A tak to začíná. Večer si po misce popcornu (vždyť začínám až od zítřka!) nastavíte budíka na brzkou ranní hodinu. Brzkou taky proto, aby bylo na ulici co nejméně lidí a vy se tak vyhnete divným pohledům na vaši novou běžeckou soupravu, kterou jste si koupili už před rokem, takže je vám malá. A jdete spát s klidným pocitem, že zítra bude lepší den a uděláte něco pro své zdraví a pro svou postavu. Jenže pak přijde samotný budík a na svoje předsevzetí z předchozího dne už tak nějak není místo.
Budík ze sedmé hodiny se posune na půl osmou a pak na osmou. Nakonec teda vstanete a v tom polospánku nechcete o žádném běhání ani slyšet. Po dlouhém dialogu se sebou samým, kde hodně hlasitě řve hlavně vaše líné já, se jdete obléct, nasadit sluchátka a hurá na to. Asi by vyhrálo vaše líné já, kdybyste o svém skvělém ranním plánu neřekli svému partnerovi, který na vás teď dost divně kouká, že jste se stále ještě nevykopala ven.
Ale už jste venku, jde se na to. Pokud jste alergik jako já, doporučuju koupit legíny s malou kapsičkou, protože v přírodě se v květnu bez kapesníku opravdu neobejdete. Výrobce legín taky nejspíše nepočítali, že s ledvinkou se úplně dobře neběhá a předpokládají, že klíče si máme asi strčit mezi půlky. Aplikaci nastavenou máme (abychom se pak mohli chlubit, kolik jsme toho uběhli), hudbu zapnutou taky. Jste nadšení, že jste překonali svou vlastní lenost a vybíháte vstříc zdravému životnímu stylu. Jenže ejhle! Po pár minutách (čti 120 sekund) už chytáme dech. Proboha, jak je to možné? Vždyť autobus vždycky doběhnu. Jenže adrenalin z toho, že nepřijdete včas do práce tady nefunguje a taky nezapomínejte na to, že jakmile autobus chytíte, svalíte se na sedačku a celou cestu vám trvá, než zase normálně dýcháte.
Tady to musíte s dechem vydržet ještě (nejméně!) dvacet minut. Takže co teď? Je dost pravděbodobné, že ten první, druhý, třetí a asi desátý běh bude vypadat tak, že chvíli poběžíte jako splašení a chvíli se budete plazit, než najdete to správné tempo, a hlavně než něco vydržíte. Kromě dechu tak budete muset řešit fakt, že vaše nohy na tenhle pohyb nejsou zvyklé a vaše tělo je fakt těžké a bude to bolet. Co naplat. Jsou dvě možnosti, buď to vzdáte a ten proces bude za pár týdnů, měsíců či let probíhat znovu nebo se příštích pár dní budete každé ráno (večer, odpoledne, po snídani, před snídaní) hádat se svým líným já, ale budete vědět, že hádky jednou přestanou. Běhu zdar!