Tragédie, která ovlivnila chod života na horách, se stala v roce 1913. Bylo to právě 24. března. Měsíc, kdy odchází zima a přichází jaro, je obdobím, kdy je počasí absolutně nepředvídatelné, kdy slunce záhy střídají husté šedé mraky, kdy sucho jeden den znamená sněhové přeháňky ve dnech dalších. A kdo žije na horách nebo je jejich pravidelným návštěvníkem, ví, že právě tam se počasí mění ještě rychleji. A právě tyto nepředvídatelné změny počasí zapříčinily v roce 1913 neštěstí během mistrovského závodu v běhu na lyžích na 50 kilometrů.
Na startu osmého ročníku se tehdy objevil velmi úspěšný sportovec a vítěz několika běhů na lyžích Bohumil Hanč. Svůj první závod vyhrál v roce 1907 ve svých jednadvaceti letech. Šlo o mistrovství zemí Koruny české v běhu na lyžích na 50 kilometrů. První místo obhájil i v dalších dvou letech. Jeho slibnou sportovní kariéru přerušila povinná vojna, kterou sloužil v Sarajevu, a kde se sblížil s Václavem Vrbatou, kterého znal ze Sokola.
Zpět ale na start závodu v roce 1913. Právě touto akcí se chtěl rozloučit se závodní kariérou, doma ho totiž čekala těhotná manželka. Jeho poslední úspěch měl na trati pozorovat i jeho přítel Václav Vrbata.
A co se tedy přesně před 108 lety stalo?
Je 7 hodin a 10 minut ráno, když závod startuje od Labské boudy. Počasí téměř ideální, osm stupňů nad nulou. Závodníci proto vyráží spoře odění, jen v košilích, a dokonce bez rukavic i čepic. Po pár minutách od startu začíná pršet. Pořadí lídrů závodu se zpočátku mění, pak už ale šestici závodníků jasně vévodí Hanč. V devět hodin ovšem nastává prudká změna počasí, zima a sníh. Dva závodníci boj vzdávají, Rath a Jarolímek mají odřeniny na nohou.
https://twitter.com/HorskaC/status/1373985813302755331
Hanč má ten den obrovskou smůlu, sice je na trati neporazitelný, ale nepřeje mu počasí. Opět se zhoršuje, přichází vichřice a hustý mokrý sníh. Během dalších dvou hodin závod vzdávají i další muži, Hanč netuší, že je na trati jediný. Traťový komisař se ho snaží zastavit, Hanč to ale nezaznamená, respektive jeho mávání a volání vnímá spíše jako apel na změnu trasy. Hanč traťovému komisaři mávne a pokračuje dál směrem na Zlaté návrší. Právě tady potkává svého přítele Vrbatu, který ho přišel podpořit.
Vrbata vidí, v jakém stavu závodník a jeho kamarád v jedné osobě je, a ihned mu pomáhá. Zmrzlého Hanče navléká do kabátu a čepice. Ani prudká změna počasí, ani vyčerpání ale závodníka nezastavují a on pokračuje dál k Labské boudě. Vrbata se původně vydává v nepříznivém počasí na Mísečky, ale nedá mu to, a pochvíli se raději vydává po stopě svého přítele. Snaží se ho najít. Stejný nápad mají i dva závodníci Rath s Jarolímkem a rozhodčí Fischer. Za vším je velmi špatné počasí a taky fakt, že závodník není do vichřice dobře oblečen.
Krátce před čtrnáctou hodinou Emerich Rath nachází Hanče zcela vysíleného, ale živého. Snaží se ho odnést do bezpečí na zádech, po pár stovkách metrů mu ale docházejí síly. Nechává Hanče u tyče a vrací se pro pomoc do Labské boudy. Ještě před tím, než padne vysílením, sdělí ostatním Hančovu polohu a ten je na saních odvezen do tepla. Dostává se mu první pomoci, na záchranu jeho života už je ale pozdě. Jeho tělo je podchlazené a vyčerpané, srdce se zastavuje. Jenže, jak se krátce po této tragédii ukáže, svět přišel i o dalšího sportovce.
Vyčerpáním a zřejmě i zimou umírá také Václav Vrbata. Muž, který neváhal ani vteřinu a svému na kost promrzlému příteli dal svoji čepici i kabát. A právě tohle gesto bylo prvním krokem k jeho skonu. I on se vydal Hanče hledat, poté co ve sněhu objevil jeho lyže. Už se ale nedozvěděl, že ho další účastníci závodu našli. Bezvládné tělo Vrbaty objevili místní mezi Harrachovými kameny a Zlatým návrším.
Dnes je toto místo známé jako Vrbatovo návrší, a připomíná nejen tuto smutnou událost, ale také odvážný čin. Horská služba má Vrbatovo gesto za svůj myšlenkový vzor. A tento akt přátelství a obětavosti si lidé připomínají dodnes. Právě na Zlatém návrší se každoročně scházejí zástupci Horské služby i lyžaři, a jak říkají, uctívají Bohumila Hanče a Václava Vrbatu za jejich laskavost a ochotu pomoci až za hranice vlastní existence. Nutno dodat, že stejný respekt si zaslouží i Emerich Rath, Němec žijící v Praze, na kterého se v tomto legendárním příběhu nespravedlivě zapomíná. Také on ale pro záchranu Hanče udělal maximum, a sám při tom málem také přišel o život.