Domů
Kyle Murphy je 29letý zkušený americký vrchař. Nikdy se nepodíval do World Tour, celou kariéru závodí ve druhé nebo třetí divizi.
Zkušeností s profesionální cyklistikou má ale spoustu. Přesto byl prvním, kdo se novým pravidlem nechal nachytat. I když nachytat, spíš měl trochu smůlu.
Na sobotním GP Miguela Induraina jel zrovna na konci hlavní skupiny, když to přišlo.
„Kyle si vytahoval traťovku ze zadní kapsy dresu, když mu z ní vypadl i gel. Bohužel, jak byl na konci balíku, rozhodčí to viděli. RIP,“ vysvětloval jeho týmový kolega Keegan Swirbul.
A první oběť byla na světě.
O den později na monumentu Kolem Flander přišla další. A ještě zkušenější.
Ve 34 letech patří Michael Schär k nejzkušenějším cyklistům pelotonu. Prošel Astanou, BMC, CCC, teď má tříletou smlouvu s AG2R.
I on se nechal nachytat. Nebo spíš… jen zapomněl, že po desítkách let na kole už tohle najednou nemůže.
Do cíle zbývalo asi 100 kilometrů, když se Schär vracel zpátky do pelotonu po technických potížích.
Sehnul se, vzal bidon z držáku a hodil ho k u trati postávajícím fanouškům, kde ho sebralo nadšené dítě. A hned věděl, že je zle. Začal rozhazovat rukama, kroutil hlavou. Věděl, že tohle už přesně čtyři dny v závodech dělat nemůže.
Měl navíc podobnou smůlu jako Murphy, protože za ním tentokrát jela televizní motorka, která to všechno natáčela a posílala do světa. Krátce poté k němu přijeli i rozhodčí a oznámili mu, že pro něj závod končí.
https://www.youtube.com/watch?v=EA23gA2I4eE
Je to tak ale správně?
Schär se po závodě vrátil domů a na Instagram přidal fotku s dítětem a sáhodlouhý dopis, který začínal slovy: Drahá UCI: Proč děti začínají s cyklistikou
Vylíčil tam svůj příběh z roku 1997, kdy se svými rodiči a sestrou vyrazil na Tour a ta elektrizující atmosféra závodu ho naprosto uchvátila.
„Byl jsem ohromen rychlostí a lehkostí, kterou cyklisté závodili. Od té chvíle jsem nechtěl dělat nic jiného. Kromě toho jsem od jednoho profíka dostal bidon. Tenhle malý plastový kousek mou závislost na cyklistice jen utvrdil. Když jsme jeli domů, právě ta lahev mi neustále připomínala můj sen. Každý den jsem si ji pak bral na kolo. Každý den,“ napsal.
A pokračoval: „Teď jsem jedním z těch profesionálů a během klidných fází závodu si vždycky nechávám jednu prázdnou lahev, než uvidím dítě u silnice, kterému ho něžně hodím. Před dvěma lety jsem takhle dal lahev jedné malé holčičce. Nebyla šťastná jen tehdy, rodiče mi psali, že o bidonu pořád mluví a jednou třeba bude profesionální cyklistkou.“
K příspěvku se hned připojila řada kolegů, kteří Schära chválili, jak zvládl pocity snad všech profesionálů sesumírovat.
„Skvěle napsáno Micky. Je mi líto té diskvalifikace,“ psal Marcus Burghardt. Chris Froome se ptal, kam jeho sport kráčí. Richie Porte zase uvažoval, jestli nějaký sportovní řídící orgán je tak mimo realitu jako ten cyklistický. A Stefan Küng navrhl, aby celý peloton odhodil v závodě bidony u silnice postávajícím školákům. „A uvidíme, co na to UCI.“
V ženském závodě potkal stejný osud Letiziu Borghesiovou. Ta navíc ještě dostala pokutu, což jí přišlo naprosto přehnané.
„Dětský úsměv na kraji silnice je k nezaplacení. S tímhle novým pravidlem těch úsměvů uvidíme o dost méně, což je pro cyklistiku špatně,“ říká Italka.
S tím souhlasí i Schär.
„Tohle jsou okamžiky, proč miluju náš sport. Tohle nám přece nikdo nemůže vzít, jsme nejpřístupnější sport, který dává fanouškům cenné suvenýry po cestě. Takhle jednoduché to je. Jednoduché jako cyklistika,“ uzavřel to.
