Jedinému afroamerickému vítězi Wimbledonu se stala osudnou obyčejná transfuze

Jako první hráč tmavé pleti se Ashe stal světovou jedničkou, součástí daviscupového týmu USA, se kterým čtyřikrát slavil titul. Hráčskou kariéru ukončil 16. dubna 1980 a naplnil svůj velký cíl: stal se kapitánem daviscupového týmu Spojených států, který dovedl v letech 1981 a 1982 k vítězství.

Arthur Ashe se už od dětství potýkal s těžkým osudem. V sedmi letech mu zemřela maminka. Útěchu našel v tenise, kterému se začal věnovat poté, co mu tatínek zakázal hrát americký fotbal. Začal tak psát kapitolu nejslavnějšího černošského tenisty všech dob.

Další životní rána pak přišla v jeho 45 letech – Arthur Ashe byl HIV pozitivní. Tenisová hvězda se o nemoci dozvěděla už v roce 1988, ale chtěla ji před světem utajit. Osudnou se Ashemu stala jedna ze dvou operací, které dříve podstoupil. Virem HIV se totiž nakazil při krevních transfuzích. Při operačních zákrocích se tehdy ještě nedělaly hloubkové rozbory krve, virus HIV byl tehdy ještě málo známý.

Když se na počátku devadesátých let začaly v médiích šířit zprávy o Asheově zdravotním stavu, rozhodl se v dubnu 1992 svoji diagnózu zveřejnit. Prohlášení oblíbeného sportovce zasáhlo celý tenisový svět a podporu mu vyjadřoval například i prezident George Bush nebo sportovní osobnosti v čele s Chris Evertovou: „Osud si s ním zahrál krutě. V mladých letech utrpěl infarkt, musel se podrobit dvěma srdečním operacím a nyní byl postižen chorobou AIDS. Znám Arthura dvacet let. Vždy to byl gentleman a velký tenisový reprezentant. Modlím se za něho..."

Devětačtyřicetiletý Arthur Ash nemoci podlehl o osm měsíců později – 6. února 1993. Šampion, který se nikdy nevzdával, bojoval do konce života za větší podporu výzkumu AIDS a za lepší sexuální osvětu: „Je třeba, abychom se všichni naučili rozumět této nemoci. Nositelé viru HIV by měli vědět, jaká je realita tohoto onemocnění.“

Díky své práci si vysloužil řadu ocenění a uznání – vstoupil do Tenisové síně slávy, ocenila ho Cambridgeská univerzita, dávno po konci kariéry se stal se v roce 1992 osobností roku podle časopisu Sports Illustrated. A v neposlední řadě po něm pojmenovali nový centrální dvorec newyorského tenisového areálu ve Flushing Meadows.