Příští týden pojedu Dauphiné!
A na konci června se objevím na startu Tour!
Chris Froome má, zdá se, o svém programu na následující týdny jasno. Říká, že se zlepšuje každým týdnem tréninku. Vždyť právě Tour de France pro něj byla hlavním cílem po přesunu z Ineosu. Že by ale cokoliv ukazovalo na to, že se Froome bude v červenci ve Francii prát o pátý žlutý dres?
Vůbec ne.
Naposledy závodil na Romandii, kde ale ztrácel v časovkách a v horské etapě se nedostal ani mezi první stovku závodníků.
Ani v předchozích závodech – Kolem Alp, Okolo Katalánska, UAE Tour – nezanechal žádnou větší stopu. Tehdy tvrdil, že za jeho omezeným výkonem byla extra svalová hmota, kterou měl na těle po zimním cvičení v Kalifornii. Nelíbila se mu ani kritika na sociálních sítích od lidí, kteří mu radili, aby raději ukončil kariéru.
Měl by na to nárok, 20. května mu bylo 36 let, mnoho cyklistů v tomto věku už dávno s kolem skončilo. On ne, pořád se svého snu o pátém žlutém dresu nevzdal.
„Ti lidé, kteří mi ukončují kariéru, mě zjevně neznají. Nechystám se to jen tak vzdát. Vím, že se můžu dostat zpátky,“ řekl v emotivním videu na YouTube.
Italské televizi Rai přiznal, že návrat do jeho bývalé formy trvá déle, než sám čekal. Přesto se postaví na start Tour 26. června v Brestu.
„V tréninku se cítím každým dnem lépe. Nejsem zatím na úrovni, abych závodil s Pogačarem, Rogličem a dalšími, ale pomalu se tam dostávám. Teď jsem s týmem na Tenerife, kde jsou i další stáje, připravující se na Tour. Pak pojedu Dauphiné a Tour, pokud vše půjde dobře,“ říká.
Na Dauphiné se vrátí dva roky po své strašlivé havárii, při které si způsobil dvojitou zlomeninu stehenní kosti, několik dalších zlomenin po celém těle a pohmožděnou plíci.
„Je mi jasné, že někteří lidé už by po takových zraněních vůbec nezávodili. Mám velké štěstí, že můžu být znovu v pelotonu a mám šanci závodit na nejvyšší úrovni. Pracuji tvrději než kdy předtím, trávím hodiny tréninkem každý den. Je to těžký, velmi dlouhý proces,“ líčí Froome, podle nějž jde o největší výzvu kariéry.
Že by se jí ale bál? Že by ho brzdila? Vůbec ne, naopak.
„Ze své motivace jsem nic neztratil, pořád chci žít cyklistický život. Chci se prostě vrátit na úroveň, na které jsem jezdil před nehodou. Vím, že to nebude lehké, ale jsem optimista, můžu se tam dostat,“ říká.
Jeho poslední triumf na Grand Tour už je tři roky starý. V roce 2018 úžasně otočil italské Giro, když v etapě přes Finestre zaútočil 80 kilometrů před cílem a stáhl 3 minuty na Toma Dumoulina.
Byť vyhrál čtyřikrát Tour a dvakrát Vueltu, právě tenhle triumf řadí nejvýš.
„Určitě to bylo mé nejlepší vítězství na Grand Tour. Vyhrát tímhle způsobem, když už v průběhu závodu ztrácíte i čtyři minuty, a po takovém sólu… ten den změnil mou kariéru. Byl to možná nejlepší den v mém životě,“ vzpomínal.
Ještě jeden takový by chtěl zažít.