Dalším důkazem naprostého "bojkotování" funkce VARu je posouzení zákroku Martina Frýdka z finále MOL Cupu. Agilní sparťanský obránce v důležitém zápase šlápl na ležícího protihráče z Liberce. Pavel Královec, který zápas vedl jako hlavní rozhodčí, požádal o pomoc své kolegy u videa. Ti mu jasně řekli, že zákrok byl na červenou kartu a Frýdek by si zasloužil předčasný odchod do sprch.
Královec ovšem jejich doporučení nedbal a krajního beka "ocenil" pouze žlutým kartonkem. Tím mohl výrazně ovlivnit průběh utkání, ale o tom se dá pouze spekulovat. Třeba by se Sparta v deseti semkla a Liberec stejně porazila. Rozhodně to ovšem vneslo do pohárového finále určitou pachuť, kterou následně na sociálních sítích fanoušci přetvořili v útoky proti sudímu i pražskému týmu.
Nepomohlo ani to, že se Královec hned ve čtvrtek omluvil za svou chybu, kterou si překvapivě přes noc připustil. Určitě to však neznamená, že rozhodčí chyboval záměrně. Je mnoho faktorů, které v tak důležitém zápase na všechny jeho aktéry působí. Je ovšem ostuda, že taková minela vznikne v době, kdy je možné si situaci zopakovat a podívat se na ní z mnoha úhlů.
Svědčí to o jedné jediné věci. VAR je k ničemu. Minimálně do té doby, než se rozhodčí naučí ho používat a své kolegy u videa budou brát jako sobě rovné partnery. Zatím to vypadá, že se jedná o boj mezi sudími a experty v přenosovém voze. Místo spolupráce jde o přetahovanou o to, kdo má nad zápasem "vládu".
Trpí však fotbal, hráči a především fanoušci. Ti televizní totiž ví hned, když se rozhodčí sekne a nedokážou pochopit, že nevidí to samé, jako oni. Přitom má k dispozici totožné záběry.
Dokud nebude video používáno profesionálně, je kontraproduktivní a pouze nahrává dalším dohadům o férovosti rozhodčích. A to bychom se od dob Ivánku, kamaráde, skutečně moc neposunuli.