Domů
Že je Lukaku světovým útočníkem není pochyb. Sice to při svých angažmá dokazoval střídavě úspěšně a neúspěšně, ale zdálo se, že v Interu se našel. Po štacích v Chelsea, Evertonu a Manchesteru United konečně belgický střelec ukazoval, že patří mezi nejlepší hráče na svém postu.
Ve finále Evropské ligy na to měla doplatit Sevilla, která si brousila zuby na šestý triumf v tomto poháru (počítáno i s předchůdcem, Pohárem UEFA). Bookmakeři i odborná fotbalová veřejnost ovšem měla jasno. Tentokrát to španělskému klubu nevyjde. Tým, pod vedením Antonia Conteho, měl letos skvělou sezonu a korunuje jí triumfem ve finále EL.
Nakonec to ovšem, stejně jako v Serii A, kde Inter zaostal za Juventusem pouze o jeden bod, nevyšlo. Šok, zklamání a překvapení. Tyto pocity se dostavovaly v průběhu i po konci zápasu u fanoušků a zřejmě i samotných hráčů modročerných. Nejzklamanějším však byl ten, který se podle plánu měl radovat nejvíc, Romelu Lukaku.
Snajpr, který se na Apeninský poloostrov přesunul z Premier League, konkrétně z Manchesteru United, sice hned v v úvodní pětiminutovce vybojoval a následně i proměnil penaltu, ale tím měla jeho ofenzivní show skončit. Hráči Interu zřejmě nabyli dojmu, že když je všichni favorizují, nemusí si na rekordmana ve vítězství v Evropské lize, dávat takový pozor.
Proto se museli velmi divit, když se dvakrát ze vzduchu prosadil Luuk de Jong a španělský klub najednou vedl. Inter sice dokázal vyrovnat, další gól nepřidal jen díky tomu, že brankář Bono při samostatném úniku vychytal největší útočné eso soupeře. Právě Lukaku se však nakonec měl stát tím, kdo určí osud celého utkání.
Bohužel pro Inter se však 191 centimetrů vysoký střelec netrefil do té správné branky. Teč po efektních nůžkách Diega Carlose ze 74. minuty sice patřila mezi ty, které mají zabránit střele na cestě do brány, ale výsledek by zcela opačný. Stav 3:2 pro španělský klub už vydržel až do konečného hvizdu i díky tomu, že si zkušená Sevilla dokázala pohlídat všechny výpady Interu.
Lukaku se tak stal hráčem, o němž se v sobotu ráno psalo ve všech sportovních rubrikách, ale rozhodně to nebylo tak, jak by si šikovný útočník přál. Je až s podivem, kolik smůly belgického reprezentanta provází. Přestože si za celou kariéru drží průměr téměř jednoho gólu na dva zápasy, nikdy nezískal žádnou klubovou trofej. Když nepočítáme mistrovský titul s Anderlechtem v sezoně 2009/2010.
Jinde nad hlavu žádný pohár nezvedl. Přitom například v Red Devils určitě počítali s tím, že robustní snajpr pomůže slavnému klubu se dostat z momentálního útlumu. Ani 42 gólů v 96 zápasech ovšem nestačilo, aby se na Old Trafford slavil zisk jakékoliv trofeje.
Stejně to zatím dopadá i v Interu. V Serii A stále kraluje Juventus, v Evropské lize Sevilla. Přitom v obou soutěžích stačilo málo a v Miláně se mohli dvojnásobně radovat. Minimálně ty druhé oslavy ovšem "překazil" ten, který je měl odstartovat a poté i řídit. Jak to vezmou fanoušci nerazzurri, je těžké nyní tipovat. Jisté však je, že trenér Conte už začal hovořit o své budoucnosti v Miláně. Dostat dvakrát takové KO je zřejmě nad jeho síly.
