. Za tu dobu máme stovky odšermovaných zápasů, stovky hodin strávených běháním, zvedáním, spárováním…
Jakmile to bylo možné, Saša odjel za trenérem do Itálie, kde dál dával všechno do přípravy na Tokio. Já za ním po maturitě také dorazil a měl jsem možnost vidět, jak každý den dře pro svůj olympijský sen. Jsem si víc než jistý, že rok navíc, který Saša neplánovaně na přípravu dostal, využil na maximum. A navzdory těžkým podmínkám, díky tvrdému tréninku a disciplíně, kterou si zachoval po celou dobu, přepsal v Tokiu historii šermu.
Marek Totušek
Český šerm čekal od roku 1908. Choupenitch vybojoval olympijský bronz!
Ani nevydařené semifinále nezastavilo fleretistu Alexandera Choupenitche v cestě za medailí. Jeho dnešní bronz je tak druhou
