Druhá etapa, třetí etapa, čtvrtá etapa. Pauza v podobě čtvrtého místa v šesté etapě a třetího v sedmé a pak znovu vítězství v osmé etapě. Britskému cyklistovi Marku Cavendishovi přinesl turecký etapák prvotřídní restart.
Mark Cavendish bojující s depresemi i marnými vzpomínkami, jak takový vítězný spurt vlastně vypadá, je definitivně pryč.
Mark Cavendish otravující ovzduší svou arogancí a překypující sebevědomím je znovu zpět.
Jak blízko je teď své top formě z let 2009-2013? „Nemám zdání.“
Jak si užil vítězný hattrick? Potěšilo ho, že se postaral o jubilejní 800. vítězství stáje Deceuninck-QuickStep a znamená pro něj něco, že on osobně během profesionální kariéry na silnici vyhrál už po stopadesáté? „Počty vítězství jsou irelevantní.“
Vitej zpět, Marku!
Odsekávající Mark Cavendish přináší závan starých dobrých časů, kdy vyhrával na Giru a Tour de France jako na běžícím pásu a oblékl si i dres mistra světa.
Na vítězství čekal od 8. února 2018, dočkal se až 12. dubna 2021. Je mu třicet pět let a záchranné lano mu hodil až manažer týmu Deceuninck-QuickStep Patrick Lefevere. To za ním přišel Cavendish do hotelu v Kortrijku a poprosil o poslední šanci.
„Takhle skončit nechci,“ připomněl Lefeverovi své mizerné výsledky z posledních sezon.
„Marku, i kdybys po mně chtěl jedno jediné euro, já ho nemám. Jsem bez peněz,“ odvětil tehdy Lefevere, že jeho budget na platy jezdcům je vyčerpaný.
„Když najdu někoho, kdo mě zaplatí, vezmeš mě?“
Plácli si. Cavendish přišel s osobním sponzorem a Lefevere mu dal šanci. Poslední. Vsadil na největší spurterské eso své generace, které se popralo jak s depresemi, tak virem Epstein-Barrové způsobujícím infekční mononukleózu. Lefevere nemohl ztratit nic, Cavendish všechno.
Po Presidential Cycling Tour of Turkey je jasné, že zisky jsou vzájemné. Zpátky je totiž jak Cavendishova arogance, tak sebeúcta.