Fyzioterapeut Rychnovský: Fyzická bolest může vzniknout i kvůli napětí a stresu

Dr. Tomáš Rychnovský, PhD | Foto: archiv T. Rychnovského

Komplexní léčba sportovců je jeho cílem. Při svých léčebných sezeních se tedy nesoustředí výhradně na místo bolesti, ale blíží se k němu ze široka. Jak totiž tvrdí, vše souvisí se vším. A za bolestí zad může stát také zraněná duše. Komplexní přístup je to, co na své pacienty aplikuje Dr. Tomáš Rychnovský, PhD. Zeptali jsme se ho, proč zrovna tento přístup.

Když za vámi tedy přijde klient s bolestí zad, jak probíhá vaše sezení? Léčíte, nebo si povídáte? 

I slovem lze léčit (úsměv). Ale rozumím otázce. Když ke mně přijde pacient, lze z jeho držení těla poznat to, kde jsou místa náchylná na bolest. Sleduju je, dělám si o nich obraz. Pak se ptám, s čím konkrétně za mnou pacient přichází a také na souvislosti, které mohly bolesti předcházet. Ty mohou být jen na úrovni fyzické (chybné zapojení svalů a přetrénování, nekontrolovaný pohyb, nedostatečná prevence bolesti a podobně), ale bolest může vzniknout i při oslabení organismu infekcí, nachlazením nebo například myšlenkou, která způsobuje napětí, stres.

Kdy jste se vůbec začal tomuto stylu napravování lidského těla a duše věnovat? 

Začal jsem léčit bolest způsobem, který jsem se naučil od Prof. Koláře a Lewita a dalších specialistů na lékařské fakultě v Motole. Rozvíjel jsem svůj cit pro speciální diagnostiku a cílenou terapii bolestí v těle. Jenže jsem si začal všímat, že některé spasmy, ztuhlá místa ve svalech, neodchází ani když pacient dobře cvičí. Ani bolest se nehojí tak, jak by měla v porovnání s jinými pacienty. A tak jsem se začal daleko více zaměřovat na to, co a jak pacient říká, dotazovat se ho na různá témata, abych poznával jeho náhled na situace, které ho v životě netěšily. Projev naší mysli na tělo je neskutečný. Mám pacienty všemožného druhu, ale teď si vzpomínám na paní, která chodila 3 roky na psychoterapii, přišla poté ke mně s bolestí zad. Vyšetřil jsem si jí a podle obrazu, který vytváří kombinace blokád páteře a žeber spojených se svalovým napětím jsem jí řekl, že to spravíme, ale že to není jen fyzický problém. Projeli jsme spolu palčivé otázky v jejím životě a vyšlo najevo, že stále ještě cítí hluboký strach. Proto jsme si ještě více definovali, jak pracovat s touto emocí, dělala cvičení na posílení a rozhýbání některých částí páteře a nyní je v pořádku. Hloubka stavu naší duše se neomylně propisuje do našeho těla.

Napsal jste se svým kolegou skvělou knihu, ve které se zmiňujete o tom, že hodně lidí své starosti neudýchá. A tím, že neumějí dýchat, si způsobují mnoho bolesti. Mohl byste být konkrétní a tuto myšlenku rozvést? 

Naše kniha Každá bolest má svou příčinu měla za cíl spojit čtenářům, co všechno souvisí se stavem psychiky a ta se stavem těla. Těší nás, že lidem pomáhá. A dýchání je základní podmínka pro stabilitu a zdraví zad a také jedna z technik, které pomáhá proti stresu. Jenže to, že spolu neumíme komunikovat a pak se z toho cítíme smutně, naštvaně, cítíme, že nám vztah nefunguje… To vše dlouhodobě udýchat nejde. Je třeba změnit život i vztahy. Naučit se žít jinak. Takže dech nám dlouhodobě nepomůže, když nezvládáme komunikaci s dětmi, partnerem, když máme strachy nebo máme v sobě vztek. Proto je potřeba se starat o zdraví těla, ale mít také čas budovat vztah, naučit se vnímat stav svého já, duše, naší podstaty. Co je pro to vše důležité? Zbavit se svých bolestí z životného příběhu, být k sobě a jiným laskavý a přicházet o smutky či vztek. Prostě se naučit vnímat své osobní rozpoložení a mít sílu něco měnit.

