Když v roce 1995 belgický fotbalista Jean-Marc Bosman začal u soudu bojovat proti pravidlu, které znemožňovalo hráčům odejít po vypršení smlouvy bez náhrady, sledoval to celý svět. Bosman totiž prolomil tabu, které bylo do té doby nezměnitelné a nikdo moc nepočítal s tím, že by někdy mohlo dojít ke změně. Přesto se to podařilo. Něco podobného může rozpoutat spor o Martina Haška.
Syn bývalého hráče i trenéra Sparty byl na Letné očekávanou posilou. Po nevydařeném pokusu o internacionalizaci týmu pod taktovkou italského kouče Stramaccioniho byla nutná změna. Změna založená prvotně na počeštění kabiny a zároveň vylepšení herního projevu. Hašek měl být ideální volbou. Na hřišti byl zvyklý nechat maximum, nebylo mu zatěžko běhat, útočit i bránit. Navíc měl sparťanskou minulost, tudíž se počítalo s tím, že přinese ono často zmiňované "srdce".
Nastal ovšem pravý opak. Středopolař se postupem času stal členem základní sestavy, dokázal v šestnácti zápasech vstřelit pět gólů a na pět přihrál. Fanoušci si ho oblíbili a těšili se na jeho další výkony. Haškova forma měla stoupající tendenci a vedení v něm vidělo jednoho z možných spasitelů tápajícího klubu.
Najednou se ale veškeré plány zhroutili. Hráč se bez předešlého upozornění nedostavil k odletu na soustředění a s klubem přestal komunikovat. V ten moment začala celou situaci sledovat i média. Kvůli tomu, že se Hašek k incidentu veřejně nevyjadřoval, jako jediná verze byla tedy vnímána ta klubová.
Hráč hrubě porušil smlouvu a o jeho osudu se rozhodne v brzké buducnosti, sdělila Sparta. Fanoušci měli jasno. Tohle si přece nemůže žádný hráč dovolit. Někteří volali po Haškově vyřazení z kádru, ti ostřejší chtěli, aby byl přeřazen do B-týmu, kde by nenastupoval, ale musel by přesto dodržet platný kontrakt.
Příznivci letenských si nikdy nenechávali líbit jakýkoliv projev neúcty k jejich milovanému klubu. To se pochopitelně stalo i v případě Martina Haška. Fotbalista, který se postavil proti vedení se velmi rychle stal nepřítelem číslo jedna. Začal si tak „užívat“ to, co potkalo například Františka Straku, Davida Limberského, naposledy byl v nemilosti Tiemoko Konaté či Nicolae Stanciu.
Hašek ještě přihodil poslední polínko do ohně, když jeho právníci doručili na Letnou jednostrannou výpověď smlouvy. Následovala změna agenta a hráčův vzkaz, že by rád do zahraničí. Začalo se psát o zájmu Besiktase Istanbul, pro někoho se jednalo o hotovou věc. Najednou se ovšem ukázalo, že má zřejmě turecký celek obavy z možného Haškova soudu se Spartou a jednání se zadrhla.
Vzhledem k tomu, že Martin Hašek stále mlčí, není pořád jasné, co se mu poslední půlrok honilo hlavou. Někdo hovoří o tom, že klub několikrát informoval o tom, že v něm není spokojený a žádal o přestup. Jsou ovšem pocity hráčů v situaci, kdy se stali prodejným zbožím, důležité?
Určitě ano a fotbalisté by měli mít lepší postavení, než mají nyní. Zároveň ovšem musí být ochráněn i klub, který do hráče investuje nemalé prostředky a často na něm hodlá stavět i do budoucna. Mnohé by se po "kauze Hašek" změnit. Není ovšem jasné, v čí prospěch. Navíc nikdo neví, jaký dopad na celosvětový sport bude mít koronavirus. Určitě se tedy můžeme těšit na věci, s nimiž před půl rokem nikdo nepočítal.