Domů
Kristiáne, před pár dny jsi oslavil čtyřicítku. Je to na cyklistu vysoký věk?
Tak obecně je to v profesionálním sportu poměrně vysoké číslo, ale já jsem čím dál více přesvědčen o tom, že je to především o hlavě, motivaci, chuti něčeho dosáhnout a také vztahu k tomu sportu. Věřím, že vlastně to, co bylo dlouho mým handicapem, tedy, že jsem začal s profesionální cyklistikou velmi pozdě, je nyní mou výhodou. Stále mě to baví, stále mám nesplněné sny a cíle.
Až to přijde a rozhodneš se skončit, bude složité "pověsit řidítka na hřebík"?
To bude, ale připravuji se na ten moment, nezadržitelně se blíží. Ale na druhou stranu se na to i trochu těším. Naštěstí jsem se nikdy nefixoval čistě na profesionální sport, a proto nemám obavy z toho, co bude. Objeví se nové výzvy a možnosti a těším se, že budu schopen dát více času rodině a také podnikání.
[caption id="attachment_1937" align="aligncenter" width="696">
Kristián v akci (zdroj: archiv K. Hynka)[/caption>
Když se ale vrátíme na úplný začátek, kdy si zjistil, že se kolo stane tvým osudem? Přeci jen, studium na FAMU nenapovídalo o tom, že budeš elitním bikerem.
No, ono to přicházelo tak nějak postupně, opravdu hodně hodně dlouho jsem si vůbec nemyslel, že bych se mohl kolem někdy živit, natož se dostat mezi absolutní světovou špičku. Během studia FAMU jsem bral kolo jako skvělý doplněk, bavilo mě to, začal jsem závodit. Téměř veškerý volný čas jsem trávil na kole, na FAMU jsem byl svým způsobem exotem - pamatuji si, jak jsem mezi přednáškami jezdil domů na Vinohrady, tam popadl kolo, objel si dvouhodinový trénink, a pak se vracel do školy. Spolužáci mezitím diskutovali v klubu, já jsem rozhodně vybočoval. I tak jsem se rád bohémského uměleckého života účastnil a studium FAMU mi dalo do života hodně znalostí, zkušeností, krásných chvil a kamarádů.
[caption id="attachment_1945" align="aligncenter" width="696">
Vítězství, pocit, který se neomrzí (zdroj: archiv K. Hynka)[/caption>
Cítil jsi od začátku ježdění, že budeš šampionem?
Rozhodně ne! Nebyl jsem klasickým sportovcem, který si řekne, že jednoho bude mistrem světa a za tím si jde celou kariéru. Jak vyplývá z minulé odpovědi, já jsem bral kolo dlouhou dobu jako doplněk ke studiu, šlo mi to a najednou mi na konci roku byla nabídnuta profesionální smlouva s týmem Česká spořitelna – to bylo tehdy jako pro fotbalistu dostat nabídku do Sparty. Samozřejmě jsem neváhal a říkal jsem si, že je to super „brigáda“. Postupně role profesionálního sportovce nabírala na síle, ale stále jsem bral studium FAMU a následný profesní život u filmu, jako můj jasný směr. Řekl bych, že koncem posledního ročníku FAMU se začal tento jasný směr trochu otřásat. Pak jsem někdy v roce 2008/2009 prodělal prodělal sportovní krizi. Navíc se objevila pracovní příležitost v Redbullu, která by vlastně spojila mé znalosti oboru produkce z FAMU s mým sportovním životem. Tehdy jsem byl rozhodnut kolo pověsit na hřebík, ale neprošel jsem posledním kolem výběrového řízení. Bylo to pro mne velkým zklamáním. To jsem ale samozřejmě netušil, že má sportovní kariéra nabere trochu jiné obrátky a ta nejlepší léta a největší úspěchy teprve přijdou.
Jsi mistrem Evropy z roku 2012, o dva roky později si vyhrál Cape Epic. Snem ale zřejmé stále zůstává titul mistra světa, že?
Rok 2012 byl tím největším zlomem v mé kariéře, stal jsem se nejen mistrem Evropy, ale také druhým vícemistrem světa. Tehdy jsem si teprve uvědomil, že jsem schopen porážet ty nejlepší na světě a titul mistra světa se pro mě stal dosažitelným snem. Posunulo mě to ze „Sparty do Realu Madrid“, dostal jsem smlouvu v německém týmu Topeak – Ergon (později Canyon – Topeak) a následovala nejlepší a nejúspěšnější léta. Přišly další medaile z mistrovství Evropy i světa, zmíněný Cape Epic a mnoho dalších vítězství. Ale na titul mistra světa jsem stále nedosáhl, mnohokrát jsem na to měl fyzicky, ale zastavily mě technické problémy. Naposledy v loňském roce, kdy jsem přípravě obětoval opět maximum, ale hned po startu jsem se připletl do hromadného pádu a jeden ze soupeřů mi předním kolem poškodil upínací mechanismus na botě. V prvním mechanickém depu jsem botu vyměnil, ale ztrácel jsem na čelo téměř 3 minuty. Do čela jsem se dotáhl zpět a nakonec mi chybělo na vítězství 26 sekund! Takže sen stále zůstává, ale pokusů už moc nezbývá.
[caption id="attachment_1944" align="aligncenter" width="696">
Stříbrnou medaili vybojoval Kristian Hynek na světovém šampionátu v maratonu, který se jel ve švýcarském Grächenu. (zdroj: archiv K. Hynka)[/caption>
Jak pandemie koronaviru dopadla na cyklistiku? Mluví se pouze o Tour de France, ale jak jsou na tom jezdci na horských kolech?
Tak samozřejmě velmi, veškerá závodní aktivita byla zastavena a s tím také souvisí sponzorské plnění. Konkrétně náš tým nyní čeká vyjednávání s našimi partnery, jak se k celé situaci postavit tak, abychom nesli ztráty společně a situaci ustáli. Pozitivní je, že nyní se konečně rýsují první možnosti závodů, alespoň na lokální úrovni a hlad celé české MTB špičky je veliký. Český fanoušek tedy uvidí skvělé souboje na domácích tratích, což v minulosti nebylo, protože jsme byli všichni rozptýlení po světě.
Jaké bylo povinné “domácí vězení” pro tebe? Užíval sis s rodinou?
Já na celé té situaci vidím spousty pozitivních věcí, všichni jsme se zastavili a měli možnost se zamyslet a věnovat se věcem, na které prostě nebyl čas. Samozřejmě jsem nepřestal trénovat, ale doma jsem mohl trávit nepoměrně více času. Zvykl jsem si na to a užívám si společných chvil s rodinou, bude těžké se vrátit do závodního a především cestovního kolotoče, ale už se na to také těším a chci si ty závěrečné sezóny mé kariéry užít!
Cape Epic je, jak jsem se dočetl, osmidenní závod v Kapském městě. Co si pod tím můžu jako laik představit?
Je to osmidenní etapový závod dvojic v okolí Kapského města. Většina etap je mezi 4-5 hodinami pro vítěze a na rozdíl od silničních etapových závodů, je etapový závod na horských kolech více o individuálním výkonu. Každý den se závodí naplno, není prostor na taktizování či odpočinek. Zároveň do hry vstupují technické problémy, které si musí každý řešit na trati sám, není povolena žádná externí pomoc. Cape Epic je vrcholem v etapových závodech našeho sportu, na startu se schází mimořádná konkurence a medializace je na poměry MTB obrovská.
[caption id="attachment_1943" align="aligncenter" width="696">
Klasický obrázek, Kristián v čele (zdroj: archiv K. Hynka)[/caption>
Jak vypadá trénink cyklisty? Asi to nebude pouze nekonečné ježdění na kole.
To se takto v kostce těžko popisuje. Není to jen o kole, především v zimním období je příprava pestřejší. Já osobně zařazuji běh, běžky, posilovnu, ale kolo vždy hraje prim. Obecně je trénink cyklisty časově velmi náročný, ročně to obnáší zhruba 900 tréninkových hodin a k tomu potřebné hodiny regenerace.
Lance Armstrong, legenda světové cyklistiky, nyní řekl, že dopoval od 21 let. Tím vlastně přiznal, že i jeho titul mistra světa byl získán podvodně. Jak ty se díváš na doping a jak na Armstronga?
Když jsem začínal, tak pro mne byl Lance Armstrong neskutečným a inspirativním příběhem. Později jsem samozřejmě začal mít pochyby a celé se to pro mne stalo velikým zklamáním. A to nejen jeho dopingové prohřešky, ale i to, jak se postupně začala odkrývat jeho pravá osobní stránka.
Doping je pro mne naprosto nepřijatelnou záležitostí, svět, kam bych nikdy nevkročil. Možná si řekneš, že takových bylo mnoho a pak „podlehli“. Pro mě je to morální věc a vlastně i záležitost vztahu k sobě samému. Až jednou skončím, jediné, co mi zbyde budou vzpomínky a vědomí, že jsem svých úspěchů dosáhl poctivě. A tak je to v celém životě, v čemkoliv, co děláme.
Když se řekne Future Cycling, co mi k tomu povíš?
Future Cycling jsem založil přibližně před 12 lety, tehdy jsem začal do České republiky dovážet italskou značku zapletených kol. Byla to má první zkušenost, na které jsem se trochu vytrestal. Ale postupně jsem začal portfolio značek rozšiřovat a lépe si vybírat. Pak jsem otevřel obchod a servis v Praze na Kavčích horách a celé podnikání se začalo rozrůstat. Zhruba před pěti lety jsem spojil síly s Martinem Vítkem z LBS sportu a nyní společně zastupujeme na českém a slovenském trhu zhruba 12 prémiových světových značek.
[caption id="attachment_1941" align="aligncenter" width="696">
Prodejna Future Cycling je velmi netradiční (zdroj: archiv Future Cycling)[/caption>
Showroom Future Cycling Bike&Coffee se specializuje na prémiový servis a stavby kol na zakázku. Stavíme opravdové cyklistické šperky, to nás samozřejmě baví nejvíce, jsme trochu hračičky. Zároveň ale nabízíme i kola pro běžné zákazníky a široké spektrum doplňků a cyklistického oblečení. I samotný prostor vytváří svým způsobem nevšední zážitek, není to klasická cyklo prodejna a zákazník si u nás může vypít dobrou kávu, podívat se na cyklistické TV přenosy a případně využít možnosti se sejít se mnou a probrat, co ho zajímá.
Pomáhá v byznysu, když je tváří firmy osobnost v daném oboru, u tebe konkrétně cyklistiky?
Určitě ano a to na obou frontách – tedy, jak vůči našim zákazníkům, tak také vůči našim obchodním partnerům.
[caption id="attachment_1939" align="aligncenter" width="696">
Horské kolo ještě Kristián odložit nechce (zdroj: archiv K. Hynka)[/caption>
Ke sportu si měl vždy kladný vztah. Vedeš k němu i své dva kluky? V kolika letech si je vůbec učil jezdit na kole?
Ano, ale obrovskou úlohu v tom hraje má žena Šárka, která klukům věnuje spoustu času. Vůbec do ničeho kluky nenutíme a snažíme se, aby měli sportovní aktivity pestré. Rozhodně nejsem ambiciózní rodič, který by prahnul po tom, aby kluci šli v mých stopách. Zatím jsou oba dva do sportu a pohybu obecně zapálení a já z toho mám velikou radost. Jasné je, že je v tom budeme na 100% podporovat. Na kole začali oba jezdit poměrně brzy, pokud se dobře pamatuji, tak to bylo zhruba ve 2,5 letech. Už jsou to parťáci a brzy přijde čas, kdy začnou tátu pořádně prohánět (smích).