Stále častěji se setkáváme s dětmi, které se věnují sportu v rytmu dvoufázových tréninků. Jsou také vašimi klienty, případně nepovažujete takový přístup ke sportu, zvlášť u vyvíjejícího se organismu za nebezpečný? 

Je to dlouhá kapitola od přístupu a motivů dětí ke sportu, o přístupu rodičů k dětem, přístupu trenérů k dětem. Důraz na výkon může dětskou duši přetvářet tak, že ztratíme radost z obyčejného a naplněného bytí. A vnímáme naplněnost pouze přes výkon, výsledky a výhry. To je dlouhé téma. Spousta lidí, sportovců, nemusí být v dospělosti šťastni… Samozřejmě je tam i téma kvality tréninku, péči o stabilitu trupu, kloubů, jak se dětské tělo zatěžuje a jak se může přetěžovat. Děti obrovsky vnímají nejen tu pohybovou složku, ale i přístup k nim.

A jde o touhy dětí být vrcholovým sportovcem, nebo spíš o ambice jejich rodičů? A pokud ano, promluvíte i s rodiči? 

Rodiče to často neradi slyší. Ale samozřejmě je to téma, když přicházejí se svými dětmi na fyzioterapii a je důvod pro to rozebrat jejich situaci a zdravotní stav dítěte.

Věnujete se také cvičení Vojtovou metodou u nejmenších dětí. Není v dnešní době tato forma rehabilitace již překonaná? 

Ne, vůbec. Je to úžasný systém a je jen potřeba, aby jej terapeuti správně učili rodiče a rodiče se jej naučili. Také je přínosné se naučit správně komunikovat s dětmi i se svým strachem, který někdy rodiče při cvičení pociťují. Jde o to, abych já jako rodič dokázal komunikovat mile, odpočinkově, ale i tak, že je někdy potřeba udělat to a to. A to se bude hodit rodičům nejen v péči o kojence, ale i po celý další život se svými dětmi.

Na schopnost regenerace svalů má vliv také silná imunita. Bavíte se se svými klienty také o této rovnováze? Nebo nechtějí naslouchat? 

Je to určitě jedna z oblastí. Někdy je k ní ale dlouhá cesta, proto se o tom snažím zmiňovat základní pilíře v různých pohledech a řešeních k pacientově stavu.

Co považujete pro zdravé tělo za nejdůležitější? Kompenzační cvičení, nepřetěžování těla, dýchání? 

Pro zdravé tělo je nejdůležitější nacházet míru. Míru a rovnováhu v životě. V jídle, vztazích, pomoci, práci, sportu, cvičení a dalších věcech. A samozřejmě rozumný pohyb a cvičení. Schopnost uhlídat dech, vnímat, že dýcháte břišním způsobem. S tím je zas úzce spojena psychika, proto vnímat psychiku v jejím vlivu na tělo je podstatné.

Dost často se v komentářích vaší práce setkávám s tím, že pracujete nestandardně. Co si pod tím představit? 

Bylo by lepší se ptát klientů, jak to vnímají. Já se snažím být chápavý a zajímám se o lidi. Také jim spojuji jejich bolest s případnými neveselými příběhy z jejich života, často se dostaneme do osobních sfér pacientů. V tom je potřeba být k nim lidský, chápající, blízký a navrhnout řešení, které jim pomůže žít lépe. A k rozhovoru s nimi jim přibližuji tělesné pochody a vznik bolesti. Vysvětlím, proč je bolí právě to, co je bolí a mohu jim dát na jejich situaci i nadhled a říct, že ten jejich případ, ze kterého jsou třeba i trochu nervózní, se dá do pořádku, když budou následovat nějaký postup. Nebyl bych rád pouze vědecký, život není věda a péči o pacienty mám rád v lidském pojetí.

Co byste vzkázal lidem, které bolí nějaké část těla a jako řešení sáhnou po léku proti bolesti? Je to dobré řešení? 

Zkuste se den co den starat lehce a jemně o své tělo. Pod tělesnými funkcemi, které třeba nefungují, nebo pod bolestí si zkuste představit, jestli náhodou vašemu já nevadí něco, co máte v životě. A to, co objevíte, řešte.