Domů
Kde přesně leží výkonnostní limit Tadeje Pogačara?
Podle Jana Hermsena ho ani mimořádně těžký závod na mistrovství světa neprověřil. Místo toho, aby skutečně bojoval o obhajobu duhového dresu, se svými soupeři v čela s Belgičanem Remcem Evenepoelem si jen pohrával.
„Pogačar nebyl na svém limitu, i když jel sám v úniku. Díval jsem se na to s úžasem,“ řekl Hermsen v podcastu Kop over Kop. Podle něj šlo o ukázkovou lekci cyklistické psychologie, nikoli pouze o fyzickou nadřazenost. „Hraje si s přehnanou sebedůvěrou soupeřů. Nechá je myslet si, že ho dojedou, a pak je znovu setřese.“
Stačí se podle něj podívat na mezičasy v závěrečném okruhu v Kigali. Pogačar zrychloval s každým kolem, ačkoliv všichni čekali, že mu po více než sto kilometrech sólové jízdy musí zákonitě dojít síly. „Je to, jako kdyby cítil, že se k němu soupeři přibližují, tak jim dá trochu naděje. A když se nadechnou, znovu zrychlí,“ tvrdí Hermsen.
Podobně to viděl i belgický analytik Jeroen Vanbelleghem. „Víme, že Del Toro je fantastický závodník, a pak vidíte, jak na něj Pogačar čeká a bere ho s sebou, jako by šlo o charitu. To ukazuje, o kolik je silnější než zbylá světová elita. Pogačar jel dvacet kilometrů s výkonnostní rezervou.“
Remco Evenepoel se podle expertů marně pokoušel stáhnout Pogačarův náskok. A to přesto, že jel v silné skupině soupeřů, která měla ambice Pogačara dojet. Ten jel přitom posledních sedmdesát kilometrů úplně sám a přesto podle Hermsena působil jako při tréninkové jízdě.
Pogačar má před sebou ještě nedělní závod mistrovství Evropy a pak Il Lombardia. Pojede se podle stejného scénáře jako ve Rwandě?
Zdroj:
