Domů
Nápad dočasně umožnit pět střídání, v případě prodloužení dokonce šest, si FIFA zřejmě obhájí. Dokazuje to ovšem letitý trend, který mezinárodní fotbalová federace razí. Ať se v pohárové Evropě ukazují převážně ekonomicky silné kluby, které mohou vydělat peníze nejen sobě, ale i ostatním zainteresovaným. Menším klubům, v jejichž středu neční jména fotbalových superstrar, zatím FIFA na chuť nepřišla.
Současný fotbalový byznys pohádky o úspěchu outsiderů připouští jen jednou za čas. Byli to Dánové na mistrovství Evropy 1992, Mourinhovo Porto, které v ročníku 2003/2004 ovládlo Ligu mistrů, nebo nadějnými talenty nabitý Ajax, drtící v roce 2019 Real Madrid i Juventus. Jinak se v závěrečných fázích pohárů “chtějí” především kluby, které dokáží vyšponovat cenu vysílacích práv a reklamních časů do závratných výšin.
Novinka, skrývající se pod rouškou “nutného ulehčení hráčům”, bude jen dalším instrumentem, zaručujícím, že to tak bude fungovat. Zamyslíme-li se opravdu důkladně nad tím, jak bude pět střídání v praxi vypadat, musíme připustit, že obavy některých klubů Serie A jsou zcela oprávněné. Nebude to však pouze Juventus a jemu podobní giganti v Itálii, ale ve výhodě budou všichni ti, kteří nemají prázdnou kasu.
Každý mančaft, jehož vedení neváhá utrácet za hráče astronomické sumy, bude mít nyní navrch. Stačí se totiž podívat na soupisky některých evropských velkoklubů a hned je jasné, jak budou jejich zápasy, ve srovnání s jejich ligovými soupeři, vypadat. Pro příklad třeba Premier League. Takový, šejky vlastněný Manchester City (i když jeho se zřejmě Liga mistrů následující dva roky týkat nebude), měl v posledním odehraném zápase na lavičce třeba Gabriela Jesuse, Davida Silvu, Kyle Walkera, nebo Riyada Mahreze. Tedy hráče, kteří by v drtivé většině klubů anglické ligy, patřili mezi stavební kameny. V Realu zase leštil lavičku Gareth Bale, nebo Luka Modrič, Barceloně se do základu nevešel Samuel Umtiti či Arturo Vidal.
Je sice pravda, že tito hráči třeba do hry stejně zasáhli, ale je třeba si uvědomit, že to bylo v situaci, kdy si trenér musel dobře rozmýšlet, koho na hřiště pošle. S jistou dávkou nadsázky se dá říct, že nyní si bohaté kluby udělají z fotbalového hřiště jakousi laboratoř. A nemusíme se ani dívat za hranice, abychom si dokázali názorně vybavit, jak nefér nový typ střídání bude.
Je totiž úplně jasné, že i kluby Fortuna ligy, které disponují širokým kádrem, budou ve výhodě. Sparta, Slavia, nebo Plzeň dokáží z lavičky poslat do hry borce, o nichž si třeba v Příbrami, nebo ve Slovácku mohou nechat pouze zdát. Je možné, že se papírově slabším klubům podaří občas poslat do hry nějakého žolíka, který by za standarní situace mohl třeba zápas rozhodnout, ale bude to nyní stačit? Bereme-li v potaz, že některé mančafty mají na střídačce sotva tři hráče, kteří mají ligovou výkonnost, a to se jim nesmí nikdo zranit, nemá cenu se bavit o férovém pravidlu z dílny mezinárodní fotbalové asociace. Zcela jasně půjde o pokřivení soutěží.
Samozřejmě za předpokladu, že si daná liga novinku FIFA odhlasuje. Nové střídání je totiž pouhou nabídkou, nikoli předpisem. I to jasně dokazuje, že se jedná o věc, která totálně zadupává do zěmě regulérnost soutěží. Pokud se přeci má jednat o pravidlo, musí platit pro všechny bez výjimky. Je přeci hloupost, aby se třeba v Belgii rozhodli, že už je nebaví ofsajd a od příští sezóny ho prostě nebudou pískat. Pokud tedy pět střídání, pak pro všechny a povinně. Nejlépe však vůbec.
