Domů
Ve 33 letech se Julian Alaphilippe ocitl v nezvyklé roli. Ne proto, že by byl na konci sil, ale proto, že se peloton kolem něj proměnil rychleji než on sám. Dvojnásobný mistr světa má pocit, že dnešní profesionální cyklistika ztrácí něco podstatného – schopnost snít o vítězství.
„Někdy mi to přijde trochu smutné, protože když mluvím s některými kluky, už ani nesní o tom vyhrávat závody,“ ozval se Alaphilippe v podcastu Sigma Sports. „Jsou prostě spokojení, protože mají dobrý pětiminutový test, protože mají dobrá čísla.“
Francouz přitom netvrdí, že data a jejich analýzy nemají smysl. Naopak uznává, že v moderní cyklistice jsou nezbytná – při tréninku, plánování i vyjednávání smluv. Čísla se sdílejí, porovnávají a často rozhodují o tom, kdo dostane šanci. Problém vidí jinde: ve chvíli, kdy se z čísel stane cíl.
„Vidím některé lidi, kteří si nedokážou ani sednout na kolo, když nemají všechny ty počítače,“ upozorňuje. Podle něj se tím vytrácí základní vztah k samotné jízdě. „Když jen sedíš a sleduješ čísla, program, počítač, a nedíváš se na stromy kolem sebe, na oblohu – i kdyby byla šedá –, je ti to jedno, protože koukáš na wattmetr. To je trochu smutné a ztrácíš radost z toho, být prostě cyklistou.“
Alaphilippe zdůrazňuje, že skutečný rozdíl se stejně nedělá na displeji. „Rozdíl děláš v hlavě, když po něčem opravdu strašně moc toužíš.“ Právě tahle posedlost vítězstvím podle něj dřív formovala šampiony. Dnes ji nahrazuje snaha zapadnout do tabulek a splnit tréninkový plán.
Po přestupu do Tudor Pro Cycling Team vyhrál v minulé sezoně jediný závod GP de Québec. V kontextu jeho kariéry možná drobnost, ale právě tenhle triumf potvrzuje, že instinkt, taktika a agresivní styl stále mohou porazit algoritmy.
Zdroj:
