Domů
Byl to přesně ten moment, kdy závodníci přestávají bojovat a snaží se jen přežít.
Když Tadej Pogačar ve stoupání Oude Kwaremont zrychlil, utrhnul nejdříve ty slabší, pak ty silnější a nakonec i ty extra silné. Z těch odpadnul jako první Wout van Aert, pak Remco Evenepoel a nakonec nezvládnul vzdorovat ani Mathieu van der Poel.
Tak se zrodilo jeho závěrečné sólo na Kolem Flander.
Pogačar tak vyhrál svůj třetí závod ze třech startů v sezoně 2026. Před Flandrami to byly Strade Bianche a Milán–San Remo.
Pro ty za ním je ale situace čím dál těžší.
Oliver Naesen, který dojel třináctý s odstupem přes pět minut, to zkusil v belgickém cyklistickém podcastu HLN vysvětlit. „To, co Tadej předvádí, jde za hranici demotivace," říká Belgičan závodící za Decathlon. „Je to demotivující. Když je někdo takhle dobrý, ani ho nemůžeš shodit z kola. Tohle bere veškerou naději.“
Naesen přitom popsal obraz, který je v pelotonu čím dál zřetelnější. Ne dvě skupiny závodníků, ale tři. Pogačar sám vpředu. Za ním druhá skupina s Van der Poelem, Evenepoelem a Van Aertem. A pak zbytek. „Je to desetihvězdičkový závodník. Ani ti nejlepší s ním neudrží kontakt, jakmile přijde trochu obtížnější profil.“
Bývalý olympijský vítěz Greg Van Avermaet ve stejném podcastu přiznal, že pouhé výsledky a veřejná data mu nestačí. Chce vědět o Pogačarovi víc.
„Kde bere tu fyziologickou výhodu?“ ptá se. „Měli by ho pořádně prostudovat, abychom pochopili, co ho dělá tak dobrým.“
Poukázal na to, že běžné metriky obraz nevykreslují celý. VO2 max je změřitelný, ale rozdíl tam prý tak velký nebude. Klíč leží jinde, v tom, jak Pogačarovo tělo reaguje na zátěž a jak se zotavuje. „Jezdí přibližně o dva kilometry za hodinu rychleji. Způsob, jakým se zotavuje a pokračuje dál, jsem nikdy předtím neviděl,“ dodává.
Pogačar se vítězstvím na Flandrech stal spolumajitelem rekordu, závod vyhrál už potřetí, vedle něj v téhle statistice stojí právě Van der Poel, Tom Boonen, Fabian Cancellara nebo Johan Museeuw.
Celkově má Slovinec na kontě už 12 vítězství na prestižních Monumentech – v historické tabulce předstihl Rogera De Vlaemincka a drží druhé místo za Eddym Merckxem.
Po Flandrech se proto Pogačara ptali, jestli věří, že dokáže vyhrát všech pět Monumentů v jedné sezoně. „V jednom roce? To nevím. Příští týden bude opravdu těžký. Dám do toho vše, ale bude to obtížné. Nechci o tom přemýšlet — prostě půjdu od závodu k závodu a budu si Roubaix užívat,“ plánoval před blížícím se víkendem.
Pokud by vyhrál Roubaix, stal by se teprve čtvrtým závodníkem v historii, který posbíral všech pět Monumentů. Před ním to dokázali jen Eddy Merckx, Rik Van Looy a Roger De Vlaeminck.
Jenže právě 'Peklo severu' je ze všech pěti slavných závodů, mezi které se počítá Milán-San Remo (Pogačar vyhrál letos), Kolem Flander (2023, 2025 a 2026), Paříž-Roubaix, Lutych-Bastogne-Lutych (2021, 2024 a 2025) a Giro di Lombardia (2021, 2022, 2023, 2024 a 2025) nejméně předvídatelné – loni se Pogačar na Roubaix při svém debutu ocitl na zemi, Van der Poel odjel a Slovinec dojel druhý.
Van der Poel ale letos po Flandrech řekl, že Pogačar je o úroveň výš než zbytek pelotonu. A přesto se chystá na Roubaix znovu bojovat, protože čtyři vítězství na Roubaix by z něj udělala rekordmana.
Neděle ukáže, kdo z těch dvou se zapíše do historie.
Zdroj:
