Schoulená v koutě a hlas mrtvé matky ve své hlavě. Vonnová promluvila o období po zranění

Bylo to 8. února, pouhých třináct vteřin po startu.

Lindsey Vonnová zachytila pravou paží čtvrtou branku, vymrštilo ji to do vzduchu, přetočilo ve vzduchu a pak tvrdě dopadla na sjezdovku na trati Tofane v Cortině d'Ampezzo. Záchranářský vrtulník odletěl s jednou z nejlepších lyžařek v historii.

„Upřímně řečeno, pád jsem ještě nezpracovala, protože jsem se tak soustředila na operace, rehabilitaci a byla v takovém přežívacím módu. Neměla jsem čas si sednout a jen tak přemýšlet. Snažila jsem se zajistit, abych mohla dál dělat věci, které miluji,“ promluvila teď v obsáhlém rozhovoru pro USA Today.

Má za sebou komplikovanou zlomeninu nohy, kvůli takzvanému 'kompartment syndromu' jí reálně hrozila amputace. Přibližně dva týdny byla hospitalizovaná, nejdříve v Trevisu, potom v Coloradu. Má za sebou pět operací a jednu před sebou – při té bude vyjmut veškerý kovový materiál a zároveň se dá dohromady přední zkřížený vaz, který si přetrhla devět dní před zmiňovaným olympijským závodem.

„V jistém smyslu mám pocit, jako bych stále čekala na svůj olympijský závod, který jsem nikdy nedokončila. A v jiném smyslu to připadá tak dávno, jako by se to skoro nestalo,“ řekla teď. „Je to podivná realita, ve které se nacházím.“

Nejtěžší prý byly chvíle izolace. Nejprve nemocniční pokoj, pak rehabilitace bez lidí, bez ruchu, bez života, který zná. Byly dny, kdy se, jak sama říká, jen schoulila do kouta.

Pak si ale vzpomněla na svou matku.

Linda Krohnová zemřela v srpnu 2022, rok poté, co jí diagnostikovali ALS – amyotrofickou laterální sklerózu.

„Byla tak pozitivní a povznášející. Bez ohledu na to, jak špatné věci byly, vždy řekla něco povzbudivého. I když měla ALS a ležela v nemocničním lůžku, nikdy nebyla negativní, nikdy skleslá. Vždy se snažila vidět světlou stránku všeho.“ A v nejtemnějších chvílích rehabilitace to byl právě její hlas, který Vonnovou tlačil dál. „I když je to velmi závažné, stále se mohu vrátit. Budu v pořádku. Mám úžasnou skupinu lékařů a podpůrný systém, které mi pomáhají tím projít, a dostanu se na druhou stranu. Jen musím krok za krokem jít dál.“

Závodní kariéra zůstává otevřená. Vonnová totiž nevylučuje návrat. Ale ani ho neslibuje. „Vím, že se mi nelíbí, jak to skončilo. Myslím, že to mohlo mít pohádkový konec a nemělo, ale to je také život. Možná nedostanu to, co chci. Možná to tak skončí a budu s tím žít a budu šťastná za cestu, kterou jsem mohla projít.“

Co ji trápí nejvíc, není ani tak konec kariéry jako nedokončená rozloučení. Roky trávila s týmovými kolegyněmi víc času než s vlastní rodinou. A zmizet bez jediného slova, to se jí zdá nedořešené. „Nemusím nutně závodit, abych měla tu příležitost,“ říká. „Takže si myslím, že si jen dám čas na zotavení. Stále mě čeká ještě jedna operace za pár měsíců. A pak, jak bude čas plynout, myslím, že odpověď bude jasnější. Ale teď? Nemám tušení.“

Přitom sezóna, která předcházela pádu, byla mimořádná. Vonnová byla na stupních vítězů v každém sjezdu před olympiádou, z toho dvakrát vyhrála. Dvakrát se dostala na stupně i v super-G. „Bylo to neuvěřitelné. Myslím, že to bylo někdy z nejkonzistentnějšího lyžování, jaké jsem v kariéře možná předvedla. A z nejdynamičtějšího,“ říká. „První závod sezóny jsem vyhrála skoro o sekundu. Vím, že jsem překvapila hodně lidí, zvláště své soupeřky.“

Den před olympijským závodem měla třetí nejrychlejší tréninkový čas. Přetržený vaz ani věk – jak často opakuje – na pád neměly žádný vliv. „Prostě jsem se dostala o pár centimetrů ze své linie. Když mi paže zachytila o branku, roztočilo mě to a nebylo jak se zachránit.“

Zdroj:

https://eu.usatoday.com/story/sports/olympics/2026/04/07/lindsey-vonn-injury-recovery-olympics-crash/89503267007/

• Sdílet: