Markéta Haindlová: Pelta není veškeré zlo českého fotbalu

Paní magistro, jaká je nyní z Vašeho pohledu situace v českém fotbale, v době "po" koronaviru?

Z mého pohledu vlastně ještě nelze hovořit o době po koronaviru, protože řada opatření ještě trvá. Teprve až se vše vrátí do starých kolejí, bude čas na nějaké komplexní hodnocení. Vzhledem k tomu, že ročník 2020/2021 FORTUNA:LIGY bude vinou COVID-19 opět vypadat jinak než ten stále ještě aktuální, teprve až po jeho skončení zjistíme, co koronavirová situace způsobila. V té nejbližší době ale budeme muset počítat s výpadky příjmů klubů a v návaznosti na to i hráčů, důsledky se budou projevovat postupně.

Zvládli jsme situaci dobře, nebo se dalo postupovat jinak? Například dříve povolit diváky na stadionech.

Toto hodnocení mi nepřísluší, ligové soutěže v ostatních zemích se často odehrávají zcela bez diváků, samozřejmě je nejdůležitější kontext epidemiologické situace v dané zemi či regionu a vydaná opatření hygieniků a úřadů, která jsou závazná pro pořádání akcí s účastí divácké veřejnosti. Na prvním místě by v každém případě mělo být zdraví nás všech. Zavření stadionů bylo sice nepříjemné, ale nezbytné opatření. 

Kde český fotbal tlačí v současnosti bota nejvíce?

O mně je všeobecně známo, že jsem vůči poměrům v českém fotbale kritická. Fotbal jako produkt je v České republice dlouhodobě poškozen negativní percepcí veřejnosti. Hlavní problém je v současném systémovém uspořádání a praktickém fungování tohoto systému. Nerada bych byla konkrétní, ale myslím si, že ten, kdo se ve fotbale pohybuje, ví, na co narážím. 

Reprezentace se pod trenérem Šilhavým zvedá, blýská se na lepší časy?

Byla bych strašně ráda, kdyby to tak bylo. Trenér Šilhavý skvěle využil toho, do jaké formy se dostali hráči Slavie a vhodně je doplnil fotbalisty působícími v zahraničí. Myslím si, že základem úspěchu každého týmu je ustálení hráčského kádru, což se panu Šilhavému povedlo. Hráčům, na které sázel, se navíc daří i dále v jejich klubech, proto věřím, že v Lize národů i na EURO můžeme uspět. Svou roli navíc určitě sehrála i osobnost Jaroslava Šilhavého a jeho profesní erudice a zkušenosti. 

Jaký je Váš názor na fungování LFA? Rozhodla ohledně dohrávání ligy a baráže správně?

Myšlenka vytvoření samostatné organizace, která bude mít na starosti řízení profesionálních soutěží je podle mě dobrá, na druhou stranu mi ale přijde fungování LFA stále málo transparentní. Já osobně jsem byla spíše skeptická a neočekávala jsem, že se soutěž dohraje. Celou situaci pak zkomplikoval výskyt nemoci COVID-19 v klubu z Karviné. 

To konečné rozhodnutí beru jako jakýsi kompromis, kterým bylo v zásadě vyhověno i našemu stanovisku, které požadovalo zohlednění zájmů hráčů, které zastupujeme. V případě, že by se hrála i baráž, by hráči, kteří by do ní museli nastoupit, neměli mezi soutěžními ročníky prakticky žádné volno. 

Musíme myslet především na zdraví hráčů, kteří odpočinek a regeneraci potřebují. Pokud by se hrálo bez pauzy, existovala by rizika zranění, chronické únavy nebo jiných problémů. V neposlední řadě pak nelze zapomínat na duševní zdraví hráčů, na něž byl v důsledku individuální přípravy během pandemie a řízené karantény vytvářen značný tlak, ať už šlo o fyzickou přípravu nebo o finanční opatření, která část hráčů významně zasáhla.

Nedostali se hráči do situace “o nás bez nás”? 

Už v jedné z předchozích odpovědí jsem narážela na to, že se mi nelíbí systém, jaký je v českém fotbale nastaven. Samotní hráči mají prakticky nulovou rozhodovací pravomoc, takže jsou v situaci „o nás bez nás“ vlastně neustále. Přitom jsou to právě fotbalisté, kdo vytváří ten konečný produkt, a jejich názor by měl být zohledňován. ČAFH nemůže hráče zastupovat jako plnohodnotná zaměstnanecká odborová organizace, fotbalisté jsou u nás stále OSVČ, ačkoliv i mezinárodní organizace požadují změnu spočívající v zavedení zaměstnaneckých poměrů. Absence kolektivní smlouvy je dalším limitujícím faktorem.  

Jsem tedy ráda, že alespoň v rámci rozhodnutí o zrušení baráže ligové grémium zohlednilo zájmy hráčů.

Dušan Svoboda hrozil tím, že UEFA může přistoupit k zákazu pro naše kluby hrát evropské poháry, kdybychom sezonu nedohráli. Bylo tomu skutečně tak?

Pan Svoboda řekl, že UEFA bude mít pochopení, když sezonu nedovolí dohrát vyšší moc, ale rozhodně ne ve chvíli, kdy se někdo chová vypočítavě. Informace přímo z UEFA nemám, takže nemůžu říci, jak to bylo ve skutečnosti, na druhou stranu je třeba podívat se například do Francie, kde se sezóna nedohrála. PSG bylo vyhlášeno mistrem a nic nenasvědčuje tomu, že by se francouzské týmy neměly příštího ročníku evropských soutěží účastnit.

Jste jednoznačně nejvýznamnější ženou v českém fotbale. Neměl by člověk s takovým renomé být součástí fotbalového svazu?

Aktuálně považuji za přínosnější pomáhat hráčům v rámci činnosti České asociace fotbalových hráčů, která, jak věřím, má i Fotbalové Asociaci ČR co nabídnout. Náš společný dialog by mohl situaci v českém fotbale zlepšit. Je koneckonců běžnou praxí, že zástupci hráčských organizací, sdružených pod světovou hráčskou unií FIFPro, mají v rámci vyjednávání o fotbalových záležitostech na úrovni vrcholného národního fotbalového orgánu minimálně poradní roli. Jak už jsem uvedla dříve, mám dlouhodobě stabilní představu o tom, jak by mělo fotbalové prostředí vypadat, chci se ale soustředit hlavně na věci, které mohu ovlivnit.

Miroslav Pelta se zpovídá u soudu, přesto stále pevně vládne Jablonci. Je taková situace přijatelná?

Pan Pelta je až do chvíle pravomocného rozsudku nevinnou osobou, jako advokátka ctím zásadu presumpce neviny. Za mě osobně jsem více negativně vnímala situaci, kdy byl pan Pelta předsedou FAČR a zároveň řídil i prvoligový klub. Vše je ale v gesci FAČR a LFA, měla by být nastavena jasná pravidla definující faktický střet zájmů, protože jinak půjde vždy pouze o pocitovou záležitost fotbalové veřejnosti.

Jsem rovněž přesvědčena, že personifikovat veškeré zlo českého fotbalu do osoby pana Pelty není fér. Problém je daleko komplexnější a v systémové rovině, nikoli pouze osobní. 

Staráte se o hráče, kteří si sami poradit nedokáží, i o ty, jimž skončila smlouva a hledají angažmá. Přibývá jich?

Asociace byla založena na podporu aktivních hráčů, ale i fotbalistů, jejichž kariéra už skončila. Počet hráčů, se kterými ČAFH spolupracuje se zvyšuje, a to nás velmi těší. Snad i díky tomu, jak se nám daří hráče zastupovat v rámci rozhodčích řízení, ubývá klubů, které dluží hráčům peníze, i když ani tyto případy ještě zcela nevymizely. 

Zároveň se ale stále více věnujeme životu hráčů po kariéře a snažíme se jim pomoci se studiem nebo rekvalifikačními kurzy. Hráči se na nás obrací při řešení nejrůznějších profesních, finančních, zdravotních, ale i osobních záležitostí. Chceme zkrátka fotbalistům pomoci překlenout těžké období přechodu z fotbalového do běžného života, které není jednoduché. Mimo jiné i za tím účelem jsme rozjeli projekt #cistahlava, který je zaměřen na pomoc v oblasti duševního zdraví, které je z mého pohledu klíčovým komponentem ve všech fázích kariéry sportovce.  

Když jsme spolu hovořili naposled, došlo i na téma sebevražd fotbalistů. Už se situace zlepšila a dokáží jim odborníci pomáhat, nebo se na psychiku hráčů stále zapomíná?

Projekt #cistahlava má právě sloužiti k včasné a odborné diagnostice a systematické a odborné podpoře při nejrůznějších psychických problémech sportovců, který na území České republiky do nedávna zcela chyběl. Spolupracujeme s řadou odborníků, mezi nimiž mohu jmenovat např. MUDr. Dušana Randáka, a snažíme se hráčům pomoci zvládat tlak, který je s činností profesionálního sportovce spjat. Veřejnost si mnohdy neuvědomuje, že dobrý psychický stav je základem pro kvalitní sportovní výkon. Téma týkající se duševních problémů je v českém prostředí obecně tabu, motto projektu ale zní „Člověk se nikdy nezbaví toho, o čem mlčí.“

Sportovci z obavy ze stigmatizace často problém neřeší a tají. Já bych si moc přála, aby toto téma přestalo být “tabu”. Příklady z naší praxe ukazují, že včasnou diagnostikou, poradenstvím či léčbou můžeme nejen předejít eskalaci často ústící v závažné problémy, ale můžeme i pomoci “nastartovat” stagnující sportovce k vyšší efektivitě jejich sportovních výkonů.

Také organizujete kemp pro hráče bez smlouvy, jaký je o něj zájem?

Kemp už běží, ale zájem bohužel není takový jako v minulých letech. S ohledem na letošní specifickou situaci, kdy bude mimořádně krátká přestávka mezi jednotlivými ročníky a fakt, že došlo k posunutí přestupního okna, bylo ohromně těžké určit vhodný termín, ve kterém kemp uspořádat. Spousta hráčů si chce užít aspoň trochu volna, některé kluby ještě stále trénují a hrají zápasy a jiné brzo přípravu zahájí. Je to složitější, než se může zdát. Osobně jsem ráda, že hráči mohou využít služeb a zkušeností Martina Haška st., v rámci českých trenérů jde o absolutní špičku a věřím, že se nám podaří ještě nějaké fotbalisty nalákat.

Nejčastěji je v posledních měsících Vaše jméno skloňováno kvůli případu Martina Haška. Je už situace vyřešena?

Situace vyřešena není a případ je stále aktivní. A právě z tohoto důvodu bych nerada komentovala probíhající sporné řízení.

Mou povinností je za každých okolností chránit zájmy hráče a jednostranná medializace tohoto případu není přínosná. Není však mou ambicí, ani ambicí Martina Haška vyvažovat spekulace médií či komentáře odborné fotbalové veřejnosti.

Může se ještě hráč se Spartou nějak dohodnout ohledně peněz, které po něm žádá, nebo už jsou spálené mosty?

Z mé praxe a zkušeností jsou v obecné rovině smírné dohody v této fázi sporu obtížně dosažitelné. 

Jaké jsou nejbližší cíle vaší Asociace?

Ty úplně nejbližší jsou stále ještě bohužel spjaty s koronavirovou krizí. Budeme muset v brzké době reagovat a pomoci hráčům, kteří to budou potřebovat, se vypořádat se situací, kterou jim pandemie přichystala. Řadě z nich pravděpodobně s ohledem na nižší příjmy klubů nebude vyplácena odměna, což jim budeme pomáhat řešit. Mezi ty dlouhodobější pak patří snaha navázat kontakt s FAČR a pokusit se iniciovat změny ve fotbalovém prostředí, kterými zajistíme hráčům lepší pozici.